Ze života

Obrázek uživatele Profesor

Úvaha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na tohle téma se mi vybavilo moc věcí, nakonec vyhrál takový náčrt skoro z mého života. Je to jenom útržek, ale celé to do sta slov nacpat nejde. Ale je to aspoň trochu salesiánské.

Drabble: 

"Stačí mi, že jste mladí, abych vás měl rád," řekl svatý Jan Bosco. Svou láskou dokázal zázraky. Byl dobrý učitel i pro život. A já si zrovna včera večer vzpomněla právě na tento jeho citát.
Přemýšlím, jak dlouho by svatý Jan Bosco přežil dnes. Igor Hnízdo by prý na dnešní škole přežil tři dny. Svatý Jan Bosco by možná přežil déle. Měl děti rád, ale nebyl naivní.

V devítce si na světcův citát ještě vzpomenu. Jsou to sice sígři první kategorie, ale moji nejoblíbenější.

Omičce odejde třídní. Doufám, že říďa ty omyly moderní drezury nedá mně. Nejsem svatý Jan Bosco.

Obrázek uživatele mamut

Život na fotce

Fandom: 
Drabble: 

Krásné šaty, boty sladěné s kabelkou pro každou příležitost, nové auto, dovolenou v nejluxusnějších hotelích, premiéry milovaného baletu, koncerty ve VIP zóně, módní přehlídky, zážitkový let balonem,...
Všechno, všechno to, na co si pomyslela, když byla malá.
Perfektní fotky na instáči, vždy krásně oblečená a nalíčená.
Spíš zalíčená, zakrytá, zamaskovaná.
Schovává před světem, to co už pochopila.
Nádherná klisnička pro chov, ale ještě prý není čas.
Až on řekne.
Až on rozhodne.
Do té doby se smí jen usmívat.
Do té doby musí poslušně čekat, jestli v jeho výchově uspěla.
Musí?
Nebo se dokáže vzepřít...
Dokáže žít...
Bez pozlátka...
Spokojená...

Závěrečná poznámka: 

Je to tak snadné chytit se do pasti. Nabídka je lákavá, ale za jakou cenu.
Když nejsi poslušná, nemáš žádnou hodnotu.
Kolik snů se ztratilo, kolik jich nakonec tuhle drezuru přijalo.
Za hrst mincí, za kostku cukru, za fotky na instáči.

Obrázek uživatele girliekatie

Lístky zdarma

Úvodní poznámka: 

Dostali jsme v práci lístky zdarma do nejmenovaného cirkusu, tak jsme se toho rozhodli využít.

Varování: 

Týrání zvířat

Drabble: 

"Fakt se těším!" zvolala jsem nadšeně, když se rozezněla hudba. V cirkuse jsem nebyla 20 let. Na vstupence psali, že se jedná o úplně novou show, která ukáže, jak vypadá moderní cirkus. Hned vzápětí se mi sevřel žaludek.

Vyhublí koně běhali dokola a báli se hlasitých projevů lidí (a dokonce i jejich vlastní "krotitelky", jež nešla pro ránu bičem daleko). Posmutnělí sloni natření stříbrnými třpytkami se úplně bez života točili na místě a tekly jim slzy, choboty svěšené až k zemi. Za každým krokem je čekala další rána bičem.

Kam se poděl přátelský přístup a vystupování, co ta zvířata baví?

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste měli stejně blbý nápad, že půjdete do cirkusu (i kdyby zadarmo), nedělejte to... Do cirkusu už nikdy!

