DMD č. 29. pro 29. 4. 2022. Téma: Ve vývinu

Olena hledí na svůj vlastní odraz v zrcadle a myslí na prastrýce Avrama. Poslední zřídlo narozené před ní. Ve vzpomínkách ho vidí jako stárnoucího muže. A pak najednou mnohem staršího.
O deset let.
Je to jen tvář, nebo celé tělo?
Obětovala deset let života, aby napravila… čí chybu?
Ne svoji. Svoji ne.

„Jsem opravdu…”
„Nevím,” odpoví Vrbenský příliš rychle. „Mluvili jsme spolu tehdy v Grébovce. Pak v Samhain v nemocnici. Od té doby už nikdy.”
Žádný další kontakt s velmistry.
Zřídlem se narodíte. Velmistrem stanete. Olena byla ve výcviku. Pak se stala… katastrofa.
Než se vzpamatovala, Avram zemřel.
Přetržená linie.

Kolegové na nás nevěřícně zírají. Sedíme v jídelně a docela živě se bavíme. Ještě slavíme včerejší Kopeckého třetí místo ve výročním klání. Tak skvělý výsledek měl nováček naposledy, když jsem začínala já.
Kopecký se zrovna směje něčemu, co mu poslala jeho máma smskou, drcá do mě loktem a jídelna se kolektivně nadechne v očekávání toho, že mu utrhnu hlavu. Každý tady ví, že nemám ráda doteky. Místo toho se zasměju.
"Co to do prdele..." Ozve se tiše z davu čumilů.
Otočím se na ně a většinu jich vyděsím, protože se na ně usměju. Asi poprvé.
"Jsme s Kopeckým ve vývinu."

"Mám pocit, že jsme udělali chybu," poznamenal Kenobi.
"Můžeš to upřesnit?" zeptala se Gwen.
"No dovol, copak já dělám tolik chyb?"
Gwen pozvedla skepticky obočí a nadechla se, čímž Mistra uvedla do ještě větší deprese.
"Chceš to abecedně nebo chronologicky?"
"Gwen, nech toho, prosím."
"Dobře, dobře. A co teda je ta tvoje chyba maximálně jednou za deset let?"
"Ahsoka. Anakin na ni má špatný vliv, ty na ni máš špatný vliv, chová se čím dál... jako vy."
"No co, je ve vývoji, ovšemže přebírá chování okolních... organismů."
"Ve vývoji?"
"Jo... a taky ve vývinu, měli byste jí objednat nový šaty."

Sebranka v přístavní krčmě vypadala působivě. Kuchař, sporý snědý chlápek s vykulenýma očima, přešlapoval a nervózně si přitom pohrával se sekáčkem. Pak tu byl ještě ten blondýn. S modrobílým šátkem a skandinávským přízvukem a úsměvem lesní víly. Afričan s laskavým kulatým obličejem trval na tom, že nastoupí jedině s kamarádem - mlčenlivým vousáčem, co vypadal kapku nastydle. Nejzajímavěji a zároveň nejdivněji vypadal budoucí kormidelník - hubený pověrčivý Skot, duchem napůl mimo a s pohledem upřeným do tajemných dálav.
Stede Bonnet už nemohl být šťastnější. Měl loď. Měl posádku. Vždyť už byl prakticky PIRÁT.
Tak dobře... ve vývinu. Ale hodlal na tom zapracovat.

"So hey..." The man called Bruce was looking at her curiously. She was used to being intimidating, as a Valkyrie, but that had been a long time ago.

"What?" She'd gotten out of the habit of politeness.

"Thor said he was nearly 1500 years old. And you're... older than him?"

She smiled. "Do I look it?"

"No, that's the thing. When do your people, uh... mature?"

"Men?" She snorted. "Never." And he laughed. She could come to like him. "At around 1000 years old."

"Okay..."

"Loki is 1053. Barely of legal marrying age."

Bruce smiled, sadly. "That... explains a lot."

