DMD č. 6. pro 6. 4. 2021. Téma: Jeden den hrdinou

Sedm banánovníků má dohromady dvě stě sedm listů. Kniha měla dvaačtyřicet stránek.
Knihovník usoudil, že první krok k nápravě musí spočívat v odhalení, které z těch živoucích listů byly před okamžikem vysušenou knihou. Nějaké reziduum zůstat muselo!
Sestavil židle do pyramidy, aby se dostal nahoru. Probíral se listovím. Hledal řešení.
Když klapla klika, zbrkle přešlápl.
Židle se sesypaly.
První, co jeho vedoucí po vstupu do místnosti zaujalo, tak byly jeho nohy houpající se v průvanu.
“Hrajete si tu na Tarzana?” zeptala se zvědavě chvíli předtím, než zpocené ruce sklouzly po tvrdých listech a on žuchl na podlahu jako zralý banán.

Pan Kučera nebyl statečný člověk, naopak, on sám by jako první přiznal, že je tak trochu přizdisráč. Ano, možná byl suchar, ale od úředníka z pojišťovny se snad neočekává, že bude ve svém volnu zápasit s krokodýli!
Jenže i pan Kučera toho měl dost, všechny ty zprávy v novinách, všechny ty lži a podvody. Poprvé v životě cítil... vztek. A měl chuť něco udělat.
Něco. Cokoliv.

Tmavé dveře v temné uličce. Zaklepal podle smluveného kódu. Drsný chlápek si ho přísně změřil a zkontroloval jeho doporučení.
Pan Kučera přešel místnost a nebojácně se postavil před muže myjícího sklenici.
"Jedno pivo, prosím."

One brought beer.
Another two brought a variety of snacks.
Another would later order pizza, following a lengthy argument about toppings.
One brought a beautiful set of miniaatures.
Another brought an evergrowing folder full of notes, plans and outlines.
They all brought pen and paper.
They all brought dice.
They all brought good mood.
And for one Sunday, just like every week, they became knights, wizards, rogues and all kinds of things they were not.
And on Monday morning, bleary-eyed, half-asleep, they all got in their cars and re-entered their dull everyday existence, carried by daydreams of their next session.

"Tak co, už máš přítelkyni?" ptá se babička pokaždé, když přijede na návštěvu.

"Syn od kolegyně se bude o víkendu ženit." maminka nenápadně zkouší nadhazovat podobné poznámky každý druhý týden.

"Kdybys viděl ty kozy..." neušetří si komentáře kolegové.

"No tak, nekecej! Musí se ti přece nějaká alespoň líbit!" naléhá kamarád.
"Co tě znám, tak o žádných ženských nemluvíš," přitakává druhý.
"Jestli chceš, tak ti pomůžu vytunit Tinder," pokračuje první. "Je to takový blbý, když jsme oba zadaní a ty pořád nic..."
Zatnu pěsti. Zhluboka se nadechnu. Třikrát jen na prázdno otevřu pusu, než konečně nasbírám odvahu.
"Jsem gay."
Následuje ticho.

Sbíhali se na nádvoří. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Hoří, prý někde u astronomické věže. Justina ale víc trápilo, že nikde nevidí Hermionu. Když někoho léta špehujete, přepadne vás minimálně lehká nervozita, když vám zmizí z dohledu. V duchu sčítal nebelvírské, viděl Pottera a Weasleyho, ale ona s nimi nebyla. Mysli!
Včera ji viděl na hodině. Vypadala hrozně, jako poslední dobou pořád.
Od doby, co měla školní trest se Skrkem...
Od jeho kabinetu je to k věži přímá cesta...!
Rozběhl se. Oklikou se dostal k druhému vchodu, schody bral po třech.
„Grangerová!“ zařval, když viděl, že se chystá skočit.

Tady pán všech temných proudů měl jednou vést svůj první meeting, ve kterém měl popsat svou propracovanou metodu pro akcelerované testování elektrolytických kondenzátorů.

Ale co čert nechtěl, nějak se to vykouřilo z hlavy a první uvědomění, že je to už dnes, přišlo až když mnou přiběhl kolega, že za 5 minut začínáme. V tu ránu by se krve nedořezali.

„Vždyť já nemám ani prezentaci!“

Koktavou angličtinou se pokouším vařit z vody, když v tom kolega duchapřítomně převezme slovo a s perfektní improvizací nakrmí vedoucího tolika obecnými informacemi, že je meeting brzy u konce.

Byl to můj největší hrdina toho dne!

Azirafal zjistil, že Crowley dokáže být výborný společník. ALE uměl být tak zlomyslný!
Crowley chtěl zachránit děti před potopou. ALE pořád ještě to byl démon.
S nikým jiným na zemi se nemohl bavit tak otevřeně. ALE zároveň si byl jistý, že mu Crowley rozhodně neřekl pravdu například o tom, jak to skutečně bylo s požárem Alexandrijské knihovny.
Crowley během Francouzské revoluce zachránil jeho živ... pozemské bytí. ALE Gabriel ho při každé své návštěvě nezapomněl důrazně varovat, aby se před ním měl na pozoru.

Crowley zachránil jeho vzácné knihy z vybombardováného kostela... A pro Azirafala přestala tím okamžikem všechna "ale" existovat.

Ten den poprvé nebrečel.
Vysloužil si několik pochval učitelů. To nebylo dobré. O to horší ho totiž měla čekat přestávka. Rozšlápli mu brýle, zlomili nos a obrali ho o svačinu.
Doma to nebylo lepší. Nejdřív mu vynadala matka. Za rozbité brýle a zakrvácené tričko schytal spršku nadávek. Umlčela ji až otcova facka.
Otec vypadal téměř směšně. Mezi skvrnami špíny nebyla vidět původní barva jeho tílka. Byl značně přiopilý a na hlavě mu poskakoval ten směšný účes. Znechucené „Budižkničemu!” následovala další facka. Na tváři cítil štípající otisk ruky. Odešel. Dlouho jen ležel na posteli.
Jako by se v něm něco zlomilo.

„Rozkošná cetka,“ pohrával si Mirius Bish, královský rádce, mezi prsty s bílým přívěškem z magického kovu. Sám neměl nadání a nedokázal vycítit energii, vycházející z akkaru, ale poprvé za mnoho let proto necítil hněv. Tentokrát totiž bude magie stát na jeho straně proti kouzelníkům. Jednou bude on tím hrdinou.
„Proč mě tu ještě držíte?“ ozval se v tu chvíli alchymista.
„Držíme?“ zopakoval rádce naoko sladce. S pomocí alchymisty a jeho kouzelného řetízku by mohl krále zcela ovládnout a ujmout se vlády, aniž by vzbudil sebemenší pozornost.
„Ale kdepak, mladý muži, to je veliké nedorozumění. Potřebuji od vás jen drobnou laskavost.“

Kdybych mohla
zabít pro tebe zlého draka
přinést ti srdce ptáka ohniváka
odehnat od tebe temné stvůry
plamenem spálit tvoje chmury
bylo by to tak hrdinské, šlechetné
a snadné
jednou zazářit
a žít pak šťastně až do smrti

Nejsem hrdina
ani na jediný den
I pro tebe budu
jen součástí každodenní nevzrušivé všednosti
banální a pořád přítomna
jak židle u stolu
záclony na oknech
asfaltový chodník před domem
Nejsem zachránce
můžu jen bezmocně
trpět tvou bolestí
a snášet s tebou i nejhorší z dnů co nastanou
nic víc
Ale žít aspoň občas
aspoň trochu šťastně
až do smrti
můžeme zkusit