DMD č. 6. pro 6. 4. 2021. Téma: Jeden den hrdinou

"Víš, je hezké být pro jednou hrdina." zamumlal s plnou pusou právě opečeného kuřete.

Vajíčka okolo ohně radostně tančila, skákala a oslavovala. Skořápková melodie se linula večerem. Měsíc totiž dosáhl znamenité oválné formy, "hijjjo", jak tomu místní říkali, ale důvod k oslavám byl ještě jeden. Měli nového hrdinu. Hrdinu, který porazil jejich úhlavního nepřítele, jehož nedokázala porazit ani elitní jednotka vajec natvrdo, a učinil tak pouhým kopem. Už se nemusejí skrývat. Odteď bude vajíčková civilizace jen vzkvétat.

Vlasoid nesouhlasně zasténal.
"Promiň, chtěl jsem tu slepici jen odehnat, aby dala vejcům pokoj. Nemohu za to, že ji teď opékáme nad ohněm."

Nikdy nebyl oblíbený. Nebyl hezký, nebyl příjemný ani dobrosrdečný, dokonce ani nebyl rytíř. Zato uměl pít, karbanit, rvát se, nadávat, a hlavně uměl zabíjet.
Přesto teď stovky lidí sledovaly, jak mu miláček davů, Rytíř květin, tiskne pravici a až k přeplněným tribunám musela dolétnout jeho pochvalná slova: „Vděčím ti za svůj život, den patří tobě, sere.“
„Já nejsem žádný ser,“ ohradil se nevrle proti oslovení, ale naditý měšec s výhrou si vzal rád. A rozhlédl se po kolbišti.
Diváci, kteří jindy povzbuzovali jeho soupeře, mu nyní nadšeně provolávali slávu a tleskali. Stočil pohled jedním určitým směrem: I pobočníkova dcera tleskala.

Je ho kus. Pořád ho tam trochu vidíte - mužskýho, za kterým se kdysi ohlédla každá. Když ucítí na ramenou žínku, spokojeně zabručí.
"Kde jsem to skončil?"
"Cukrárna."
"Jó, v cukrárně. Milovala punčáky, víte? Já jí je kupoval každej den. Celej měsíc!
A jednou přijdu, a ve frontě ta tlustá bába z výboru. Úplně vidim, jak si na ten poslední punčák brousí zuby. Jsem jí řek, že jsem se po něm tuhle posral..."
"Nene!" směju se.
"Jojo. Tenhle punčák to rozhod. Irma vyměkla. Povídá, že si mě teda veme, když furt otravuju."
Pan Jiří. Ročník 1934. Můj hrdina pro tento den.

"Hmm," zabručel Otto.
Maják na útesu nesvítil. Otto si nepamatoval, kdy se něco takového stalo naposledy.
"Půjdu se tam podívat," zamumlal směrem k ženě.
"Vem si kabát!"

Otevřel dveře. Strážce nezamykal.
"Haló? Gunthere?"
Ztěžka vystoupal schody. Celý zadýchaný se rozhlédl po skrovném bytě, byl prázdný. Povzdechl si a vydal se k žebříku, vedoucímu nahoru.
Z ochozu byl skvělý výhled na moře.
"Co je to tam...? Ježišmarja!"
Vrhl se k ovládání a začal zuřivě mačkat tlačítka. Reflektor vrhl kužel světla těsně před loď, která se okamžitě začala stáčet k levoboku. Jen taktak minula skaliska.
Otto si oddechl, dnes zachránil nejeden život.

"Devět dní," zašeptal jsem, "trvalo to jen devět dní".
V hlavě se mi vrátil obrázek toho, jak po záchranné akci Karolíny před šesti muži mě ostatní obcházeli a ženské mě měly za hrdinu, co zachránil svou princeznu. V dlani jsem drtil náušnici z červeného zlata a očima propátrával místo, kde se to všechno stalo. Devět dní. Tak dlouho to trvalo, než mi navlékli smyčku z drátu kolem krku.
"Jeden den hrdinou," povzdechl jsem si. "A druhý démonem?" dořekl za mnou někdo s lehkým asijským přízvukem.
Nadechl jsem se a pohlédl do těch nebezpečných očí. Hanako netušila, jak blízko je pravdě.

