DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

Obyvatelé Banánové země milovali náčelníka snad nejvíc proto, že byl, přes všechno bohatství, výkonnost a dokonalost, jedním z nich. Měl snad nějaké školy, ale jinak si vzděláním nezatěžoval hlavu, takže se vedle něj necítili méněcenní. A pak, on nečetl, on makal. Pro blaho všech. 

Proto nevadilo, že řečnil dost podivně a občas bylo těžké dobrat se smyslu. Jeho příznivci to stejně nezaznamenali. Vlastně to bylo docela roztomilé. Jeho parodování se dokonce stalo součástí povolené satiry. 

Nicméně oficiální projevy mu přece jen sestavovali spolupracovníci. Díky pokroku však jejich funkci mohl převzít program. Víc nebylo potřeba. 

Stejně to vlastně nikdo doopravdy neposlouchal.

„Vzali. Jakože… nemyslíš… počkej… proč… tohle…svatba… jak… Aha!“ připadalo jí, že ze sebe vyráží úplně náhodná slova. Takhle ji už dlouho z míry nikdo nevyvedl. Pokud vůbec kdy. O manželství spolu přece nemluvili! A hlavně: nechtěla se vdávat. Za Kiliána ani za jiného.
Široce se usmál. „Chápu, že jsem tě zaskočil, ale teď, když je po válce a je jasné, že zůstanu v Praze, nám přece nic nebrání.“
Zjevně si myslel, že ji má jistou. Krucinál! „Nechci se vdávat,“ vyhrkla. Teď, když bylo po válce, v Praze rozhodně zůstat nemínila. Snila o cestování. Čekala jen, až se domů vrátí Karel.

„Já jí chtěl – já jí nechtěl – já jen podal – nemyslel jsem to špatně – nic sem jí vole neudělal – Petr mi ji hodil – já chtěl – já nechtěl…“
„Ty voči – ty voči – ty voči – vole nechci už vidět nikdy voči!“
„Za to může flaška – už nechlastám – nechci – vole – jenom flašku!“
„Vole – krávo – děte do prdele – nikdy už!“
Před domem shluk lidí, policejní auta, sanitky.
„Co se tu stalo?“
Lékař pohlédne na Gonnyho a pokrčí rameny. „Nevím. Nemůžem z nich dostat kloudný slovo.“
„Taková mladší ženská,“ přitočí se větší kluk. „Já to viděl. Chtěli ji opít. Strkali jí k puse flašku. Zbila je.“

„Slyšte mě všechny slavné rody, první i poslední potomci Heimdalla! Ukryté ej, je hadí vejce v nitru hory. Prázdniny končí ve středu. Mája mi pomůže. Ne, včela. Ségra. Jenže larpuje. S mámou jsme byli ve Španělsku, než se táta zdekoval. Na Costa kůže je pes podsvětí Garm a tvůj meč žízní, Paní koček. Mikeš má hrdinský sklony. Malé školáče otvírá Atlasovi dveře. Babiččino číslo…“
„To je všechno hezké,“ pravila Freyja a poplácala Honzu po tváři, „ale já se tě ptala, kolik ti ukazuji prstů.“
„723…“
„Takže nejen že jsi spadl ze Stromu světa, ale ještě sis lokl ze Studny vědění.“

Evžen s hrůzou pohmatu ohledává okolí.
Zpuchřelé kosti. Shnilé hadry. Příkrá vysoká zeď.
Soustředí síly. Cihly se začnou poslušně sesouvat.
Vyškrábe se nahoru, každé hnutí bolí. Čeká útok, ale nic nebrání jít dál.
Vykročí.
Obklopí ho pronikavý chlad jak v hrobce.
Za jeho zády roste černý stín. Cítí, jak temnota natahuje spáry.
Neohlížet se.
Do uší řeže mrazivý drásavý šepot.
Odsud živ nevyjdeš… Chceš zachránit svou ženu? K smíchu… Vždyť jsi ji zradil… Tolik mrtvých ve tvých stopách… Pamatuješ na Danu? Tys ji zabil...vrahu...
Nesmí promluvit.
Jsi zbabělec. Vzpomínáš na Dalibora? Nechal jsi ho umřít…
Evžen se rozhořčeně nadechne.

