DMD č. 1. pro 1. 4. 2024. Téma: Slepičárna

Není nad to si po náročném dni odpočinout, pochvalovala si Hermiona ve vaně plné pěny v prefektském koupelně. Na tohle se těšila od té doby, co o prázdninách obdržela prefektský odznak.

Už na konci školního roku tušila, že by mohla nahradit odcházející nebelvírskou prefektku, vždyť byla nejlepší studentkou ročníku. Jen doufala, že učitelé netuší, kolikrát kvůli Harrymu porušila školní řád, že nic neví o krádeži ingrediencí na mnoholičný lektvar, či zneužití obraceče času pro útěk odsouzeného zločince.

Navíc ji prefektská koupelna poskytne další zašívárnu před Levandulí a Parvati, občas měla pocit, že poslechem jejich neustálého slepičího drbání ji měkne mozek.

"Tak mě napadlo, když už pravidelně recitujeme o tom snášení vajec slepičkou, že bychom si nějaké slepice pořídili," nadhodí Tadeáš zrealizovav spolu s Tobiášem tradiční pomlázku.
"Zapomeň, tatínku!" zareaguje rázně Timea. "To by dopadlo tak, že bych se o ně nakonec starala hlavně já. Znám dobře své pappenheimské. Žádnou slepičárnu tu zakládat nebudeme!"
"Nač slepice tady, stejně bych se těm velikonočním zvykům nejradši vyhnula," přidává se Tabita.
"Pravdu máš, dcero," dí Tadeáš. "Tyto sadomasochistické praktiky nám naštěstí nenařizuje žádný zákon. Takže příští pondělí velikonoční můžeme brzy po ránu vyrazit někam úplně mimo civilizaci a všichni potenciální koledníci budou mít utrum."

Mezi prkny se protlačí smrad zatuchliny a pižma. Uvnitř je rázem nedýchatelně. Srdce buší do žeber na poplach, ale puch mi brání pořádně se nadechnout. Pomalu se dusím. Cosi jako drobné zobáčky klape venku o dřevo. K. vedle mě se kolíbá, vždycky měla menší plíce. Skulinou u vchodu pomalu projede drápek a odspodu drkne do západky. Hřad se načepýří. Západka odskočí, pant vrzne.

Vteřina dlouhá jako čas na vysezení.

Jakmile se objeví čumák a dva bílé zuby, K. zaječí. Tchoř je hned u ní. Peří se rozletí.

Konečně nádech. Teď už jen krev a trus.

Ještě zítra vydržím.

S. nedodýchává.

Na silnici ani noha, teda spíš ani kolo. Vracím se zpátky do reality od našich z Chrobákova, teda ono se to takhle nejmenuje, ale Chrobákov je prostě lepší, a už jsem tím jménem nakazil kdekoho. Miluju noční jízdu, ale člověk je sám s myšlenkami. Nová práce, a připadám si tam trochu jak ve slepičárně. Ale jestli to není sexistické. Když kolegyně drbou reality show a další věci, co zajímají nezajímavé lidi. A zatáhnou do toho i kolegy pohlaví mužského. Nemůžu si pomoct, je to tam jak v kurníku. Ale člověk musí zatnout zuby, jelikož a protože finanční zásoby se tenčí.

"Hele, pamatujete jeho ksicht, když jsem všechny lidi změnil v sebe?" zeptal se Master, zatímco si kusem gázy snažil zastavit krvácení.
"Ha, to nic nebylo," škytla Missy. "Kdybys viděl ten výraz, když jsem stvořila kyberarmádu nemrtvých!"
"Ani jedno nemělo na ten její kukuč, když jsem zničil Gallifrey," pochlubil se třetí z nich.
"Počkej, tys zničil Gallifrey?" zeptala se Missy. Všichni tři propukli k bujarý smích.
"Co se to tam děje?" otázal se v obýváku Shaun na skupinku v kuchyni.
"Myslím, že se předhání, kdo z nich mu co nejhoršího provedl," odpověděla Donna, hladíc notně traumatizovaného Doktora po zádech. "Hrozná slepičárna."