Když donesete brambory do místa určení a víte, že jste poskytli sadbu pro obživu několika rodin, hřeje vás u srdce.
Dívají se na vás, jako byste přinesli zázrak. Napojí vás čajem, který už začíná být pořádně vyčichlý. Schovávají si ho pro významné příležitosti. Nakrmí vás skopovým.
Pak jdete zpátky, v batohu pletené svetry a čepice.
Kontrolujete směr podle Slunce, už dřív vám ukázalo cestu a zachránilo krk.
Schová se do mraků. Mlha se ale zvedla, tady se nedá zabloudit.
Chodit stezkami s tušeným nebezpečím okolo je o strach. Na cestě jste nikdo.
V cíli jste ale naděje. Proto chodit nepřestanete.

Bohouš toužil po tom být hrdinou, aspoň trochu. Nemusí být zrovna při****anej andílek jako Mirek Du*ín, ale aspoň jako Jindra Hojer.
Ráno utřel máti nádobí. Ta hned soudila, že to dělá jen proto, že je švorc. A dala mu pár korun.

Před trafikou se zarazil. Už už kupoval papirosy, ale to přeci hrdinové nedělají.

Namísto toho zakoupil sobě jojo a dvě tyčky, začal zkoušet jím točiti, vyhazovat ho do vzduchu a jiné veselé kousky tropiti.

Nečekaný závan větru, křuch, okno v přízemí se vysypalo.
-"Chlapče nezdárná, že na tebe budu žalovati u tvých rodičů!"

A tak se Bohouš nestal hrdinou.

"To nedělej."

"Ale já chci!" Jaskier se nafoukl jako žába. Na Geraltově tváři tento výraz působil značně nezvykle.

"Ne. Nechoď do hostince, abys zjistil, jak moc můžou Zaklínači pít. A nerozhazuj peníze v bordelech ani nebij kritiky svých písní. Nechci, aby mě vyhnali z města."

"Páni!" pozvedl Jaskier obočí. "To je ten nejdelší proslov, jaký jsem od tebe kdy slyšel."

"Hmm."

"Ale co teda můžu dělat, Geralte?"

"Chtěl jsi vědět, jaké to je být mnou, ne?

"Samozřejmě!" rozzářil se Jaskier.

***
Později

"Že já blbec nedržel pusu!" láteřil Jaskier, zatímco se prodíral stokami.

Geralt v Jaskierově těle se jen pobaveně ušklíbl.

V poštovním doručovatelství (pěším), asi jako všude, existují některé obecně uznávané názory. Například:

– Voda v jakémkoli skupenství je zlo (krom pitné a zdrobnělé).
– Pondělí je ten nejhorší den. Proč? Protože chodí hodně pošty. (Jednou jsem zděšeně stanula před pohořím z beden s dopisy výšky Hagrida.)

Jsou ovšem vzácné chvíle, kdy všechno zlé je pro něco dobré.
Jednoho pondělí jsme přišly (volíme generické femininum) a pošta nebyla. Jak se záhy ukázalo, v centrální třídírně se spustil automatický hasicí systém, neboť jakýsi bystrý hňup poslal balíkem pyrotechniku, kterážto vzplála. A protože jsme za to nemohly, byla voda toho dne prohlášena za hrdinku.

Když se to vezme kolem a kolem, Aziraphale o sobě níkdy nepochyboval. Nebyl statečný. Spíš ustrašený. A po těch staletích si může přiznat, že i vyděšený. Crowley si ním nesouhlasil, ale to, že se Aziraphale nemohl dívat na nespravedlnost, to přece nebyla žádná odvaha. A určitě to nebylo vzepření se boží vůli. To by přece nešlo už ze samé podstaty věci. Vždyť je anděl.

Když ale zmizela ta "věčná" jistota, ten nevyslovitelný plán, že vše běží podle božího záměru, o co se může opřít? Dnes se musí sám rozhodnout a žádné přestírání ho nezachrání.

Nemůže Crowleyho ztratit. Dnes ještě ne.