Obrázek uživatele Karin Schecter

Smrtící útok

Fandom: 
Drabble: 

Už se zase blíží. Slyším je. Jsem tu ukrytá už snad věčnost, ale zatím jsem nenašla tu správnou chvíli zaútočit. Za tu dobu jsem je několikrát sledovala procházet. Skutečně by mě zajímalo, co mají za lubem. Ale na útok je potřeba pořádný plán. Přeci jen jsem na ně sama. A jestli správně počítám, těch lumpů je deset! Tohle bude skutečně boj na život a na smrt. Poslouchám jejich kroky. Už jsou skoro tu.
Teď! Rychle na ně! Musím je zneškodnit, než dostanou šanci!
"Au!" zařve ten člověk, co u mě bydlí a začne nadávat. Kočičí bohové, ten toho taky nadělá.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Za pět let

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Nahrazuji si téma č. 17 - Kde se vidíte za pět let
Drabble: 

Vidím se jako šťastná matka spokojené rodiny.
Vidím se jako poslední přeživší všesvětové apokalypsy.
Vidím se jak kráčím kvetoucí zahradou a směju se obklopená přáteli.
Vidím se jak mezi čtyřmi prázdnými stěnami tiše skřípu zuby.
Vidím se bohatá a občas i trochu slavná.
Vidím se i chudá a zapomenutá.
Občas pomáhám lidem.
Občas se jim posmívám.
Někdy dosáhnu pokroku na cestě k moudrosti.
A někdy zhloupnu a přestanu chápat i sama sebe.
Některá má já jsou šťastná.
Některá nejsou.
A některá už nejsou.
Žádné z těch možností není třeba se bát.
Stejně nastanou všechny.
Já totiž věřím v paralelní světy.

Zločin a trest

Fandom: 
Varování: 

bodík je bodík, nějako mi dnes ubývá sil

Drabble: 

Strategie byla jasná. Nepozorovaně se přiblížit, pobrat co nejvíc, ještě nepozorovaněji odejít. Pokud by plán z nějakého důvodu ztroskotal, bude jeden z nich obětován, aby odvedl pozornost. Byla tu i možnost přímého poměření sil, ale předchozí zkušenosti nebyly příznivé.
Mise proběhla úspěšně navzdory vratkým plánům. V doupěti se vrhli se na kořist, ale následná hádka o její dělení ukázala, že jen někteří umí dělit, to ovšem zbytku neubírá na hlasitosti a vlastním názoru. Hluk přilákal nevítanou pozornost, záškodníci byli odhaleni v plném rozsahu svého zločinu, kořist zabavena a následoval exemplární trest v podobě zkonzumování veškerých nakradených sladkostí přímo před dětmi.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Lovci a sběrači

Fandom: 
Drabble: 

Lesem se nesou výkřiky. Lovci vybíhají z úkrytů a skáčou po své kořisti. Nejsou ale na vrcholu pyramidy.
Postávají v porostu i na mýtinách a sledují všechen pohyb. Vedoucí. Strážci pokladu (pokud se hromadě nastříhaných papírků s přidělenými hodnotami dá říkat poklad).
Táborníci jsou odhodlaní. I ti bojácní se dávají vést odvážnějšími. Brzy je poklad vysbíraný. Až na jediné místo mezi dvěma stromy. Vedoucí v něm stojí sama, obklopená trofejemi. Kruh se zužuje. Uzavírá. Samotného lovce papírků odrazí snadno. Kolektivní vědomí vyhodnotí situaci. V množství je síla.
„Kamikadze!“ zařve někdo a vrhne se vpřed. Dav dětí se dává do pohybu.

Závěrečná poznámka: 

Naprosto autentický zážitek. Byla jsem u toho. Podílela jsem se na traumatizaci té asi dvacetileté slečny.

Statek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č.21 - výlet do prázdna

Drabble: 

Ne že bych se té vesnici vyhýbala, nebyl důvod tam jezdit. Poslední návštěva, když jsem narychlo do kufrů skládala náhodné předměty, statek se prodával a přemístit obsah velkorysého venkovského stavení do zaplněného dvoupokojového bytu byl předem prohraný boj. Plno věcí a prázdno loučení. Předposlední návštěva, kdy byly zvony a my seděli na zahradě a plakali, protože zvonili umíráček. Pak už nebylo proč klepat na vrata. A stejně se mi o tom místě občas zdá a jindy si zapnu streetview a koukám na něj a střídavě se usmívám a pláču, pořád ve mně žije, takové, jaké bylo, jaké už nikdy nebude.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tak to připomínkuj

Fandom: 
Drabble: 

„Jedno zasedání měsíčně, tak dvě hodiny, fakt to nechceš vzít?“
Tak teda jo, když nikdo jiný není.

