DMD č. 4. pro 4. 4. 2022. Téma: Bublina

Něco mě příjemně lechtá kolem uší. Čechrá mi to vlasy.
S úsměvem na tváři otevřu oči a...
Letím vzduchem.
Cože? Letím vzduchem!
Po počátečním šoku mozek okamžitě naběhne do pohotovostního režimu. Můj pohled se stočil na zeleno hnědou plochu kdesi pode mnou. Velmi rychle se přibližuje. Začínám si vzpomínat, že jsem byl vyskočen z letadla. Ale jestli to tak je, kde je tedy ten můj padák? Ohlédnu se. Cáry padáku vlají za mnou.
V takový okamžik je dobré se pomodlit.
"Bože, prosím, já nechci umřít."
Cáry padáku se kolem mě omotaly a pak nafoukly.
Dopad na zem utlumila ochranná bublina.

"It is all just a matter of perspective, really. What can seem immense to us can be considered tiny from another point of view. We are tiny specks in a huge universe, but that huge universe with billions of years of history might be just a bubble blown by a child from a bubble blower, ephemeral, lasting only for a blink of an eye and poof! And it's all fractal! The patterns repeat both ways into infinity! Neurons and galaxy clusters!"

His audience wasn't very receptive.

"That's nice and all, but Mister Forelli still wants his money for the acid."

Já a ty
Dva lidi
Co to tak nějak stejně vidí
A navzájem si nezávidí
Náš malý svět, kousíček ráje
Postel a na stole dva hrnky čaje
Společné snídaně, rozespalé pusy
Občas jít najisto a občas něco zkusit
Bezpečná náruč, bezesné noci
Nebeské zámky, v srdci ten pocit

Co až to sklo jednou praskne?
Až naše duhová bublina splaskne?
Budem’ se řítit skrz vrstvu mraků
Lehce se padá bez padáků
Zase se vzbudím na zemi
A na umření bude mi
Zase na kousky rozbitá
Těžké je ze snu procitat
Není to ale žádné drama
Jen na to zase
Budu sama

Bejval Antonín jest můj nejlepší a nejvěrnější přítel. On vynalezl palčivé sklíčko, přemnoho her a vůbec spoustu skvělých vynálezů. Dnešního rána vymyslel lektvar, který když se nabere do stébla trávy a člověk foukne, udělá parádní bubliny.
Někdy Tonda není tak príma jako Éda, který mi půjčil kolo, ale vůbec není tak falešný jako Čeněk Jirsák. Ten všecko pokazí, není s ním žádná legrace a akorát se příšerně šklebí.
Tak jsem mu pravil: „Nedolejzej!“
Ale on nechtěl ani slyšet a dolejzal dál neb neví, že v nejlepším se má přestat.
Pročež jsem mu bublifuk vylil za triko. Jen ať si přijde!

V městečku začalo sněžit. Vločky zlehka padaly na střechu kostela, fary, i domů rozesetých okolo.
Sníh dopadal na masopustní procesí, které se shromáždilo na návsi, padal na babičku sedící na zápraží i na ševcovic Jeníka, který právě přidělával sněhulákovi nos z mrkve.
Mařenka položila na okno čerstvě upečené buchty, aby vychladly a teď pozorovala chumelenici.

"Malá zimní pohádka," pomyslel si Zachary, sleduje nehnutě tu scenérii.
Vytvořila se hustá závěj, a brzy poté sněžit přestalo.
"Ještě ne," zašeptal a s námahou se natáhl ke stolu. Zakrvácenou rukou uchopil skleněnou bublinu, obrátil ji vzhůru nohama a zase zpátky.
V městečku začalo sněžit...

