DMD č. 25. pro 25. 4. 2021. Téma: Cíťa

Ačkoliv sem si elektřinu zvolil jako to, čemu se budu ve svém životě věnovat do hloubky, nikdy sem nepřišel na chuť tomu zkoumat ji dotykem a i sebemenší kopanec hrozně prožívám.

Díky vyprávění učitele jsem však zjistil, že existují i jedinci kteří nejsou ani zdaleka tak přecitlivělí na elektřinu. Popisoval nám svůj unikátní zážitek z praxe, kdy měl najít spálenou pojistku v elektrickém rozváděči. Naprosto správně si začal připravovat měřící přístroj, když v tom ho mistr přerušil.

„Přece se tímto nebudeme zdržovat.“

V tom se začal špinavými prsty dotýkat šroubů pod napětím a s poklidem hlásit která pojistka je špatná.

Eddie gasped as they separated, Venom retreating below the surface of their shared skin. They had been running all night; he was ravenous. First things first, though.

Shaking his head, Eddie settled back into himself. "Why'd you do that?"

BAD GUY. The words appeared in Eddie's brain.

"Not him," Eddie hurried to the kitchen. "I meant the kitten." He formed a picture in his mind.

LITTLE ANIMAL.

"Yeah."

WEAK.

"Sure." Eddie tore open a bag of shredded cheese.

WOULD HAVE DIED. SAVED IT.

"Why?"

I'M SENSITIVE. CHEESE NOW.

"Sure, buddy." They left it at the shelter. They could go back.

Byl vlahý jarní den a Vytáčkovům utekly slepice. Zuzanin manžel vyjížděl s traktorem a děti všetečné opeřence neuhlídaly.
"Kšá! Kšá!" křičely a honily drůběž po celé vsi. "Puta! Puta! Kšá!"
"Polívky jedny zatracený!" hartusila Magdalena, když kolem ní prolétly dvě slepice následované jedním vnoučetem.
"Babi, utekly nám slepičky!" hlásilo robě.
"Všimla jsem si," zabručela Magdalena. Vstala a popadla koště opřené na zápraží. "Potřebujete turbopoháneč," oznámila vnoučatům. "Jinak je nezaženete."
"Co je tulbopoháněč?!" nechápaly děti, načež babička pozvedla koště.
"Neublíží jim to?" zněla další otázka.
"Proč by mělo?! Cíťulko," nechápala Magdalena a na důkaz svých slov mrštila koště po nejbližší slepici.

Otec s dcerou seděli na gauči a upřeně sledovali televizi. Film měl za chvilku skončit a zrovna to celé vrcholilo. Poměrně nudná zápletka, ale vztahy postav je postupně vtáhly dovnitř. Zrovna se odehrávalo odhalení ohledně otce hlavního hrdiny a toho, co se v minulosti skutečně stalo.

"Jéžiš Marja, co oba bulíte!" Ozve se najednou mamky hlas. Sleduje s nimi film asi od půlky. Dcera, které po tváři tečou slze a srdce se jí svírá pod návalem emocí, se otočí směrem k otci, tomu se také řinou slzy. Je překvapená, nikdy ho takhle neviděla. "Vždyť je to jen film!" Dodá mamka.

Pacientovi na vyšetřovně byly čtyři roky.
Jeho hrudník nebyl větší než fotbalový míč.
Srdce uvnitř něj tiše stálo, zatímco monitor hlasitě pískal.
„Sadu na torakotomii,“ nařídil automaticky.
Před uchopením skalpelu potlačil třes v ruce tím, že ji pevně sevřel.
Slzy schoval za ochrannými brýlemi.
Při rozevírání žeber držel obsah žaludku na místě silou vůle.
Studený pot nebyl pod pláštěm vidět.
„Máme rytmus!“ vykřikla nadšeně Denisa a připravila stabilizovaného chlapce k převozu na sál.
O třicet vteřin později, v bezpečí pánských toalet, Severus vyzvracel oběd, spláchl do umyvadla všechny stopy své slabosti a plastové brýle mokré od slz vyhodil do koše.