„Jo a kdo teda bude místopředseda, nemohla by Terka? Neboj, to je jen formalita, aby tam byl někdo napsaný.“
No… nadšená z toho nejsem, ale asi můžu.

„A nechtěla bys třeba jet jako delegátka na sněm? Jenom jeden víkend.“
Jo, to víte, že jo. Ale žádnou velkou aktivitu ode mě nečekejte.

Já o měsíc později:
„Četl jsi ty návrhy na usnesení? Vždyť to je hrozně formulovaný, to přece nemůžeme schválit!“
„Tak to připomínkuj.“
„Budu. Pětkrát. A pořádně hlasitě. Pusťte mě k tomu mikrofonu!“

Závěrečná poznámka: 

Jsem se tak v jedné organizaci nechala zvolit do funkcí, které nikdo jiný nechtěl, plně přesvědčená, že si to jen odsedím a nebudu do ničeho kecat. No... dlouho mi to nevydrželo :D

Obrázek uživatele Aveva

Před bitvou

Fandom: 
Drabble: 

Drazí spolubojovníci, přátelé, bratři!
Dnes přijde váš den.
Dívám se na vás plný hrdosti a očekávání. Dívám se na vaše sevřené řady, které vyrazí do útoku a ochromí nepřítele. Dívám se na vás a vím, že zvítězíte.
Dnes dostanete příležitost šířit naši slávu a velikost. A vy tu příležitost využijete.
Dnes se stanete hrdiny, protože takový je váš osud!
Cítíte to ve vzduchu? Okamžik útoku se nezadržitelně blíží.
Už je to tady! Hrrr na ně!
He, he, he, hepčí! Vyletělo kýchnutí a chrabré viry se v širokém útoku rozprostřely po okolí a odvážně se vydaly hledat nová území k osídlení.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Byly spaseny. Všechny.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hrozně moc děkuju všem, kteří zvládají komentovat. Jste skvělí!
Pořád si říkám, že až bude klidněji, taky se do toho pustím.

Drabble: 

V jejich očích vidím něco, co jsem u člověka nikdy dřív neviděla. Hlad. Touhu. Odhodlání urvat největší kus za každou cenu. Jsou v pozoru, svaly napjaté, připraveni k útoku. Trochu mě to děsí.
Mrknu na ostatní. Jsme připraveni.
„První kolo! Každý si vezme jeden!”
Sesypou se jako kobylky. Za vteřinku na tácku zbývají dva lívance. Ještě jich schováváme dost, ale nemůžeme jim dát všechny najednou, poprali by se.
Hltají, jako kdyby týden nejedli. Ti, co už lívanec spolkli, na mě hladově zírají. Působí jako obr, který slupl malinu a teď čeká, kdy přinesou hlavní chod.
Všichni dojedli.
„Vyhlašuju druhé kolo!”

Závěrečná poznámka: 

Táborové drabble musí být. A takhle to skutečně chodí. Vždy, když máme lívance, musí vedoucí striktně hlídat všechny a odpočítávat kola (první - každý si vezme první lívanec, atd.), jinak ti průbojnější sežrali celý tác a na ty méně asertivní by nezbylo nic :D.

Obrázek uživatele girliekatie

Rukojmí

Fandom: 
Drabble: 

"Jsme rozdělení?" zeptala jsem se. Ozvalo se souhlasné mručení. "A všichni spokojeni se svou skupinou? Pamatujte, že spolu ve skupině musíte být schopni komunikovat úplně potichu!" Nikdo neprotestoval. "Dotazy?"
"Co uděláme, až do toho znepřáteleného tábora vnikneme?"
"Musíme nepozorovaně. Vezmeme si rukojmí a odvedeme je do našeho tábora. Nezapomeňte rukojmím zavázat oči a zalepit pusu, aby nemohli volat o pomoc a nevěděli, kde je náš tábor!" upozornila jsem.
"Kdo je ideální rukojmí?"
"Osamělé děti. Úplně nejlíp malá holka nebo kluk na cestě z latríny. Ty se moc nebrání a není potřeba zbavit se celé skupiny. Tak jo, zelený tým vyhraje!"

