Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Učitelka nám dala za domácí úkol napsat referát na téma začínající písmenem bé.
Já jsem si vybrala téma bublina.
Proč zrovna bublina ? Mohla jsem si vybrat cokoliv co začíná písmenem bé a já si vyberu zrovna bublinu. No změnit se to nedá, takže prostě budu muset něco napsat.
Teď je jen otázka na jakou bublinu budu ten referát psát.
Bublina je třeba ta z bublifuku, ta v perlivé vodě nebo ta, která se vytvoří když vydechujeme ve vodě.
Rozhodla jsem se, že na tyhle bubliny referát psát nebudu. Budu jej psát na bublinu kolem člověka. Pomyslnou ale vlastně dost opravdovou.
V drabble se trápí zvíře. Prosím útlocitné, aby na to brali zřetel. Prosím Toma Petersona, aby drabble raději vůbec nečetl.
Obývací pokoj, interiér, rodina odpočívá po obědě, v koutě v kleci cvrliká andulka.
Babička: Kdybyste aspoň chovali něco, z čeho je užitek.
Dítě: Náhodou!
Otec (ve snaze zažehnat spor): Slyšel jsem, že andulky rády plavou.
STŘIH
Koupelna, interiér, otec svírá andulce křídla i nohy a potápí ji do napuštěného umyvadla, aniž by přerušil stisk. Na hladině se objeví bublinky, nejdřív malé, pak jedna velká. Pak už nic.
STŘIH
Koupelna, interiér, zkoprnělý otec mává andulkou, peří i voda stříkají. Detailní záběr – dezorientovaný pták otevře jedno oko, pak se chrčivě nadechne.
Otec: Žije!
Dítě: Žije!
Babička: Žije? To je zase den…
(HAPPY)END
True story (až na babičku, ta moje byla opravdu hodná). Andulka skutečně přežila, ale patrně to zanechalo následky na její psýché, protože zhruba půl roku poté během občasného vypouštění z klece (aby se trochu proletěla) soustavným klováním obnažila kabel vedoucí k lustru a spáchala sebevraždu pomocí elektrického proudu.
Pak jsme si pořídili psa.
Ta ví, co chce, říkali o mně. Zatímco ostatní naslepo tápali životem, doufaje, že zakopnou o své poslání, já měla vždycky svůj cíl, a neochvějně za ním mířila. Štěstí se skrývalo v úspěšnosti.
Žádná známka horší než dvojka nebyla přijatelná.
Mluvit s kýmkoliv, kdo nebyl v elitě třídy, samozřejmě nešlo.
Randit s někým, kdo si nemohl dovolit večeři v luxusní restauraci? Nepředstavitelné.
Odmaturovala jsem jako nejlepší ze třídy, dostala jsem se na nejlepší vejšku. Můj život byl přímou, jasně vymezenou cestou.
Než jsem potkala tebe. Mou zkázu. Mou spásu.
Popadla jsi můj svět oběma rukama a obrátila ho na hlavu.
„Koho dalšího jste kontaktovala?”
„Od návratu? Jen vás.” Jeho Milice neohrozí. „Věděla jsem, že neřeknete ne.” Nikoho jiného nemám. „Snažil jste se mě dostat pryč.” Proč jsem to nechtěla vidět? „Celou dobu.” Nakopne velký kámen. Ostrá náhlá bolest přehlušuje tu trvalou. „Já se ale musím vrátit.”
„Hloupost.” Zní to jako facka. „Je to příliš nebezpečné.”
„Mají na mě… pojistku.”
„Nikdy se ji neodváží použít. Očernili by zejména sebe.”
Organizacím plyne čas jinak.
„Došel mi čas. Co jiného mám dělat?”
Aleksandr by bojoval —
„To ať vás ani nenapadne.”
Načas ji uklidit. Využít všechny páky. Jeho nápad.
„Tohle ať ani nenapadne vás.”
edit: Po prvních reakcích přidávám trochu teorie, neboť jsem se zjevně stalal obětí bubliny, o které píše moje třetí identita.
Poznámky (pro otrlé): Náboženské, motivační, finanční a kdovíjakéjiné pochybné= společnosti, sekty apod., své členy získávají nejen klasickým love bombingem, spánkovou deprivací, podvýživou a vražedným režimem, díky kterému se mozek nezvládá bránit sebenesmyslnějšími indokrinací (někde se dají sehnat bláboly zakladatele Jonestownu, ale varuju, smrskne se vám z toho mozek), ale taky "collateralem", tedy materiálem, který máte poskytnout jako důkaz svých čistých úmyslů. Ve skutečnosti jde o pojistku, kterou vás budou moci vydírat, protože "co kdyby se tohle dostalo na veřejnost - to radši budu trpět dál".
Ukázkou toho je nedávná aféra NXVIM (Nexium) a jedné jeho speciální větve, která začala jako "women empowerment" a "odemknutí potenciálu" a skrz grooming a další techniky skončila u otroctví a vypalováním monogramů gurua členům do kůže.
Draco se většinou vyhýbal vážným tématům k hovoru. Konverzace v pracovní době, či při občasném večerním posezení byly zpravidla plné vzájemného špičkování a žertů.
Dnešek byl ale jiný.
Draco byl zamlklý a se skleničkou, na kterou ho Harry večer pozval, souhlasil bez velkého nadšení.
Harry se odradit nenechal. Vyprávěl o dětech, o svém nevydařeném manželství a nakonec i o svých ztracených blízkých.
A tehdy Dracova bublina praskla a poprvé s Harrym mluvil o bolesti a samotě.
O Astorii.