Z kabelky jsem vytáhla malou krabičku a zní si na ruku vysypala jednu žvýkačku. Když jsem jí dala do pusy, na jazyku jsem ucítila sladkou chuť, kterou bych přiřadila nejspíš k nějakým růžovým, jarním květinám. Byla jsem tak nadšená z krásné chutě, že jsem si zprvu nevšimla, jak žvýkačka nabývá. Nejdřív pomaličku a nenápadně, ale potom už docela rychle. Vzpomněla jsem si na podivná slova napsaná na krabičce "Unášející chuť, nezapomenutelný zážitek" a rozhodla se, že ze žvýkačky udělám bublinu. Opatrně jsem jí vytvarovala, aby nepraskla a foukal do ní. Bublina se okamžitě nafoukla a já se začala pomalu vznášet.

Jednoho dne pan Weasley zavolal Harryho do své dílny.
Harry ochotně přišel. Byl zvědavý, jaké tajuplné věci se nacházejí v kouzelnické dílně. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že je kůlna plná všelijakého haraburdí.
"Tohle všechno," obsáhl pan Weasley rukou okolní prostor, "jsou mé poklady," pronesl pyšně. "Můžeš mi, prosím, říct k čemu mudlové používají toto?" podal Harrymu dva předměty.
"Tohle je létající talíř," poznamenal Harry. "Hodíte ho a on plachtí. Další člověk ho chytí a hodí zpět," hodil Harry předmět přesně, jak říkal.
"Fascinující! Důmyslné!" radoval se pan Weasley.
"Jestli se Vám líbí tohle, počkejte, až uvidíte bublifuk."

Dočasnou přítomnost většího množství návštěvníků na Pemberley už pan Darcy tak nějak strávil. Chovali se ostatně velmi slušně, takže většinu doby postačovalo ukrývat se v pracovně. Kam se hnula Lizzie, tam však tato suita následovala. Toužil-li po její společnosti, bylo třeba počítat s Nimi.
Středeční večer trávili u stolku v salonu. Dle vytrvalého smíchu se zdálo, že nepijí pouze čaj.
Pan Darcy se opatrně přiblížil. Snad by si mohl troufnout zapojit se do hovoru, pochytit téma.
Slečna Gwendylon se na něj obrátila a ochotně zopakovala svou poslední průpovídku.
Nepochopil. Zdvořile se usmál.
"Je skvělej. Ale není náš člověk," špitnul kdosi.

Na kopci, ztraceném v jedovatém kouři, zeleném, až oči bolí, tak starém, jako je perm a křída, stojí dítě. V kabátku s šedým límcem, vyfukuje bubliny.

Jedna z nich stoupne výše než ostatní. Vítr ji nadnáší, oživí. Sluneční paprsky ozáří minulost, slepou pěnu dní.

Na písku, zhrublém mořskou solí, umírá voják.

Nakřápnutá přilba se válí opodál, velká na raka poustevníčka i na chlapce, malá na kulku.

Oči vymyté do průzračna. Perlivé bublinky hrnou se z plic, nádech, ááá...

LUP, odchází život, poslední, krvavou, na rtech slízne.

DUNKIRK! vykřikne racek a rozprskne se v změť krvavých per.

Nafouklá bublina bezmoci lidstva.

Z nemocniční postele pozorovala pošmourné nebe za oknem. Byla na pokoji sama, takže mohla odpočívat v klidu své pochmurné bubliny.
Ozvalo se zaťukání.
“Dále,” řekla a opatrně pohlédla ke dveřím, do kterých vstoupil její mladý a pohledný (takové klišé! obořila se na sebe v duchu) soused.
“Jak se cítíte?” zeptal se místo pozdravu.
“Jako idiot,” uchechtla se. “Teď mám třídenní zákaz cokoli číst, psát nebo sledovat na televizi.
“Proto jsem tady,” řekl, posadil se na židli a vytáhl laptop.
“Diktování v těch zákazech nebylo, ne?”
Překvapením jí klesla brada. Ohromeně zavrtěla hlavou.
“Takže,” promnul si prsty. “Jaké je dnešní téma?”