Embryo sa usadí na tom správnom mieste a rýchlo rastie. Najprv hlava. Oproti zvyšku je obrovská. Po krátkej dobe sa embryu začne hovoriť plod. S matkou je spojené pupočnou šnúrou. Vyvíjajú sa mu orgány. Začína vyzerať celkom ľudsky. Po čase začne dokonca reagovať na vonkajšie zvuky a pohyby.
Ale ten pohyb, ktorý práve zacítilo, je nejaký nezvyčajný. To nepozná. Krátky pád, zastavenie a akési pohupovanie a hojdanie sa. Je to príjemný pocit. Hojdá sa sem a tam. Na rozdiel od matky si svoje posledné chvíle užíva. Tá sa síce hojdá tiež, ale zavesená za krk na strome už necíti nič.

Susan nakoukla do kuchyně.
"Maggie? Gwen. Že mě to nepřekvapuje. Maggie, prosím, až budete mít chvilku, zastavte se u mě."
Mladou kuchařku do salonu předešla užitečná návštěvnice a už předem se tvářila jako neoblomný advokát.
"Účty?"
"Účty, Gwen. Prosím tě pěkně, koho zase krmíme?"
"Priceovic kluky."
"Půjdou na moře, budou mít příděly."
"No právě!"
"A?"
"Kapitána Wentwortha."
pozvednuté obočí
"Je hrozně hubenej! Taky plukovníka Brandona."
"Chudáček, Marianne ho určitě vyčerpává."
"Jo. Špatně se o sebe stará."
"A dál?"
"Taky Jane Churchillovou a Catherine Tilneyovou. A tebe. Všechny vyrábíte nové lidi."
Susan zďobla sušenku.
"Máš pravdu. Čtyřicetitýdenní body-building program dá zabrat."

"Oto, nekydej si na tu tlačenku takovou haldu kečupu!" napomíná syna Scholastika.
"Je to nejen neestetické, ale navíc se přecpáváš," přidává se Lev.
"Jsem ve vývinu!" argumentuje Ota.
"No jo, začínáš nám přerůstat přes hlavu," komentuje Lev realitu.
"Ale rosteš taky do šířky a to není dobře," dodává Scholastika.
"Mám to v genech," vymlouvá se Ota.
Lev spolkne jedovatou úvahu, po kom má více takových genů, ostatně sám také není žádný drobeček, a přemýšlí, jak výchovně zapůsobit.
"Geny negeny, měli bychom se všichni snažit jíst zdravěji," pronese nakonec.
"Výborně, tatínku, zítra bude večeře od tebe!" zasmečuje Scholastika.
"Bude," odvětí Lev.

Je tma. Teplá, načervenalá, příjemná tma. Čerpám, žiji z ní. Každou minutou pomalu rostu. Jsem tu!
Ale občas se do mé tmy vylije modro. Chladivá - ne - studená mlha, pomalu vtékající do mých břehů. Z brokátové síně se stává vlhká kobka. Pomalu, nenásilně, lehounce mi modř proniká do žil. Ne, počkat, nechci. Mami, maminko!

„Tebe neošálím, viď? Každého ano. Už mi nikdo nemusí říkat: nesmíš, nesmíte, kvůli tomu malému. Přede všemi jsem to zvládla. Překonala. Vytěsnila. A Ty, jediný, kterého se to skutečně týká, se ošálit nedáš. Ty jediný víš, že můj tajený smutek mě stejně prostupuje, umrtvuje. Nic není zapomenuto.“

Kdyby v tomto pozoruhodném období existovala vývojka, dalo by se říct, že se Zagreus, princ podsvětí, vynořil z bazénu plného krve jako portrét na fotografickém papíře.
Neustále zkoušel uniknout z podsvětí, opakovaně přitom umíral a vystupoval z prvotní krvavé lázně. Kdyby existovaly nafukovací matrace a plastové kachničky, už by si tam mohl nějakou přihodit.
Přesto pokračoval ve svých pokusech s překvapivou vytrvalostí. Získával nové schopnosti, objevoval skrytá zákoutí podzemní říše, Megaiřiny sestry se ho dál pokoušely zabít, ale u Furií to nejspíš znamenalo přijetí do rodiny. I Thanatos vůči němu přešel od agresivity k pasivní agresivitě a zajímavě přitom sinal.