Závěrečná poznámka: 

Takové hry se hrávaly u nás na táboře a byly to naše úplně nejoblíbenější. Brali jsme rukojmí z jiných táborů, případně oni od nás - samozřejmě pokud se podařilo a někdo nestihl zburcovat celý tábor, když nás viděl se plížit lesem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele mamut

Předlouhé čekání

Fandom: 
Drabble: 

Ten čas se táhl jako tér v asfaltovém jezírku. Jako lepkavá hmota obaloval všechny smysly a nutil jednoho k nekonečně chmurným myšlenkám, že to nikdy neskončí.
I když kalendář pomalu odtrhával den za dnem, za okny se nic neměnilo.
Pošmourná nálada převládala. Otupěle se choulili v huňatých svetrech a ještě druhých svetrech.
Titulky vesele hlásaly:
- Jaro v zahradě.
- Co je nutné stihnout do konce měsíce.
Březen se přeplazil přes práh, za ním zasněžené velikonoce. Aáách.
A tu!
Náhle!
Jako z jiného světa!
Slunce vykouklo a listy v tu ránu opustily své pupeny.
Konečně!
Zahradníčci se rozběhli na své milované zahrádky.

Závěrečná poznámka: 

PS:
... i já :D

Obrázek uživatele ChaosPrince

Knihy! Víc a víc knih!

Fandom: 
Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Pokud vás zajímá, co je za těmi oscarovskými drabblemi… tak tahle špička ledovce :)

Drabble: 

Oscar Wilde: A Life. Tahle bitch má devět set stránek, z toho sto dvacet poznámkovýho aparátu. Bohové!
Oscar's Ghost: The Battle for Oscar Wilde's Legacy. Zdaleka nejzábavnější oscarovská bio, která skoro vůbec není o něm.
Pak je tu studie, která analyzuje Wilda jako předobraz Draculy Brama Stokera. Jako, dává to smysl, ale je to náročný.
Taky se mi tu furt válí Douglasovo biografie. Autor není důvěryhodnej, hergot, to nemůžu číst jen tak, potřebuju další kritický zdroje.
Jo, a ten přepis procesu! V češtině - díky za drobné radosti. Poznámka: prověřit překladatele.
Kafe a jdu na to.

A takhle si tu žiju.

Závěrečná poznámka: 

Omluvte ten špinavej hrneček. Původně v něm byl samozřejmě Earl Grey a úmysl byl udělat fancy viktoriánské zátiší. Jenže jsem ho v průběhu aranžování na fotku prostě vypil.

Obrázek uživatele Aveva

Pláň

Fandom: 
Drabble: 

Děsí mě. Je zdánlivě nekonečná, beze všech vodítek, bez záchytných bodů. Hladká a bílá.
Bojím se jí dotknout. Bojím se, že mě při dotyku pohltí a vstřebá. Bojím se, že už z ní neuniknu.
Mohu se ještě rozhodnout? Mohu odejít?
Ne. Ta pláň by ve mně zůstala navždy. A já nechci být navždy jejím zajatcem.
Musím ji porazit. Čas se krátí. Mám nástroje, kterými ji mohu překonat. Ale musím vybrat ten správný. Ale který je nejlepší?
Zhluboka se nadechnu. Vyčistím mysl a rozhodnu se…
Batole vydechne, vybere si zelenou pastelku a z bílé stěny ve chvilce zbyde jen letmá vzpomínka.

