DMD č. 1. pro 1. 4. 2024. Téma: Slepičárna

"Už si slyšela o tom, že Andul dala výpověď?"

"Romana je těhotná. Její máma musí být nadšená. Křesťanka až na půdu, a její dcera čeká dítě a toho svýho si navíc nechce vzít."

"Měla si vidět, co předváděla Lucka na kuželkách... Ta by radši neměla na veřejnosti pít."

"Pája je hrozně hodná ženská. Kdybys jen tušila... Ten její se na ní vykašlal, protože se chtěla postarat o umírajícího tátu. No debil."

V budově, ve které sídlí dva úřady a pracuje přibližně tři sta ženských, se moc tajemství neudrží. Ale nejvíc drbající slepice jsou překvapivě chlapi. Osmdesát procent drbů roznesou oni.

To je tak nespravedlivé, pomyslel si d´Artagnan, když se vám povede na poslední chvíli schovat před davem gardistů, a pak vás prozradí blbé slepice.
Odrazil kordem útok gardisty vlevo, propíchl gardistu vpravo, chytil rovnováhu po uklouznutí na slepici a rozhlédl se. Athos se svou přirozenou důstojností stál na kurníku a učebnicově bojoval se třemi protivníky, Aramis uděloval poslední pomazání každému zabitému oponentovi i slepici, Porthos držel v každé ruce jednu nosnici a zuřivými pohyby odháněl útočníky ve snaze dostat se ke svému upadlému kordu.
Jediné pozitivum je, zkonstatoval d´Artagnan mezi výpady, že zítra půjde sehnat pár kousků velice levné drůbeže.

„Pozvání na hostinu u paní Lytty,“ prohlásil král Hanbet znechuceně.
Princ Briwal se nedivil. Paní Lytta měla dvě ovdovělé sestry, čtyři dcery a sedm neteří. Kdo mohl, posílal za sebe manželku nebo dceru, ale král dcery neměl a královnu nikam nepouštěl samotnou.
Briwal si je představil, ženy nejvýznamnějších velmožů, které viděly, kdo jejich manžely navštěvuje, slýchaly jejich nářky, věděly, kdy a kam odjíždí…
Větší koncentraci lidí, zasvěcených do tajemství ollienské šlechty by těžko hledal, a dávno zjistil, že kolem sečtělého, tichého prince si ledaskdo nedává pozor na jazyk.
„Jestli chceš,“ řekl otci s předstíranou neochotou, „tak tam půjdu místo tebe.“

Moderní doba má svý mouchy , povzdychl si Gilbert, když pokládal lejstra na stolky. Konal se summit, i když spíš sabat, slet čarodějnic. Klapání podpatků, nevraživé vrčení, propalování pohledem každého, kdo vstoupil.

„Arthure, taky by tě neubylo, kdyby sis to sako zapnul!“ prskla zlostně jedna z předních členek.
„Tak to tak neprožívej, drahá Natašo.“ Gilbert ji oblažil zářivým úsměvem. Ohnala se po něm, uhnul.
„Na to slovo začínám být alergická,“ zabručela Wang.
„Summit?“ uchechtl se Němec.
„Kvóty. No uznej, dřív tu byl klid a teď? Jedna velká slepičárna! Chci být zase muž!“
Gilbert dusil smích. Tak už i Čína uznává patriarchát?

Poslední laťka přibita, poslední taška položena, drátěné pletivo pečlivě nataženo a zapuštěno, síť nad výběhem jakbysmet. Naše klubovna možná stojí na stráni uprostřed lesů, ale lišky, kuny i jestřábi si na drůbež budou muset nechat zajít chuť.
K dokonalosti chybí kurníku jediné: jeho nové obyvatelky. Kde se ten slepičář zasekl?
Předsedovi zvoní telefon. Zvedne ho, chviličku poslouchá, pak rezignovaně přepne na hlasitý poslech.

"...baba mi pořád vnucuje perník, magor s devíti prsty zjišťuje, jestli některá nemá místo kroužku zlatý prsten, beznoska se urazil nad kohoutem a mele cosi o nedorozumění a baziliškovi... Necháš ty slepice, ty hubo nezavřená!"

