DMD č. 15. pro 15. 4. 2022. Téma: Kde jenom ty kytky jsou

Co se pamatovaly, pohybovaly se v mužském světě.
Ale teď je po válce a svět se změnil. Stanice v Inverlochy je uprostřed vesnice a sedí tam samy dvě. Holky. Jestřáb někde lítá. A tady se dveře netrhnou.
„Jé, koláč, rebarborový, děkujeme...“
„Nebojte, panenky, to vás naučíme.“
„Jé, marmeláda, rebarborová.“
„Až budeme dělat, ukážeme vám, jak na to.“
„Jé, sirup, rebarborový...“
„To musíte takhle...“
Léto vyvrcholilo, rebarborové hody ustaly. Přišel podzim.
„Slečny, někdo ořezal naše rebarbory!“
Náhle hrozila policejní brutalita.
„Na ně!“
„No jo, ale jak je najdem?“ mudrovala Liška.
Až příliš snadno.

Rebarbora je srandovní kytka. Na podzim je jedovatá.

"Tony, už jsem říkal, že se o tomhle nechci bavit," Steve si povzdechl.

"Ale Cape! Nemusíš se stydět, že tě zatím nikdo nepřipravil o kytičku. Sice jsi prakticky dinosaurus, ale jednou určitě potkáš tu pravou."

"Toho pravého," opravil ho Steve a sledoval, jak Tonymu poklesla brada.

"Cože...?" vykoktal Tony. "Ty jsi...?"

Steve se ďábelsky pousmál. Když už jednou Tonyho vyvedl z míry, rozhodl se ho dorazit.

"A nedělej si o mě starost. Moje kytka je dávno pryč," Steve na Tonyho mrkl a odešel.

Ještě ve výtahu slyšel, jak Tony lape po dechu.

Hra začala, Starku, pomyslel si Steve s úšklebkem.

Přišla jsem na malý palouček, poblíž našeho domu. Každé léto tady touhle dobou kvetly nádherné, rudé květiny. Už od malička jsem je sem s mou babičkou chodila sbírat. Pobíhala jsem po louce, vybírala ty nejkrásnější květy a nosila je babičce, aby z nich uvázala maličkou, krásnou kytici.
Babička dnes slaví narozeniny a chtěla jsem jí udělat radost, jejími oblíbenými květinami, ale když jsem přišla, nenašla jsem tady jediný květ. Místo nich tady začínaly růst základy nových domů. Hlína byla rozrytá, všude bylo bahno a mezi tím vším bylo rozestavěno pár stavebních strojů.
To všechno nahradilo louku s krásnými červenými květinami.

Uběhl týden od chvíle, kdy se Rosetta vyloupla z hyperprostoru nad prastarou kolébkou lidské civilizace, dávno opuštěnou jejími dětmi. Kapitán Ailsa Orlov-Kallenberg mohla být plně spokojena s tím, jak se rozeběhly archeologické práce. Ne všechno ale šlo tak hladce.
"Může mi někdo vysvětlit, co se ksakru stalo s květinovou zahradou na rekreační palubě?"
Odpovědi se nedočkala od svých důstojníků, ale přes interkom od pachatele, biotechnika Zuna.
"OD TÉ DOBY, CO JSME NAŠLI TEN LASEROVÝ DISK S HUDBOU, SI TU PITOMOU PÍSNIČKU POŘÁD NĚKDO BROUKÁ! UŽ MI Z TOHO JEBE! TAK JÁ VÁM ŘEKNU, KDE TY KYTKY JSOU! RECYKLOVANÝ V KOMPOSTU!"

Všechno měla perfektně naplánované. Nebo. Alespoň tak perfektně, jak byl takový chaotický zmatkař jako ona schopný.
Nezapomněla na něco důležitého?
Zarezervovala restauraci, nakrmila kočku, dokonce i koupila -
Květiny! Bohatý bouquet růží. Kde sakra nechala ty kytky?
Otočila se na podpatku a rozeběhla zpátky do obýváku. Nebyly ve váze na stole ani na kuchyňském pultu. V zoufalství se podívala i do ložnice. Prohledala celý byt, než se poraženě vrátila zpátky na chodbu.
Její milovaná se na ní s laskavým pobavení usmívala od dveří, připravená k odchodu.
V náručí držela růže, kterou pro ní koupila.
"Myslím, že jsem našla, co jsi hledala."