“Víte, jakou měla jedinou starost?” zeptala se Jindřiška a upila kávu. “Jestli náhodou naše Eva nemá závěť. Chce všechno.”
“Takže i dluhy?” rýpla Karolína a sáhla po věnečku. “Libuše nepracuje, co se vzali. Barák mají novej, auto taky, přitom vyrovnání s tebou mu sáhlo hluboko do kapsy.”
“Vemte si ještě rakvičku,” pobídla Jindřiška.
“Pohoštění máš opravdu stylové,” usmála se Anna.
“Však je to taky jediný kar, co byl,” ušklíbla se Jindřiška.
“Už ho nechte odpočívat v pokoji, baby. Co je nám po nich,” uzavřela Marta. “Já vím radši řeknu, co je nového u nás, chcete? Mám novinu, to budete koukat!”

“Kvok.“
„Kvoky.“
„Kokodááák!“
„Spote? Spote! Stalo se něco?“ Kedrigern těsně uhnul kvočně poletující jídelnou a málem zašlápl další, která se uhnízdila před krbem. Vracel se z úmorné zakázky pro nevýznamného krále kdesi na severu – každý večer těžká pečeně, příliš silné pivo a rozladěná lyra dvorního barda – zahrnující spletité prokletí místní populace lososů, a nesmírně se těšil domů. A tam… slepičí pohroma!

Do domu vběhnul Spot a za výkřiků „uova in puragotorio“ a „gratinované smrže“ postupně odchytil všechny uprchlé opeřence, aby je vrátil do opraveného kurníku.

Čaroděj se blaženě usmál a šel se natáhnout do rozkvetlé zahrady, než Spot dokončí úklid.

Jdeš s davem lidí
koupit pár laciných plastikových ozdob
(ať jsou hezké!)
(pak se to vyhodí)
a levná vejce!
(miliony slepic v obřích halách - jen stroje na produkci zboží)
umučený Bůh, koho to zajímá

Jdeš jako bůh
koupit pár laciných plastikových lidí
(ať jsou hezcí!)
(pak se to vyhodí)
a levné ozdoby!
(miliony lidí v obřích halách - jen stroje na produkci zboží)
umučené slepice, koho to zajímá

Jdeš, jak hejno slepic
koupit pár laciných plastikových bohů
(ať jsou hezcí!)
(pak se to vyhodí)
hlavně levně!
(miliony bohů v obřích halách - jen stroje na produkci zisku)
umučení lidé, koho to zajímá

Trimuji krásného drsnosrstého jezevčíka. Přivedli ho oba, panička i páneček a je vidět, že jsou na pejska hrdí. Ten vzorně stojí a já si užívám pohodovou práci.
„Je moc hezký,“ prohodím „má papíry?“
„Ano. Matýsek je náš první pes s rodokmenem,“ odpoví pán.
„Dosud jsme měli samé voříšky. Matesa nám nabídl nám soused, když nám umřel ten poslední, Edoušek. On je náš soused myslivec a Mates se prý do lesa nehodí, protože nemá žádný lovecký pud,“ říká paní.
„Týden po tom, co jsme si ho vzali, nám ten pes bez loveckého pudu, vyvraždil celý babiččin kurník,“ dodá pán se smíchem.

"Opět ve mně vzbuzujete pocit, že vaše hlava je naprosto k ničemu! Co vás napadlo, ubytovat nás v téhle špeluňce?"
Stein, jehož rudosti v obličeji by konkuroval vařený rak nebo krocan, kdyby jich v Evropě již bylo, křičel na Matěje Barbariče a u toho se usilovně drbal všude, kam dosáhl.
"Co se stalo?" zeptal se seržant Jaroš, který strávil noc bůhví kde.
"Znáte to, seržante, pro pár kousnutí mě kapitán proklíná až do desátého kolene. Jen proto, že jsem k noclehu vybral omylem slepičárnu..."
Jaroš udiveně zvedl obočí.
"Štěničárnu!" zařval Stein, "a mlčte nebo vám tím krkem zakroutím. Jak slepici!"