DMD č. 25. pro 25. 4. 2021. Téma: Cíťa

"Jako jeho otec se chová," zamračil se Yoda. "Tak..."
"Výbušný? Přecitlivělý? Dramatický?" navrhnul duch Obi-Wana Kenobiho.
Yoda se na něj zaškaredil.
"Myslím, že Luke je na tom lépe. Má trochu více emoční inteligence. Možná to má po Padmé... nebo od Owena a Beru. Výchova se nedá zapřít."
"Víru v něj máš, Obi-Wane?"
"Co jiného mi zbývá, než víra? Ale i vy to cítíte, mistře Yodo. V Lukovi je něco víc. Nejenom Síla."
Yoda mlčel.
"Luke vidí vesmír jinak než my. Naše staré způsoby mu nejsou blízké. Jeho city ho mohou zachránit."
"Nebo zatratit ho."
"Nebo zatratit ho, jako jeho otce."

Při vaření vody na kávu se v kuchyňce dá zaslechnout cokoliv...

"Nemůžeš tam jít místo mě? Máš už v tom přeci jen praxi," line se zpoza dveří mužský hlas.

"To si říkáš chlap!" směje se dívčí hlas.

"To s tím nemá nic společného!" brání se neznámý muž.

"Nebuď cimprdlich. Prostě jen zaklepeš na dveře, pozdravíš, přiznáš se, že jsi úplný blbec na formuláře, hodíš svůj štěněčí pohled a oni ti tam určitě poradí," odpovídá pobaveně dívka.

"No dobrá. Už jdu na to. Ach jo, to zase bude ostuda," ozývá se tiše mužský hlas a po chvíli následuje klepání na dveře.

Vážení, dovolte, abych se představil, jmenuji se Krasavec a jsem nejchytřejší, nejkrásnější a nejstatečnější kocour na světě. Nevím proč, nedovtipní lidští služebníci mi říkají Křivonožko.

Svou současnou služebnou jsem si vybral v obchodě Kouzelný zvěřinec. S přáteli ho údajně navštívila za účelem pořízení sovy, ale když mě spatřila, zamilovala se do mě. Pochopitelně, kdo by mi odolal, když jsem se neohroženě vrhl na hlodavce, co nebyl cítit krysinou. Naneštěstí Nekrysa zdrhla a lidští samečci za ní, ale má vyvolená zůstala. Musel jsem jí ochránit.

Zrzavý sameček však proti mojí přítomnosti protestoval. Citlivka. Co bude dělat, až svět zbavím podezřelé Nekrysy?

Slyšel jsem, že Aspell prodal svoji dopravní firmu,“ prohodil Gabriel při odpolední kávě s otcem.
Uriel Kalmbach jen souhlasně zamručel a dál se věnoval svým novinám.
„Také jsem slyšel, že jsi ji koupil ty,“ pokračoval.
„To je pravda, jednalo se o výhodný obchod.“
„Kromě toho prý firmu prodal proto, že mu někdo pohrozil zveřejněním nějakého blíže nespecifikovaného skandálu. Ty o ničem takovém ale nevíš, že ne, otče? Protože to by bylo nemorální.“
Uriel Kalmbach obrátil list, ale na syna se nepodíval.
„Nebuď přecitlivělý, ve velkém obchodu musí občas pojmy jako morálka stranou. Kromě toho, Aspell by neváhal udělat to samé.“

Sedím opět sám ve svém vězení za hranicí Chaosu a v prstech otáčím cameo s jedinou řasou vsazenou ve středu prstence ze spletených černočerných vlasů.

Přišla mi ho vrátit Dara osobně. Na začátku mého věznění mi ho vlastnoručně vzala. Teď prý „zasluhuji útěchu“. Chm. I v šeru panujícím kolem jsem poznal, že ještě před chvílí plakala. Jsem gentleman, takže jsem to samozřejmě přešel.

To memento jsem nechal vyrobit ve Stínu ne nepodobném Zemi, kde přišly do módy o mnoho staletí dřív. Teď, když se stalo mementem mori, pociťuji zvláštní prázdnotu tam, kde jsem doufal cítit hněv.
„Deirdre,“ hlesnu do ticha.

