Ze života

Počítáš, po kolikáté už tenhle úsek jdeš. Kdy to bylo poprvé? Snad v roce 2012. 
Mění se.
Rozpadající se budova uprostřed ničeho, tenkrát jste seděli na hromadě haraburdí ve staré ovčí ohradě. Dnes je v ní lavička.
Mapa vám tvrdila, že dál bude les, těšili jste se na něj celý pustý úsek, abyste přišli k čerstvě poraženým stromům.
Poušť v kopcích. Dnes...
Copak se to děje?
Vykukují, naprosto podloudně. Skotské borovice.
Skotské borovice!
Musely se schovávat, dávné šišky, semínka. Nebo je sem přenesla nějaká zákeřná veverka. Nepravidelně vykukující stromečky, tohle asi nevysadila lidská ruka.
Tady už nikdy nebude průmyslový les.

Kantorka vzdychla. 
"Mám z webu stažené příklady vzdělávacích cílů podle Bloomovy taxonomie, materiály pro kolegiální podporu a mentoring, pracovní listy pro sebereflexi... dobře, ty se budou hodit až po hodině, metodické materiály k tandemové výuce... já si to všechno pročetla, ale tak nějak nevím, jak vlastně konkrétně učit."
Fendra povzbudivě kývla. "Víte, pochybnosti jsou normální. A zkoušet nové postupy je záslužné. Některé fungují lépe, jiné hůř. Nicméně - klíčové jsou tři věci: Vědět, co studentům říct. Vědět, co jim prozatím neříkat. A hlavně - nejdřív stanovit pravidla práce v hodinách. Protože škola bez kázně..."
"... je jako mlýn bez vody," dodala kantorka spokojeně.

byl/ byla/ bylo jsem, byl/ byla/ bylo jsi, byl/ byla/ bylo, byli jsme, byly jste, byli/ byly/ byla

jsem/ jsu, jsi/ seš, je/ jest, jsme, jste, jsou

budu, budeš, bude, budeme, budete, budou

jsa, jsouc, jsouce

byv, byvši, byvše

nebyl/ nebyla/ nebylo jsem, nebyl/ nebyla/ nebylo jsi, nebyl/ nebyla/ nebylo, nebyli jsme, nebyly jste, nebyli/ nebyly /nebyla

nejsem/ nejsu, nejsi/ nejseš, není, nejsme, nejste, nejsou

nebudu, nebudeš, nebude, nebudeme, nebudete, nebudou

nejsa, nejsouc, nejsouce

nebyv, nebyvši, nebyvše

A když už teda, tak zcela určitě ne předtím, právě teď nebo až potom a už vůbec ne tam, tady, nebo kdekoli jinde!

Už několikátým rokem žiju druhý život.
Ten první byl klasický život netopýřího kluka. V létě jsem bydlel se třemi spolubydlícími na staromládeneckém bytě za okenicí chaty, které lidé zavírali jen na zimu. 
Jedné noci jsem se vracel z lovu. Už jsem to měl domů kousek, takže jsem flákal echolokaci a letěl podle zraku, který není tak vytříbený jako netopýří sluch. 
Potkal jsem rybářský vlasec. Zaškrtil mi křídlo a visel jsem na něm tři dny, ale okolo chodili lidé a nakonec mě vyprostili. 
Křídli mi museli amputovat. 
V druhém životě pracuji za jídlo. Nechávám se omatlávat a tvářím se moc roztomile. 

Kantorka se odhodlaně nadechla. Zítra mají s Fendrou první společnou hodinu. Už nemůže potichu vycouvat jako poprvé, dneska se znovuseznámit musí. Zaklepala a stiskla kliku kabinetu.
"Nazdar! Vlastně - dobrý den, paní kolegyně!" usmála se Fendra.
"Kde jste se tu vzala, paní profesorko?" vypadlo z kantorky.
"To víš, našli si mě a vytáhli z důchodového hrobečku. Jako zahrádka, kultura a Univerzita třetího věku prima, ale opravdový život to není. Konečně zase učit! Vždyť já bych se doma ukousala nudou!"
"Aha. Tak... jak to zítra uděláme?"
"Ty začneš... vlastně - měla bys mi taky tykat, ne?"
"Vám???"
"Ok, takže časem. Takže: co navrhujete?"

Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem, 
kdybych tady nebyla, no tak sakra, kde jsem?!

Kdybych tady nebyla, Země se dál točí, 
dvě děti si vypláčou svoje krásné oči. 

V hrobě by mi chyběla vůně předjaří 
a mým dětem maminka, co jim navaří. 

Buchty s láskou pečené nebyly by k mání, 
a mě chyběl prožitek z doby vyrůstání. 

Ještě horší nežli snášet doživotní půst, 
je neslyšet slova lásky z maminčiných úst. 

Netisknout se v objetí, nepohladit dlaní, 
smlouvám dlouhý mezičas, než mě pepka raní. 

Proto doufám za celý rod v tuhé kořínky,
ať nás ještě dlouho pojí víc, než vzpomínky.  


 

Míňa je štěně. I když má jméno jako kočka a někdy i kočičí povahu. Pořád je to čistokrevný pes. Tedy štěně.

Míňa má svůj vlastní jazyk. „Zbožňuju tě a chci si hrát“ se v něm řekne „koušu ti ruce, nohavice i nos“.

Míňa není moje. (Naštěstí.) Pozoruji ji vyrůstat z bezpečné vzdálenosti, což znamená, že mě kouše až ve chvíli, kdy okousala všechny svoje lidi.

Někdy bychom si to možná rádi vyměnili. Já bych měla štěně a oni klidnou noc a neohryzané ruce. Odvaha, zbabělost nebo naivita? Nevím. Na konci jsme ale všichni spokojení. Oni mají Míňu a já klid.

Máte právo nevypovídat, ale vše, co řeknete může být polehčující okolnost. Máte právo vyhledat radu, nemusíte v tom být sami. Máte právo pokládat otázky a neznat na ně odpověď. Máte právo odpovědi hledat, společně i každý sám.

Máte právo si stěžovat. I právo říct dost, kdykoli a z jakýchkoli důvodů. Ale smiřte se s tím, že přijdou důsledky. Nikdo nemá právo vyhnout se důsledkům.

Máte právo cítit, že je to děsivé. Právo říct jak je to těžké. Dokonce i právo pochybovat jestli to stojí za to. Odpověď je vždycky nejistá.

Máte právo nevypovídat, ale mlčení ještě nikdy nezachránilo žádný vztah.

"Potřebuju..."
Jan vyhodnotil situaci a beze slova sáhl pro koňak. Kantorka polkla doušek a trochu nesouvisle spustila: "Jak víš, fyzikář vymázl. Ředitelka si mě zavolala a povídá: převezmete Ctiborovu třídu. A protože nemáte pedagogické vzdělání, musíte učit v tandemu. Seznamte se se svou parťačkou. Fajn, otevřu kabinet, a tam sedí... Fendra!"
"Fendra?"
"Moje učitelka na gymplu! Postrach třídy! Ještě po těch letech jsem se rozklepala jako sulc! Já s ní učit nezvládnu! Nechceš to vzít za mě?"
Zavrtěl hlavou. 
"Takže... opravdu musím?"
Kývl.
"Kdo ji sakra ředitelce dohodil?"
Kavárník uložil láhev na místo. Hluboký předklon mu umožnil skrýt vědoucí úsměv.

Brutální klesání není tak brutální, jak ti utkvělo v paměti. I když poslední úsek po štěrkové cestě stojí za to.
Celou cestu máš před očima zasněžené hory, namodralé odrazem blankytného nebe.
Mrzne a je fajn.
Na protějším svahu se rýsuje pokračování Cesty. Je daleko, ale taky tam půjdeš až zítra.
Cítíš bodnutí smutku.
Chýlí se to ke konci.
Míjíš trubky vedoucí vodu k místní elektrárně, a jsi prakticky dole.
Na Messengeru cinkne zpráva. Simon právě skončil a dává ti vědět, že ti v hostelu v ledničce nechal mléko. Na Cestě má hodnotu zlata.
Nikomu o něm neřekneš. Bude jen tvé.