Nevím

Fandom: 
Drabble: 

Stojím na rozcestí a čekám
kterým směrem poletí ptáci
nevím
jestli následovat ty
co spatřím jako první
nebo se přidat k těm
kterých bude víc

Zatímco váhám
každá z cest pokračuje ke svému cíli
kolem se rodí a umírají lidé
plynou hodiny, dny a týdny
a pomíjejí zázraky
co se nezopakují
a které jsem mohla spatřit
kdybych jen měla odvahu se rozhodnout a jít

Stojím na rozcestí a čekám...

...nejen když jde o velká životní rozhodnutí. Přece jen, ty člověk nečiní každé ráno.
-Nevíš, jestli chci kafe nebo čaj?
-Šmarjá, si dej oboje.
-Hm. A nevíš, jestli mám i hlad?

Závěrečná poznámka: 

Dialog v závěru drabblete je naprosto autentický, opravdu se své nešťastné spolubydlící občas ptám, jestli neví, zda mám hlad... Se divím, že mě ještě nezabila :-)

Zastavte ten stav

Fandom: 
Drabble: 

Začátky skvělý, nikam nemusíš, s nikým se nemusíš bavit, v pelechu do devíti, pyžamo celý den, nouzi nepociťuju.
Jenže ty zatracený technologie mi do toho hodily vidle. Sice nemůžu nikam, ale to neznamená, že si pro mě nepřijdou. Z jednoho monitoru bliká práce, z druhýho vyučování prvňáka a do toho trojdimenzionální děti halekají, že mají hlad a ukrutně se nudí.
Po měsíci strašný, nikam nemůžeš, s nikým se nemůžeš bavit, stejně už nevíš, jak se to dělá, v pelechu proležený důlek, pyžamo začíná zapáchat a člověk se modlí, aby to konečně chytl, aby se dostal mezi lidi aspoň na infekčním.

Závěrečná poznámka: 

že je nouzový stav taky jiný stav, že jo?!

Trýzeň volby

Fandom: 
Drabble: 

Ten první, to byl přístav, známé stojaté vody, ty, ve kterých jsem i já sama sebou, klidná a vyrovnaná, ale nelze od nich očekávat nic nového. Možná že stagnace je jenom hezčí slovo pro úpadek a já jsem si jen nevšimla, že už jsem jiná a dusím se.
Ten druhý byl vichřice. Vzrušující, nový, byla jsem s ním jiná, než jsem obvykle, bláznivá. Tušila jsem, že je to jenom okouzlení, že bych brzo zjistila, že jsem směšná a svázaná zároveň. Opravdu?
Je lepší shořet nebo vyhasnout?
Když jsem se rozhodovala mezi dvěma muži, nebyla jsem schopná rozhodnout ani výběr kabátu.

Obrázek uživatele mamut

Snídaně jak z Alcrónu

Fandom: 
Drabble: 

K dobré pohostinnosti patří i dobré jídlo.
Myslím, že jsme velice zodpovědní hostitelé. Snažíme se volit přípravu pohoštění podle našich hostů. Je-li někdo bezlepek nebo vegetarián, rádi mu mňamku upravíme.
Ovšem, s pobídnutím k snídani dostávají se naši milí tak trošku do strnulého stavu.
"Co bude k snídani?"
A v tu ránu je na stole: máslo, džem, med, sýr, tavený smetanový či šunkový, šunka, pivní či jiný salám...
V nabídce jsou vajíčka - na hniličku, vaječina, na tvrdo...
Chléb, rohlík, bábovka...
Čaj ovocný, zelený, černý, s mlékem. Káva, caro, kakao...
"To nemají ani v hotelu."
A v šoku baští suchý rohlík.

Závěrečná poznámka: 

Takhle koukaj jak jelita, co k nám jezdí. Se divím, že se to ještě nenaučili.
Hosti jedni :D
Já sama někdy taky nevím, co chci, a tak si toho nachystám na stůl od každého trošku - en ten ten - a vylosuji třeba meruňkový džem. A ten zbytek schovám.
Však se zužitkuje na večeři nebo na svačinku do práce.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Real American Paralysis

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Beletrizovaný příběh ze života mého strýce, který pár let před revolucí utekl do Států.

