DMD č. 4. pro 4. 4. 2022. Téma: Bublina

Oba byli tak stejně staří.
Oba se na svět dívali doširoka otevřenýma očima, oba nasávali dychtivě do svého poznání svět okolo sebe.
Dítě a štěně.

"Danečku, foukni, pomalu." pfuu - nic se nestalo.
Dva páry dychtivých očí se zklamaně podívalo na dospěláka.
"Tak teď já, ano." fuůůů - jemně foukl do kruhové výseče a nebe se zaplnilo spoustou duhových bublin.
Vznášely se a slétaly všude kolem. Ta největší se zatočila kolem chlapcových natažených ruček.
Štěně po nich začalo radostně vyskakovat a chytat je do své tlamky.
Dítě radostně výskalo a tleskalo ručičkama.
"Ham, ham!" povzbuzovalo svého chlupatého parťáka.
Bubliny tiše tančily vzduchem.

Když při minulé návštěvě Leonardo da Quirm Patricijovi vysvětloval svou nejnovější ideu horkovzdušného balónu určeného pro pozorování (přesněji řečeno papírové-nebo-látkové-bubliny-naplněné-vzduchem-ohřátým-nad-ohněm-který-ji-vynese-vzhůru), Vetinarimu se zalíbil volně zavěšený zmenšený model. Pak se jen mimochodem zmínil o blížícím se Svátku všech malých bohů, a o palácové charitě pro sirotčinec.

***

I když byl Leonardo génius (kromě jiných by vám to přiznal i on - a nebyla to ješitnost, pouhé konstatování faktu), když teď pozoroval rozzářené dětské obličeje držící vznášející se papírové bubliny, uvědomil si, že na takový způsob použití by on sám nikdy nepřišel.

Fiakr s detektivem a jeho pomocníkem dokodrcal na náves.
"Obec Bobrovka - hle, hostinec U vypelichaného bobra. Zkusím vyzvědět něco tam, vy Lozaku mezitím obejděte domky a statky u cesty."
Wolgatsum vstoupil do nedostatečně osvětlené nálevny, bleskurychle se přizpůsobil místní sociální bublině a jal se vyzvídat.
Lozak mezitím pečlivě podrobil obyvatele každého stavení sérii zvídavých otázek.
Nakonec se opět sešli u vozu.
"Místní, zdá se, nezaznamenali nikoho podezřelého, anebo zajímavého v inkriminované době. Nicméně, na místo se lze dostat i přes vesnici Přesolená husa anebo Střechořady," vyklopil vše zjištěné Lozak.
"To já zjistil komu patří onen srub, nastupujeme. Kočí, popožeňte lichokopytníky!"

Na první pohled ji nerozeznal od ostatních.
“Dala ses na tesařinu?”
“Musíme tý sebrance šlapat po krku, jinak by nehnuli prstem. A tomu starýmu škrtovi taky. Co nezkontroluju, ošidí. Mizera,” odplivla si.
“Pošlu ti sem pár svejch chlapů.”
Neodmítla. Potřebovala každou ruku.

Oblý trup fregaty vytažený na souš působil větší než ve skutečnosti byl. Rytmické tepání sekyr jí vracelo život. Únava a vztek bublající pod závojem jednoduchých popěvků.
Noci neutišily horečnatý lomoz.
Ráno přivítala vůně čerstvého nátěru. Zpočátku téměř nesměle se mědí pobitý trup dotkl hladiny. Pak se jí odevzdal. Bílý vír ověnčil černé boky.
Bublina zloby propukla v jásot.

Slečna Marplová se rozhodla pořídit psa. "Zvířátka jsou totiž dobrá na nervy."
Koupila si za pár liber pejska a pojmenovala ho Bublina. Už to byl vycvičený pes, takže to s ním bylo lehké. Druhý den ho zavolala: "Bublo, pojď sem. Jdeme vyslechnout čtvrtého podezřelého. A až najdeme vraha, klidně ho rafni."

***

"Kde jste byl v pět odpoledne?"
Podezřelý č.4: "Byl jsem na výletě u jezera Loch Ness a byla tam se mnou celá moje rodina."
"Znal jste oběť?"
"Pana Ratatouillea jsem znal, ale jen trochu. Zrovna před týdnem jsme se pohádali kvůli jeho dluhům."
"To je ale důvod zabít."