"Pottere, nemysli si, že nevím, co děláš. Scorpius ti řekl, jaký je dnes den?"
Harry přikývl.
"Já... děkuji. Vím, že ty rozumíš."
Pouličná tanečnica sa ladne zvŕtala medzi mydlovými bublinami. Jej bezstarostné pohyby Narutovi náhle pripomenuli Utakatovu vážnu tvár. Utakata... Nepoznali sa dlho, ale i tak mu ho bolo ľúto.
„Premýšľaš o ňom, však?“ začul Kuramu. „O Utakatovi.“
„Áno. Aj o Saiken. Čo povieš, chýba mu?“
„Zaiste, Naruto. Ak si boli takí blízki ako my dvaja...“
„Viem.“
„Život jinchuurikiho križuje bolesť. Sám si ju zažil.“
„Utakata... našiel svoju cestu, Hotaru – a hneď o ne prišiel.“
Priveľa ich odišlo. Fuu, Yugito, Yagura…
Naruto zavzdychal. On bol jeden z tých šťastnejších.
Smutne odvrátil hlavu. Musel bežať. Hinata ho už určite čaká pri miske rámenu.
Rating 18+
Obsahuje sex, drogy, ale ne rock 'n' roll.
Když žiješ ve světě
který není tvůj
máš jediný cíl:
utéct stůj co stůj.
V prostém hříchu
hledám smysl.
Ne smysl - cit!
A v ukradeném tichu
se snažím tajně snít.
Život bez vjemů?
Ten nemá smysl.
Stále horší levné prožitky
beze studu.
Stále cítím to samé:
jenom nudu.
A to jsem je soudila!
Všechny tyhle hříšníky.
Už nepočítám skleničky
nemilované milence
poztrácené kalhotky
zrazené spiklence
vykouřené krabičky.
Další záchvěv záře.
Další noc,
další penis,
nemůžu si pomoct,
nic to nedokáže.
Tolik nočních příběhů
ale jen pár momentů
kdy se cítím živě.
Když jsou ve mně
mám největší moc na světě.
P.S. Téma bublina prostupuje celým textem. Virginia žije ve vlastní bublině, která se vymyká “normálnímu” chování. Nevidí v něm žádný smysl ani potěšení. Snaží se najít alespoň nějakou emoci ve všech neřestech, ale nic ji netěší. Nezapadá do tohoto světa, proto z něj utíká do své vlastní bubliny, kde může snít o tom, kde najít nějaké štěstí. V podstatě takhle žije člověk s těžkou depresí a úzkostmi.
P.S. II: Založeno na opravdovém životě Woolfové.
Hladina jezera byla mrtvá. Okolní stromy vztahovaly své holé větve, ticho leželo na krajině jako těžký rubáš a Rogan cítil, jak mu vstávají vlasy. Gorja bezhlesně cenil zuby.
>>Co teď?<< ozvalo se Roganovi v hlavě.
"Nemůžeš ho... vyčenichat?"
Gorja vrhl na Černokněžníka nevěřícný pohled.
>>Jsem zásvětní vlk! Ne nějaký lovecký... vořech!<<
"Ale čich máš, ne?"
Goryvlad obrátil oči v sloup a nasál čenichem vzduch.
>>V jezeře. Tam si skoč sám.<<
Rogan zíral na temnou hladinu a pak do vody hodil kámen. Hladina se nad ním nehlučně zavřela a nastal zas úplný klid.
>>No?<<
Uprostřed jezera se zavlnila voda.
Puk!
"Přichází."
Jen pro upřesnění, ta bublina tam je. Je to to puk!, když praskla.
A počítadlo říká 43 slov, ale to těma špičatejma dvojitejma závorkama. Je to sto, sem to počítal vlastníma drápama!
Usedlost se ztrácela v kopřivovém pralese, ale i tak bylo zřejmé, že proti jejich staré dřevěnici to je hotový palác. Z houští čněl štít s malou pavláčkou, nad sousedni stodolou s čiřikáním poletovaly vlaštovky. Veruně poskočilo srdce v hrudi.
Probojovali se žahavkami na práh, pod nohama jim zakřupalo sklo. Kamenné zdi vydechovaly studenou vlhkost a plíseň.
"Totiž," zastavil je mezi dveřmi do síně předseda výboru, "byli tu zlatokopové."
Prkenná podlaha vyrvaná, pec rozkopaná krumpáčem: ještě v ní zůstal zaražený. Smečka démonů by nadělala menší spoušť.
Předseda opřel beznohou židli o stěnu. "Hledači pokladů."
Samice. Holka.
Samec. Kluk.
Nyctalus nyctalus. Nyktal. Rezoun.
Myotis myotis. Myoťák.
Pipistrellus pipistrellus. Pipouš.
Pipistrellus nathusii. Nathusiák. Parkouš.
Vespertilio murinus. Vespík. Pestrák. Syčák.
Epsteticus serotinus. Netopýr večerní. Serotin. Netopýr vzteklý.
Hypsugo savii. Netopýr Saviův. Saviák.
Rhinopolus hipposideros. Vrápenec malý. Vrápouš. Hruštička. Pytel. Ksichtíček.
Tolik jmen, kdo si to má pamatovat? Co hůř - kdo to má všechno zapomenout? Popularizace mimo vlastní bublinu může být pěkně složitá!
Stačí si vzpomenout, že netopýr nemá štětiny, na čůrání se otočí a zvedne ocásek, nesnáší vejce, kojí mláďata a nosí je pod křídlem, nemotá se lidem do vlasů a místo krve baští obyčejný nudný hmyz.