Drabble: 

S hrstí nově vydělaných dolarů vešel do svého prvního amerického supermarketu. Vítači u vchodu oplatil úsměv i „How do you do?“. Anglicky se zatím nedomluvil, ale dal si záležet, aby i s tím málem zněl jako pravý yankee. Na sobě měl samozřejmě real American jeans a pilot sunglasses. Perfektní integrace, fantastic mimicreeh.

Robert byl zvyklý nosit se jako pán. Už od mala měl sebevědomí na rozdávání. Mezi regály ale zakolísal. Z každé poličky na něj pokřikovalo třicet druhů stejné věci. S úzkostí malého kluka utekl do bread aisle. Chleba jako doma v Čechách, kýžená jistota, snad jako jediný nikde nebyl.

Obrázek uživatele Esti Vera

S láskou T. (5)

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Součást volně pojatého tematického celku, lze číst samostatně.

Drabble: 

Někdy si píšeme. Nikdy o ničem osobním, jen obyčejné domlouvání - pojedeme tímhle autobusem, nebo až tím pozdějším? A nedáme sraz spíš na tramvaji? Přesto každé slovo pečlivě zvažuji, převracím v hlavě, na odpověď mám spoustu času, tak si na ní chci dát záležet. Jak vyjádřit zájem, ale nenaléhat, jak jasně sdělit, že tě ráda uvidím kdykoliv, ale přitom netlačit, nenaléhat příliš? Občas neodepisuji až neslušně dlouho, ale přísahám, není to nezájem, to jen slov je tolik, neumím si vybrat, všechna se zdají tak nedostatečná - ale věř mi, nezájem to není... Beru cokoliv, musíš to vědět, cokoliv, do čeho dáme srdce.

Obrázek uživatele Esti Vera

Z letního tábora

Fandom: 
Drabble: 

Píšu rodičům z tábora. (Vytáhne dopis z obálky.) Maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku. Asi jednu z posledních, tenhle měsíc totiž bude moje smrt. Dosavadní bilance: jeden otřes mozku, jedna zlomenina, podezření na neštovice. Plané. Tedy jako plané neštovice, ne plané podezření.
(Smích.) Polovinu dětí bolí břicho, druhá polovina to předstírá, aby nemusela na rozcvičky. Pár statečných se drží, tak dojídají písmenkovou polívku. Už třetí za tábor, nějaký debil těch písmenek koupil 10 kilo. Prostě jiný svět.
PS: Bez peněz jsem tak nějak furt. Co já tu vůbec dělám?
Maminka odepsala láskyplně, ale nekompromisně: Kuchařku, zdravotnici a levnou pracovní sílu. (Smích.)

Závěrečná poznámka: 

Všechny uvedené skutečnosti jsou pravdivé, byť se naštěstí neodehrály v jednom roce, ale postupně. A těch písmenek nebylo 10 kilo, jenom asi 6 :D

Po návratu domů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Naštěstí je to jen fikce, pouze jména jsou skutečná.

Drabble: 

Lumpové.
Co ten odpadkový koš?
Tak Mikeš? Co jsi tam hledal?
Jo, ono tam něco vonělo?
A jestli přijde paní Kacafírková, že budou koťátka, tak z tebe, milý Bobešku, udělám chlupatý objekt s plochou dráhou letu.
Netvař se jako neviňátko, já jsem vás s Kleopatrou viděla, jak jste se k sobě měli. Je to osmadvacet dní, přesně lunární měsíc.
Nevíš co je to lunární měsíc, Stelunko? To je doba mezi dvěma kulatými Měsíci. Ano, právě těmi svítícími koly, na která tak ráda vyješ. A vůbec tě nezajímá, co tvůj zpěv dělá s mýma ušima.
A kdo ležel v mojí posteli?!?!

Obrázek uživatele girliekatie

Jednou na táboře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Historka z tábora, kam jsem jezdívala jako dítě. Tohle se stalo, když mi bylo 16 a byla jsem první rok jako vedoucí (instruktor). Oba ostatní vedoucí vystupující v příběhu byli moji kamarádi od dětství, v tomhle oddíle jsme vyrostli. Pro jistotu používám smyšlené přezdívky (a jméno) kromě té mojí.