Od plesu uplynul již nějaký čas a život na Antaresu se vrátil k normálu. Sean si užíval každičký moment, který mohl trávit na místě, kde vyrůstal. Kdykoliv mohl přijít rozkaz od krále a každičký den mohl být tím posledním, který zde prožije.

Radost z návratu ale zkazila jedna večerní příhoda. Sean se vracel z projížďky kolem jezera, když narazil na trojici čeledínů, kteří dotírali na jednu ze služebných. Všiml si její natrhnuté sukně a došlo mu, o co těm mladíkům jde.

Rychle seskočil z koně a ručně jim vysvětlil jak se věci mají.
Střetly se dva světy.
Zvítězil ten urozený.

Jako když se strhne zaschlý strup a vybublá páchnoucí žlutozelený hnis.
Martin náhle vnímá jen hořkou mlhu. Zdá se mu, že z obrovské dálky slyší žlučovitý šepot staré čarodějnice. Že cítí palčivý jed sesílaných kleteb.
Strašlivá síla zákeřného kouzla prosákla rozbláceným pískem, poleptala rašící trávu, rozprskla se po zvetšelých zdech, otrávila kapky vody, rozptýlila se ve vzduchu.
„Hej! Přišlo vám zle?“
Drábek s ním vylekaně zatřese a vytrhne ho z ochromující bubliny.
„Já… jo… dík, nic mi není.“
Martin se snaží vzchopit. Promne zamžené oči. Dvakrát odkašle, aby vyčistil stažené hrdlo.
„S tímhle si neporadím,“ přizná. „Musíte si najmout odeklínače.“

Bublina je velmi zajímavý objekt. Trocha vzduchu obtažená mýdlovou blánou v sobě skrývá neuvěřitelný fyzikální potenciál.
Bubliny jsou kulaté. Má to dobrý důvod - minimální energii - povrch koule je totiž nejmenší možný pro daný objem vzduchu.
Bubliny jsou tenoulinké, srovnatelně s vlnovou délkou světla, proto mají krásné a jasné barvy. Pro porovnání - list papíru je tlustý jako dvě stě žlutých bublin.
Ale přesto jsou extrémně pevné, můžete na ně položit třeba žiletku nebo starý desetník.
A mají zajímavé matematické chování - mýdlová blána spojí všechny hrany, které může obalit, těmi nejmenšími možnými plochami. Tímto způsobem bylo projektováno zastřešení olympijského stadionu v Mnichově.

Zvedám křehké dětské tělíčko. Dívčina hlava se sveze stranou, nehybná, strnulá. Položím jí ruku na hrudník, ucítím jemné zachvění.
„Gonny!“
Přiklekne, vezme mi dítě z náručí a zatřese s ním. Děvčátko se rozkašle, u úst se mu vytvoří několik bublin.
Nedá mi to a zkusím zatřepat i s psíkem. Ožene se po mně, na ruce mi zůstane rudý škrábanec. Po chvíli už jsou oba, dítě i pes, při vědomí.
„Co teď?“ ohlédnu se po Gonnym. „Nemůžeme je tady nechat! Nikdo kolem nepřežil!“
„Odvezeme ji do vedlejší vesnice,“ navrhne.
„Bez Máji nikam nejdu,“ zaslechnu. Otočím se a zůstanu v úžasu stát.

Dva roky covidu mají za následek, že člověk prakticky nevystrkoval nos mimo svoji sociální bublinu. Příjemně bezpečné místo, kde nikomu nepřipadá divné, že brázdíte džungli velkoměsta v lepším případě s jedním dítětem v šátku na zádech. V tom horším se ploužíte s bojovým vozítkem naloženým svačinou pro spící batole, zásobou tekutin, odrážedlem, třemi autíčky, plyšovým dinosaurem a beznohou panenkou a s vřešťanem navázaným na prsou. Pokud bublinu opouštíte, snažíte se potomky udat na černém trhu. Totiž prarodičům. Plány se ovšem občas střetnou s realitou.

“Příště bez dítěte!”
Jojo, příště ho uvážu u lampy. Nebo už sem prostě ani nepáchnu, ježibabo.