Zítra zase vyjedou. Vozy jsou opravené, koně nově okovaní, zboží na vozech srovnané. Hynek je spokojený. Ví, že by jej hospodář pochválil, i kdyby našel nějaké nedostatky, ale čest, ke které jej kupec Szymon vychoval, velí mít všechno v pořádku.
Už se těší domů. Na bratry i sestry, babičku Jadwigu. Je vděčný, že jej Szymon s manželkou přijali a nedělali rozdíl mezi ním a vlastními dětmi.
Hynek se usmívá při vzpomínce na chůvu Danutu. Až jej uvidí, zas spustí stavidla slz. Před odjezdem mu dávala nespočet příkazů a varování, ani jim pro neustálé vzlykání nerozuměl. Chůva pláče smutkem i radostí.

"Letěl jsem s vámi až sem na poťapaný Egypt a už toho mám dost. Já chci domů! Měl jsem zůstat v chaloupce," křičel naštvaně Krákal jednoho dne.

"Dojil bys nám naši kozu Nostru?" zeptala se Morgavsa.

(POLK!)

"Vždyť to není taková dálka," dělala si z Krákala legraci Morganka.

"No to teda NENÍ!" odpověděl ironicky Krákal.

"Tak vidíš, havrane," odpověděla mu Morganka.

***(Tuhle scénu můžeme přeskočit, protože už je asi všem jasná.)***

"Nebuď takový cíťa, Krákale," řekla nakonec Morgavsa.

"Ale já nejsem cíťa, prostě jsem naštvanej, když si mě lidi pletou s havranem," brečel Krákal.

"Tak přestaň brečet," řekla mu Morganka.

Leželi v zákopu, jeden vedle druhého. Kolem létaly kulky z kulometů a padaly bomby z děl. Nášlapná mina mohla být ukrytá kdekoli a vzduch byl nedýchatelný. Smrdělo tu spálené lidské maso a krev. Japonci útočili vytrvale, jejich uniformy splývaly s porostem a skryté základny v horách nebylo možno bez průzkumu vypátrat.
A průzkum byl jejich úkol, jenže s takovou obranou nepočítali, bylo to děsivé překvapení a mrtvoly padaly jedna za druhou.
Museli se dostat na základnu, kterou nemohli najít, aby mohli poslat souřadnice letectvu, které mělo Japonce vybombardovat.
Leželi v zákopu a oči je pálily.

,,Cíťo, nebul a buď chlap!"

1. Považuje oblečení odložené na zemi za „bordel, ve kterém se nedá žít“
2. Vadí mu hra na housle ve dvě ráno, i když jde o jeho oblíbené skladby
3. Nechápe, že kulky ve stěně jsou vlastně moderní umění
4. Trpí utkvělou představou, že lednice slouží pouze ke skladování jídla
5. Nesouhlasí s tím, že se Rosie snažím všestranně rozvíjet, když jí ukazuji fotky z místa činu
6. Nutí mě koukat na dokumenty o Sluneční soustavě
7. Pořád ještě si myslí, že moje smrt nebyla vtipná
8. Odmítá se mnou spát v jedné posteli jenom kvůli tomu, že mám rýmu

Hermiona se Severusem společně vpadli do mysli růžové dívky. Chvíli se nic nedělo. Pak Severus zbledl, Hermiona zezelenala a dívka se roztřásla.

„Měli jsme to zkusit po dobrém,“ promluvila nervózně Alison.
„Nebuď cíťa, trocha Nitrozpytu ještě nikoho nezabila,“ odbyl ji Greg.
„Neměl jsi spíš říct, že všichni lžou a Nitrozpyt je jediný způsob, jak z ní dostat pravdu?“ škádlila ho Lisa.

Uplynulo čtvrt hodiny.

„Panáka!“ zaskřehotal Severus.
„Tři panáky,“ upřesnila Hermiona. „Pro ni taky!“

Doktor v roli pozorného hostitele nabídl skotskou preventivně všem.

„Tak spusťte,“ vyzval je.
„Můžeš nejdřív přinést záznamy o téhle planetě, o kterých jsi mluvil?“ poprosila Hermiona.