Varování: 

Alkohol

Drabble: 

Děti byly ve spacácích a my vedoucí jsme se chystali na poradu. Už jsem byla jednou nohou tam, když mě zastavil Dino: "Smrčku, než tam vlezeš... Medvěd vypil celou láhev ferneta sám..."
"Proboha, proč?"
"Eva se s ním rozešla. SMSkou..."
"Jajks!"
"Jsem potratil," přerušil nás Medvěd zevnitř.
"Cože?"
"Potratil fetelon."
"Nepotratil, kámo, schoval jsem ti ho," ujistil ho Dino.
"Musím napsat mámě!"
"Nepiš mámě, je půlnoc a jsi šrot," vetřela jsem se do hovoru. Medvěd najednou celý ztuhl.
"Co je? Vnímáš?"
"Hmm... Nebo... Mám napsat bývalé?"
"Evě?"
"Jiné."
"Nepiš nikomu..."
"Tátovi?"
Medvěd opět ztuhl, a pak triumfálně zvolal: "Napíšu babičce!"

Závěrečná poznámka: 

Medvěd to přežil ve zdraví, ač mu bylo druhý den trochu zle. Ta noc ovšem byla krušná pro nás, protože se nám nedařilo přesvědčit ho jít spát a samotného jsme ho tam nechtěli nechat... Dobrou hodinu přemýšlel, komu by všemu mohl napsat... Vždycky celý ztuhnul a minutu přemýšlel, než přišel s jiným geniálním nápadem :D.

Obrázek uživatele Elrond

Pořád jako poprvvé

Fandom: 
Drabble: 

Sedlám koně, dotahuju podbřišník a před očima mi jedou vzpomínky na poslední tréninky na tom místě. Kůň se otáčí, nechce jít dopředu, když nedám jinak, začne vyhazovat.
Vkládám koni do huby udidlo, které jsme už pár měsíců nepoužili.
Beru si helmu, na kterou už měsíce padá prach.
Já jsem nervózní, kůň je nervozní. Sleduji každý krok po pastvině, vzdalujeme se od koní. Hlídám se, ať dýchám. Ať mi netuhnou svaly. První pokus o nacválání zvládáme s klidem a jdeme dále krokem kolem bubáků. Na pastvině, kde se už tolikrát pásl. A přesto pokaždé když tam jedeme, je to jako poprvé.

Obrázek uživatele mamut

Nechci pusu!

Fandom: 
Drabble: 

Já vám povím. To bylo úplně na mrtvici. Jako byste to neznaly, holky.
Přišel a že pusinku na rozloučenou. No to určitě.
Takhle to začíná: pusinku sem, pusinku tam, zlatíčko, že - víme svoje.
Však jsem ho poslala pryč, že teda neexistuje. Ať si to uvědomí, že nejsem hloupá, ani trošičku.
Protože, co si budeme nalhávat, následky známe. Taky se tady jenom pusinkujou, že se jako mají rádi a furt u sebe a vidíte to, jo.
Jako mě už to nebaví. Čtvrtej sourozenec na cestě. Matinka je už třetí měsíc v jináči.
Prostě jsem dědouškovi tu pusu nedala, to dá rozum.

Závěrečná poznámka: 

Pravověrná historka, která dodneška baví celou naší rodinu, protože jsem odmítala políbení na rozloučenou nejen od dědouška, ale i od bábinky, abych neotěhotněla.
Bylo mi šest a maminka pod srdcem nosila mého nejmladšího brášku - páté dítě.
Tak chápejte :D :D :D
Na čápy už nikdo nevěřil.