Se šustěním overalu poklekl nad záhonem a na zem postavil přepravku. Na ní ležel květináč s jasně fialovým květem obklopeným zelenými šlahouny. Nejprve ohledal půdu, než vybral místo na kterém vyhloubil jamku. Třesoucími rukama zvedl květinu a opatrně ji vytřepal z květináče i s hroudou hlíny. Posadil ji do jamky a mírně zahrnul okolní zeminou.
Zatáhl za popruhy plynové masky a sundal ji z hlavy. Skloněn k zemi přivoněl ke květině ale brzy ho záchvat kašle přinutil masku znovu nasadit. Postavil se a očima přeletěl šeď pustiny až k horám věnčeným radioaktivní bouří. Tvář pod maskou se mu leskla slzami.

"Ježiši Kriste. Ježiši Kriste."
Betonový plácek s několika nazdařbůh rozházenými květinami - na první pohled vše v pořádku. Jakmile jste ovšem pohled přesunuli, uviděli jste hromadu šrotu, který si patrně někdo odložil na kraji ulice. Právě z něj se ozývalo ježíškristování, a pak dokonce štrachání, jako by zevnitř někdo lezl.
Byl to Saturnin a pomáhal ven rozklepanému dědečkovi. Jakmile starého pána vyprostil z bývalého automobilu, samozřejmým pohybem sáhl do náprsní kapsy, vytáhl notes, tužku a začal, jsa již poučen incidentem s trafikou, psát:
Vážená paní, vážený pane. Netřeba se strachovat o osud Vašeho květinářství. Najdete je přibližně osm metrů severním směrem.

Of course Raven wouldn't say any more. And she had precious little to go on based off his expression. She looked to Swan, who in turn spoke up.
"It certainly looks like we all have our work cut out for us. Raven, could you make sure Tiger and his team are ready, when we make a move?"
The section chief nodded choppily and shot Lioness one last look before leaving the room.
"Now, Lioness, I have to assess your... new condition, do you mind?"
"Of course."
Lioness closed her eyes and let Swan see.
Her mind's garden burned to crisp.

Květy kávovníku jsou jedním z mnoha divů přírody, které vydrží jen na chviličku, mrknete a přijdete o to. Jeden dva dny bílé krásy s vůní jasmínu a citrusů. Pak pád ze stromu a konec. Po půl roce místo uvadlých květů obsadí kávové třešně a v nich zrna, zlatý grál.

Aneta se vypravila na poštu pro obvyklý balíček proclené brazilské kávy od matky, kterou přes třicet let neviděla. Ven vyšla bez balíčku, zato s dopisem psaném v cizím rukopisu.
Wilhelm jí vyšel naproti, když si všiml, jak se ve dveřích tváří. Ukryla se do jeho objetí. Žádná další káva už nedorazí.

"Ve výzdobě by měla převládat bílá, s fialovou a červenou, a dejte tam i něco zeleného okolo, " diktovala do telefonu budoucí nevěsta.

Tom položil telefon a zamyšleně si promnul bradu.
"Svatbu jsem ještě nedělal," podotkl.

Výzdoba dorazila včas, ale vyvolala vlnu zděšení. O nevěstu se nejprve pokoušely mrákoty, pak ale pochopila, že si musí vystačit s tím, co má. Číslo, na kterém objednala výzdobu, nebylo květinářství, ale zelinářství. A tak oddací síň zdobily pečlivě naaranžované pugety ředkví, hlávky květáků a větévky rajčat doplněné zelnými a salátovými listy. Každý host měl na šatech připíchnutou ředkvičku.
Nevěsta poněkud křečovitě svírala velký patizón.