DMD č. 4. pro 4. 4. 2022. Téma: Bublina

Slyšela, jak bubliny vydechovaného vzduchu stoupají k hladině. Byl to uklidňující zvuk. Stejně jako byl uklidňující paprsek baterky prodírající se kalnou vodou. Klesala. Na dno k těchnickému kostelu. Při stavbě přehrady ho zatopili společně s vesnicí.
Brzy se vrstvička vody mezi tělem a neoprenem prohřeje a přestane být zima. Bubliny stoupaly vzhůru. Na hladině stála Katedrála. Neprostupná a nedobytná. Možná se ale vstup nacházel na dně.
Alena se před pár lety zbláznila do potápění, takže mohla Kryštofovi tenhle pokus zrealizovat. Nejdřív souhlasila prostě proto, že ji poprosil. Ale teď… slyšela vlastní dech a uvědomovala si, že má z bratra strach.

„Většina sov je monogamních,“ pravilo Sovátko.
„Glg,“ polknul Myšák.
„Jenomže,“ rozjímalo Sovátko, „většina sov sní myš, když ji vidí. Takže z tvého hlediska je výhodné, že nepatřím k většině.“
„Ágrgl,“ rozvinul svůj diskuzní příspěvek Myšák.
„Řekněme, že to byl prostě… zálet. Ve všech slova smyslech. Nemusíš se bát, že by tady bylo víc sov.“
„Grrglk?“
„Velkých sov,“ objasnilo Sovátko.
„Glg!“
„Už nejsem malé. Tohle se v dospělosti stává,“ pokrčilo Sovátko křídly.
Myšák mlčel.
Upřeně zíral na tu bílou, okrouhlou věc a snažil sám sebe přesvědčit, že nevidí, co vidí.
Že je to třeba veliká nafouklá bublina.
Že to není…
VEJCE!

„Zkus to zopakovat po mě,“ pronese láskyplně Frigga. Zvedne ruce, kolem kterých se objeví zelená mlha a na to z jejích dlaní vylétnou bubliny. Jsou jich mraky, líně se válí ve vzduchu. Velké i malé, je jich plná místnost!
Loki přivře soustředěně oči. Za chvíli i jeho ruce obemkne zelená mlha. Nic z jeho dlaní, ale nevyjde.
Pak se jedna malá bublina připlete Lokimu pod nos a praskne. Loki, který si jí nevšiml kýchne a v tu ránu se mu podaří vyvolat kouzlo.
„To bylo těsně vedle,“ zasměje se Frigga, když oba dva pozorují Lokiho dlaně, ve kterých praská ohňostroj.

Byť má společenství bublin, které vznikne ve vaně po použití pěny do koupele, jepičí život, řídí se její fungování prastarými principy. Ty se předávají po generace zřejmě od napsání Grihya-sutras někde v přilehlých částech vesmíru kolem Zeměkoule, kterými každá bublina, než se objeví v něčí koupeli, musí projít. Principy jsou celkem jednoduché:
1) Kdo se moc nafukuje, praskne.
2) Kdo se naparuje, stoupá tak vysoko, až jej nikdo nevidí.
3) Kdo se plochy dotýká, stane se z něj kruh
4) Ve společnosti s dítětem je pravděpodobné, že objevíš taje vnitřních orgánů
5) Ve stojaté vodě pozbývá život bubliny smyslu bytí.

Albus vylovil z šálku větvičku a zamyšleně se zadíval k domu.
"Kde je Tom? Proč nejde ven, když je tak hezky?"
"Učí se," konstatoval Gellert, aniž by vzhlédl od stránek Denního věštce.
"O prázdninách?"
"Prý se chce přihlásit do soubojnického klubu, tak piluje taktiku."
"A nechce ji pilovat na zahradě?" nadnesl Albus.
"Nechce," oznámil suše Gellert. "Včera venku trénoval Ebublio, nejdřív tu v bublině poletoval had, potom sousedovic kočka a nakonec i sousedka."
Vtom Brumbál zaslechl cosi jako výbuch. Dům se otřásl a z komína vyletěl proud purpurových bublin.
"Ach," zajíkl se, "vypadá to, že Tom právě objevil Ebublio maxima!"