Obrázek uživatele girliekatie

Na miminko musí být správný čas

Fandom: 
Drabble: 

To jsme se takhle jednou s kámoškou daly do řeči a ona je úplnej blázen do astrologie. Že prý jsem asi ascendent býka. Se totiž oblíkám jak býk... Asi pochvala? Lepší než že se oblíkám jak kráva, hádám. No a tak mě donutila se podívat. Ascendent ve střelci. A Luna? Luna v raku. Vůbec nevím, co to znamená. To tak někdo věří, že poloha Měsíce při vašem narození hodně ovlivní. Ona by třeba hrozně chtěla miminko, ale to se musí promyslet. A vypočítat. Nechcete mít doma přece Lunu v rybách... To se musí počkat, ať je to aspoň třeba lev.

Obrázek uživatele girliekatie

Drabble

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já každý den, když čtu zadané téma... :D

Drabble: 

Jooo, dneska to bude v pohodě. Věřím tomu. A stihnu to určitě napsat s předstihem, ať se tím zbytečně nestresuju... Tak se ukaž, jaký máme na zítra téma? Ehm... Cože? Okay, to je v cajku, nějak si s tím poradím. Ale jak?! No nic, napíšu ségře...

Ančo, prosím tě, poraď mi, napadá tě něco k dnešnímu tématu? Já mám úplně vygumováno... Néé, neboj, nespěchám na to. Je to až do zítřka. To přinejhorším napíšu v práci třeba. Nebo večer.

Nic, jdu spát, ráno se nad tím zamyslím...

Takový skvělý téma, jen já mám parádní výmaz. No, na něco snad dojdu...

Závěrečná poznámka: 

Každý přemýšlení se zdá úplně jako výlet do prázdna :D. Ale ségra nezklame a většinou ji pak něco napadne :D.

Obrázek uživatele mamut

Nekonečné bílo

Fandom: 
Drabble: 

Je tady podivně bílo. Prázdné, jen... Jen tam daleko... nebo blízko?... Dvě tečky. Nehýbou se, ale?
Ne, nehýbou se, jsou pořád na stejném místě a stejně daleko od sebe, ale rostou.
Ne, nejsou to tečky jsou to dvojrozměrně viděné koule. Pořád stejně daleko... nebo blízko?... ode mne a pořád se zvětšují a přitom se nehnuly ani o kousek, pořád stejně blízko... anebo daleko?... od sebe?...

"To je pohotovost? Ano, dcera... tři roky... horečky čtyřicítka... zkoušeli jsme všechno... já už nevím... Přijeďte. Moc děkuji."

Siréna.
Blikající modrý maják...

Je tady takové bílo... jen ty dvě tečky... rostou...
Nicota pohltila mou mysl.

Závěrečná poznámka: 

Tenkrát, v mých třech letech, jsem dostala spálu a musela do nemocnice.
Tenkrát poprvé jsem si uvědomila někde uvnitř tenhle zvláštní sen - stav - bezvládí.
Od té doby se vracel a opakoval a dodnes opakuje, kdykoli je už moc zle. A já v tu chvíli vím, že "tuhle nezvanou návštěvnici - nemoc" nepřečůrám a že to bude hodně špatné. Nechtěný výlet do nikam.
V ten čas jsem pro svět doslova skoro mrtvá.

To jsem sama zvědavá, jaký bude výsledek.

Fandom: 
Drabble: 

"Děcka, tak jakou barvu tam dáme?", ptala se družinářka Eva skupinky dětí, které stály vedle ní a nespustily oči z velkého prádelního hrnce stojícího na sporáku.
"Červenou", volaly holky, ale kluci chtěli žlutou. Jenže holky je přehlasovaly. Kluci zklamaně protáhli obličej a s nelibostí pozorovali, jak Eva míchá ve velkém prádelním hrnci barvu, ve které chtěla s dětmi barvit trička.
"Teď hoď do hrnce svoje tričko, ty" pobídla Eva Filipa, ale ten se k tomu neměl.
"Až po holkách", odpověděl. Měl plán, když skončily holky s barvením, přidal tam žlutou. Voda se zbarvila do oranžova. Nakonec měl Filip nejhezčí tričko.

Stránky

-A A +A