Pravděpodobnost razantně rychlého snížení vaší potenciální energie roste s momentem hybnosti vašeho podstavce.
(Nestavte se na točící židli, spadnete!)
Nejistota určení modulu pružnosti v torzi je dána nepřesností určení průměru závěsného drátu.
(Položte sakra pravítko a vezměte si šupleru. Mikrometr je ještě lepší.)
V čem fitujete? QtiPlot, GnuPlot nebo Python?
(Neprokládejte křivky jen tak od ruky.)
Pro kvalitní fit musíte predestinovat počáteční nastavení algoritmu.
(Prostě tam zadejte hodnoty, které očekáváte, a podívejte se, jestli je program schválí.)
Při tomto vibračním rušení nelze určit přesnou periodu, a tedy ani direkční moment Cavendishových vah.
(Mohli byste přestat dupat po laboratoři jako sloni???!!!)

Továrník Mikulka právě dosnídal a kontroloval příchozí poštu. Káva v šálku voněla, na jazyku doznívala chuť krajíce chleba s jahodovou marmeládou, u stropu se vznášel obláček cigaretového kouře.

Továrník nožíkem rozřízl úřední obálku, začetl se, a zbledl.

Ústřední inspektorát Ministerstva financí...
...na žádost zemského finančního ředitelství...
...provedení inspekce...
...dr. Leopold Kos

Leopold Kos, zvaný Kat. Dokáže rozplakat i ty nejotrlejší. A hlavní účetní je v lázních, v továrně je jen mladý Sláma!

"Modrou limuzínu! Hned!" křikl na služebnou a vyrazil do továrny.

***

Už když probíhal halou, slyšel z účtárny slova, při kterých ho píchalo u srdce...

"Nečte! Múčie šnyré. Nedolobím!"

Většina světa funguje na principu lodního práva, pomocí kterého zotročují celý svět bankovní elity. V podstatě to znamená, že všichni lidé (živé bytosti) jsou po šesti letech svého života označeni za ztracené na moři, protože se nenahlásili jako živé bytosti. Od té doby se člověk stává personou, (obchodním zbožím, otrokem), s personální kartičku (občanským průkazem), ve firmě (o které lidé věří, že se jedná o stát). Každá persona je označena rodným číslem, kódem pojištění a křestním listem.

Pandemie koronaviru je ještě poslední pokus Kabaly nás skrze toto Lodní právo udržet v otroctví. Podle lodního práva totiž nejsme vlastníky svého těla.

Za sebou má obtížný výstup. Teď je sám na vrcholku hory. Hlavu v oblacích.
Zní mu v ní verše, které se kdysi učil: Jen vítr se vesele kasá, jen na větru přiletí spása….
Tmavá silueta na pozadí modrého nebe.

Vichr mu rve plášť. Snaží se ho rozkolísat. Nedaří se mu to. Tak si pohrává s mrakem na obloze. Muž v něm vidí obrovského orla s roztaženými křídly. Bezděky si vzpomene na pověst o Prometheovi.
Vítr si s obrysy opeřence hraje. Po chvíli se rozplývají a mění spíše do podoby draka. Obloha náhodně vytváří obrazy a muž k nim generuje slova.

Vstal jsem brzy ráno a vyrazil na procházku do města. Bylo krásné jarní ráno a slunce už pomalu začínalo vykukovat za obzor. Cestou jsem potkal starou paní s kočárkem, která mi popřála hezký den. Odpověděl jsem jí stejně a pokračoval dál. Projel kolem mě na kole mladý muž v modré bundě a na rameni mu visel batoh. Usmál se na mě a já si pomyslel, že to byl hezký moment. Dorazil jsem na náměstí, kde se právě konala tržnice. Bylo tam plno lidí, kteří nakupovali čerstvé ovoce a zeleninu. Koupil jsem si jablko a pokračoval jsem dál. Cesta zpět domů už byla trochu náročnější, ale stálo to za to. Byl to krásný začátek dne.