Ze života

Alex otevřela dveře do kuchyně a nemohla uvěřit svým očím. Byla pryč pouze dva dny. Jednu noc. Jak ještě lépe klec zajistit?!
Stáli uprostřed kuchyně na podlaze oba dva. Panáčkovali jako surikaty. Z Elfova čumáčku se sypala hlína a Zwölf přežvykoval uschlý list. Alex jen stála zaražená zírající Elfovi přímo do očí. Ten pohled opětoval s neviditelným úšklebkem. Jenom promluvit.
„Vy dva patříte za mříže! Zatýkám vás!" 
Elf v tu chvíli vystřelil pod lednici. Zwölf chtěl líně odejít, ale Alex ho popadla do ruky. Vsunula ho do přenosky a začala pátrat po Elfovi s koleny v hlíně na kuchyňské podlaze.

“Cha! Myslels, žes mě dostal?” zasmál se padouch ďábelsky a prudce se obrátil. Překvapeného hrdinu uvěznila v ranci pod stropem nášlapná síť.

“Jen se zmítej mřenko! Pohleď!” trhnul závěsem a odhalil složitý stroj, čímž se dostal k hrdinovi zády. Zamilovaně si prohlížel píšťaly a ozubená kola.

“Až stlačím tuto páku, spustí se můj plán k ovládnutí světa!” dramaticky vztáhnul ruku a na chvíli strnul. “... můj plán k ovládnutí světa!” zopakoval důrazněji.

Když se nic nestalo, s povzdechem se obrátil. Hrdina nehybně visel v síti.

“Zase infarkt? Ti dnešní hrdinové nic nevydrží!” povzdechl si pavouch a šel si radši uvařit kafe.

Tác zkroušeně hleděl na Jana, jak velmi soustředěně cosi kutí za pultem. Možná mu neměl všechno vyklopit na rovinu a nechat ho v iluzi, že si svou cestu našel sám. Ale myslel, že zrovna on to unese. Který rarach mu tohle našeptal?
Jan postavil na stůl exoticky vyhlížející konvičku a odlil do dvou malých misek našlehanou hnědou tekutinu.
Profesor upil a zašklebil se. "Těžké pokání."
"Udělám vám kávu."
"Ne, já se vpiju. Takže odpuštěno?"
"Jasně. A další úkol?"
"Na gymnáziu potřebují nového fyzikáře. Někoho s praxí."
"Znám."
"Kdo je to?"
"To vám v žádném případě neřeknu. Mám taky svoje tajemství."

"Nechápu, pane profesore," pronesl Jan,. "kde jste tak rychle sehnal psychologa pro Ctibora?"
"Stačilo oslovit absolventy a bylo. To víte, když učíte základní kurz, poznáte všechny studenty. A vyberete si jen ty nejschopnější. Jako budoucí spolupracovníky. A o ty ostatní se postaráte jinak."
Jan svraštil obočí.
Tác vzdychl: "Ano, ten leták o Tibetu jsem vám dal na lavici já. Pochopte. Byl jste roztěkaný, nesoustředěný, chtěl si vyzkoušet úplně všechno. Vrátil jste se jako schopný organizátor a odsud z kavárny zařídíte to, co já bych oficiálně nemohl. Vadí vám moje upřímnost?"
"Ne," zvedl se Jan. "Odměním vás za ni. Po zásluze."

Ubytování na West Highland Way je chronický problém. Pokud vám nestačí přespat ve stanu. 
(Někdy i tak; ve Skotsku sice máte právo postavit stan, kde chcete, ale těch vhodných míst zase není tolik, víme?)
V hlavní sezóně může být na stezce i tisíc lidí na den, tak si to rozpočítejte, některé hotely mají jen sedm pokojů a mnoho-li je tam právě pro vás...
Ve dvou vás ubytování vyjde řádově levněji než v jednom.
Bohužel většina dvoulůžkových pokojů je typ „double“.
To je jedna postel.
Nevadí, říkáte si?
V Británii ale jedna postel znamená i jednu peřinu.
Jednu. Peřinu.
JEDNU! PEŘINU!