"Vy jste ten nový chovatel?"
"Ano, Julius. Těší mě," odvětil uhrovatý mladík a napřáhl ruku.
"Sem ňákej Titus, ale tohle radši nedělejte," odvětil muž přibližné postavy medvěda.
"Prosím?"
"Rychlý pohyby, zvířata to nemaj rádi," zabručel. "Provedu vás. Tady máme hyeny, vlevo levharty, vpravo lva. Pracoval jste se zvířaty?"
"Ano, s koni na hippodromu."
"Todle jsou ale šelmy, žádný poníci."
"Myslím, že to zvl-... Co to je?!" Julius zděšeně ukázal do lví klece.
"To je zbytek Porfiria, včera ho roztrhal lev a ještě jsme neměli čas to uklidit. Vy nastupujete na jeho místo."
Julius zamrkal a omdlel.
Titus zavrtěl hlavou: "Cíťa."

Pouto mezi drakem a jeho jezdcem vznikalo na základě umně vytvořeného rituálu. Lidé při něm často umírali… přesto jen oni ho mohli iniciovat a ovlivnit.
Ovšem podle pradávných pověstí pouto mohlo vzniknout i jinak, přirozeněji – pokud někdo drakovi nabídl upřímný cit… a drak ho přijal.
Lidé v Království však draky nijak nemilovali. „Zlomyslní a nebezpeční parchanti...“ říkali. Nejlepší drak byl drak hodně daleko!
A pak tu byla Alžběta.
Když viděla draka zasypaného kamením, prostoupil ji upřímný soucit. Uviděla někoho, komu bylo ještě hůř než jí!
„Neboj se, pomůžu ti,“ zašeptala a něžně pohladila zlatou dračí hlavu…
A její svět vzplál.

Zavřel dveře svého pokoje,
tolik plakal a vše si těžce nesl a dost to prožíval.

Byl to ale tak velký muž. Oči všech směřovaly k němu,
na jeho velikost, a tváře poďobané od neštovic by si nikdo nevšiml.

Taková dokonalá tvář, tvář veškerého živého.

A on se tak hroutil, že je toho na něj moc.

Vlastně každý den rozhoduje o tom,
kdo to dneska odnese,kdo byl příliš nepohodlný,
nebo se mu radši vůbec ani nelíbil.

A kolik krve se třelo o zdi Kremlu.
Tolik nevinných lidí ztratilo život
za slzami tohoto slabého velikána.

Který Sovětský svaz táhl na vrchol.

Jedno věděl jistě: s mudly už nechce mít nikdy nic společného. Zejména ne vztahy! Začalo to slibně, ale nakonec jí byl jen pro smích. Láska se změnila v nenávist, která záhy obsáhla všechno mudlovské. Myšlenku, zda to nebyla příliš přecitlivělá reakce, vždy rychle zaplašil.
Už nedokázal vyučovat Studium mudlů, tak požádal Brumbála o jakýkoli jiný předmět. Volné bylo bohužel jen jedno místo, ale nakonec se mu to docela hodilo. Obrana proti černé magii měla k černé magii dost blízko. Už se mu nikdo vysmívat nebude!
Quirinus Quirrell si těsně před smrtí uvědomil, že se mu jeho přecitlivělá reakce stala osudnou.

Můj milý je čas
Andělé z nebe
Slétli pro nás
Můj milý je čas

Na svět pohlédni
Oči rosou omyj
Lámou se naše dny
Na svět pohlédni

Můj milý nastal den
Kdy výbuch citů láva
Popel sopka náš sen
Můj milý nastal den

Po nebi luna pluje
Dorůstá jako život
Září nás poceluje
Po nebi luna pluje

Můj milý je noc
Nedočkavá temná
Nevolej o pomoc
Můj milý je noc

Čekej čekej tiše
Jako vločka bílá
Vílu sněhu říše
Čekej čekej tiše

Můj milý v modlitbách
Však zhasla již denice
Zůstaň odhoď strach
Můj milý v modlitbách

Citu je čas