Když tak pozorovalo a poslouchala smrtijedy a celou tu čistokrevnou sebranku, čím dál tím víc jí docházelo, že žijí v naprosté bublině.
Mudla - to byl pro ně přímo jiný živočišný druh, podřadný tvor. Opice, co nic nezmůže. Usilovně ignorovali veškerý jejich pokrok, myšlenky i vynálezy. Nenalezli na nich nic dobrého.
Ale, jak si uvědomila, ani nic špatného.
Ignorovali jejich války a zbraně. Že proti některým by vás nezachránila seberychlejší avada či protego.
Ministerstvo to úspěšně skrývalo - jak kouzelníky před mudly, tak naopak. Nedovolili průnik sebemenší hrůzné informace.
A smrtijedi a vznešení kouzelníci to jen akceptovali.
Protože sami to vědět nechtěli.

"Bubliny nad lidmi vidíte, říkáte?"
"Jo, pane doktore. Ale ne prázdný, bílý, to ne. Jsou v nich slova."
"Nějaká konkrétní slova? Nabádají vás k něčemu?"
"No, ne, je to do písmene to, co lidi říkají. Jako kdyby někdo chytil jejich řeč a vytisknul ji do bubliny nad hlavou. A někdy taky citoslovce!"
"Hm, hm, jak zvláštní. Ale myslím, že jsem o podobné nemoci slyšel od kolegy. Ach, ano. Quarto murum solveret... Vzácná, ale vyskytuje se."
"A dá se to nějak léčit?"
"Léky nejsou, lze pouze zkusit změnu přístupu. Buďte co nejnudnější. Žádná dobrodružství, prkotiny ani zábavy. A možná to přejde!"

Adama vytrhlo z plánování návratu pronikavé zatroubení. "Tramtadáá!"
"Zatroleně...," vyhrkla Anežka. "Oldřich zvaný Bublina. Tedy spíš jeho poskoci. Sám by ten tlusťoch ani nevylezl na koně."
"Tak prostě padáme," vyhrkl Adam a skočil na Jiřího koně. Věděl, že s Oldřichem nemá Anežčina rodina zrovna dobré vztahy. Za chvíli už byli na útěku všichni tři.
"Nech-těl by si-s přesed-nout?" drkotal mezi jednotlivými skoky Jiří, kterému Adam celkem neobratně kočíroval koně.
"Za jízdy?" divila se Anežka. "Na zastavování a přelézání zrovna nemáme čas."
V tom Adam dostal spásný nápad. Zakřičel: "Klid, vím, co dělám!" a strhl Jiřího i se sebou z koně.

Přeskočí z kamene na kámen, ale uklouzne jí to. Pšíkne a zatřepe hlavou.
Zas to uklouzne. Hop do trávy, tam se běží líp. Tráva ale šimrá v nose.
Za jeden mámin krok udělá ona nespočet.
Je ještě malá, narozená tuhle zimu.
Jdou už dlouho. Občas spí. Okusují trávu, vyhrabávají larvy. Pořád tam nedošly, na to místo, které jí máma slibovala.
Kňourá, stoupá si na zadní a věší se na mámin bok.
Máma se odtáhne, olízne jí čelo a frkne. Pst, pst... Poslouchej...
Konečně! Mezi stromy se bělá a hučí padající voda. A dole pod ní - největší, nejnačechranější, nejměkčí, nejlákavější BUBLINY!

Terapeutka se na gauči uvelebí jako před televizí. Mám chuť jí nabídnout popcorn. Dvě minuty sezení pryč. Pozoruji bublinku oxidu uhličitého, uvízlou na stěně sklenice.
V hlavě mám taky takovou bublinu.
"Čas je váš," řekne terapeutka. Víc nic. Zadívám se na povědomou učebnici Psychologie osobnosti, vklíněnou v knihovničce. Cítím na kůži tíhu lehce nepříjemného ticha. Práce s tichem. Výborná technika vedení rozhovoru. To dělám v práci pořád.
"Nevím, jak začít."
Terapeutka dál pracuje s tichem. Usmívá se.
Jsem trochu zvědavá, kam až by to ticho nechala zajít. Šest set korun je ale na takové experimenty příliš.
Nadechnu se a spustím.