Vysvitlo Slunce!
Led skřípe pod botami. Pastýř ti kyne.
Asi kilometr za hotelem se konečně nadechneš.
Asi za čtyři tě čeká Devil’s Staircase.
Čím výš, tím lepší výhled. Občas zastávka, foto... a samozřejmě, do záběru ti vleze rodinka.
Děcko jde první a má zářivě korálovou bundu. Otec nese rodinný batoh.
Pustíš je před sebe, protože hodláš fotit za sebe.
O kus dál nazouváš nesmeky, tohle není kopec, ale ledopád. Lidé před tebou se beznesmekově smýkají.
Překonáš hřeben a začneš sestupovat... rodinka pokračuje dál na hřebenovku.
Bez vybavení.
Vede je korálové dítě.
Kdyby blbost kvetla, tak by tam pochodovala celá zahrádka.

Děda vešel do pokoje a usmíval se pod vousy. Děti na koberci, kde si hrály s dřevěnými vláčky, a dospělí u stolu. Děda se obrátil rovnou na děti.

„Už jste někdy viděli hrnečku vař?" Zeptal se, jako by celý život čekal na to, až bude moc tuto otázku položit.

Děti se na sebe podívaly. Odpověď byla jasná. Ovšemže ne.

Děda se tajuplně pousmál a řekl: „Pojďte za mnou."

Vedl je chodbou, pomalu, skoro slavnostně. Když vešli do kuchyně, konečně to uviděli.

Na lince hrníček s kváskem na koláč a taky jeho plná linka, jak kynul.

„No vida," pronesl. „Hrnečku vař."

Když náš člověk chce vyfintit, je jasná jedna věc. Jedeme pracovat. 
Tentokrát vytáhla dečky z šedého fleecu, růžového fleecu s rozkvetlými korály, naši oblíbenou tygrovanou plyšovou a barevné pleny, ve kterých nám to prý bude slušet. Nějaké speciálně pro nás blonďáky a speciální odstíny pro rezavce. 
Nakonec jsme dostali plyš. Udělalo nám to radost. Ne tak návštěvníkům akce, kteří nás vzhledem k našemu zbarvení někdy měli problém na pozadí dečky najít. Někdy našli aspoň jednoho z nás, někdy vůbec netušili, že v boxu nějaký netopýr je. Člověk soustavně vysvětlovala, že jsme dva. 
Jasně, že si na barevné pleny ani nevzpomněla. 

Žil byl jeden horal, 
mezi šutry korál, 
na svůj věk furt kvetoucí, 
což je vážně matoucí. 

Často dýchal svěží vzduch, 
smrádek z hnoje v hejnu much. 

Z vlastních vinic sklízel hrozny
a dělal z nich patok hrozný. 
Čurdil ho dál sveřepě
a skladoval ve sklepě. 

Byl šikovný řemeslník, 
měl však tempo šnečí, 
tvrdil, že mu pohyb v horách 
nebývale svědčí. 

Na odlehlém místě 
toužil volně žít, 
pak si vzal svou ženu 
a z té višně slít.

V paneláku žral a kynul, 
touhle volbou prý se minul.  

Jsou věci, 
které vás v životě zlomí,
on však dál nezlomně sází své stromy. 

V mobilu jí cinkla zpráva od Jana.
Profesor Tác to dokázal. Ctibor je v péči psychologa!
Paráda! odepsala. Proto přišla ředitelka z hodiny na prášky. Ctibor projevil zájem o pokusy! Chemické, ne fyzikální!
Moje práce, pochválil se Jan. Předvedl jsem hořícího hada na porcelánové podložce. Produkt pramalý, smradu jak v hradu.
Přiložila smajlíka. Prima probuzení pozornosti! Dodala: Fyzikář odchází. Samozřejmě se to rozkřiklo. Ctibor mu pogratuloval. Řekl, že je rád a že to škole prospěje. 
Psychologa čeká pytel práce... Proč si píšeme v aliteracích?
Prosím? 
Opakování stejných hlásek na počátcích slov. Třeba: Kvetoucí korál. 
Kvetoucí korál? Parádní pitomost!
Přiletěl palec.