"Špatně odbočil."

"Víš, že strážník z pátého okresku to táhne s Claire?"
"Včera jsem nachytala toho mého, jak si sladí kávu, i když tvrdí, že je na dietě!"
"Ta zrzka furt leze za šéfem, co když si tak polepšuje!?"

Drby, ach, jak je nesnášel. Při vyšetřování se hodily, ale nyní na ně neměl náladu.

I přesto stál v kantýně účtárny, obklopen ženami - hotová slepičárna. Některé se na něj zkoumavě koukly, než věnovaly zase drbání a srkání kávy.

Zhluboka se nadechl a vytáhl z pravé kapsy svůj odznak, následně i pozvedl do výšky.
"Dobrý den, potřeboval bych vyslechnout Nicole Murphy, je zde přítomna?"

Čekáme. Kolem vedro, rámus, smrad.
Kolem projede transport do kafilerky, plný vyřazených nosnic.
Kdyby to nebyly slepice, ale dívky, bylo by jim mezi patnácti a dvaceti.
Přichází žena v zástěře a přináší šest vyvolených.
Za nohy.
Holé krky směřují k zemi, olysalá křídla se zmítají.

Po povinném dnu klidu otevírám kurník.
Malé hejno se krčí vzadu v šeru.
Hodinu, dvě, tři.
Pak se nejstatečnější vydá vpřed.
První krůček po trávě.
První zamžikání ve slunečním svitu.
Instinkty jsou silnější než zvyk. Po týdnu máme hejno divokých ptáků, kteří hřadují na vrbě, snášejí, kde je napadne a zahánějí psa do chalupy.
Hrdinky.

Sociální zařízení v objektech Dopravního podniku často připomínají nevykydaný kurník. (A to nejen zápachem.)
Když se na záchodových dveřích pankrácké vozovny objevily cedule nabádající k ohleduplnému používání toalety, jejich text byl velmi záhy kreativně inovován.
Pro vykonání potřeb je k dispozici WC štětka. Děkuji za pochlapení.
Od té chvíle jsou cedule hojně využívány jako prostředek k šíření nejrůznějších pikantérií, drbů a (dez)informací.
Rambousek miluje Malinovou!!!
A Malinu taky
ZAPRODANCI ODBORÁŘSKÝ KUNDY TAHNĚTE DO HAJZLU za jeden provaz !
Kája prcá ježky. Proti gustu… JAK TO VÍŠ? V kabině jsou blechy.
Jedno pozitivum to však má. Už se nečmárá přímo na dveře.

Chlapi se scházejí v hospodě.
Ženské se... scházejí.
Společenská činnost. Ruce i jazyky se míhají. Takové setkání vždy vygeneruje spoustu práce.
A klepů.
Nic nedělají radši než zaučování nové generace.
„Takže, děvenky, to vezmeme...“
Liška si klepů všímá. Umí je číst; příběhy i vypravěče. Poznat, který má podstatu a který se jen plácá, aby řeč nestála.
Rezka sociální nuance nevnímá. Všímá si jiných věcí.
Zalesknutí šperku.
Stříbrný přívěsek odlitý podle korálu z ostrova Skye.
Stopa?

Táčky jsou vysloveně ženské. Kdyby se objevil muž, všechno zmlkne.
Zatímco se děvenky učí, jak správně loupat rebarboru, Jestřáb sedí v hospodě.
Prý to nevadí.

„Mohly bychom to vzít příslušně stereotypně. Vystudovala jste Bestuževovy–“
„Bestuževské.“
„To by bylo rusky; česky Bestuževovy. Tedy, vystudovala jste Bestuževovy Vyšší ženské kurzy v Petrohradě, a potom založila a vedla dívčí gymnázium a Vyšší ženské kurzy v Kyjevě.“
„Nestudovala jsem já, nýbrž ona dáma, jež je mým předobrazem. A vaše náznaky nejsou právě taktní.“
„Nesnažím se být taktní.“
„Zapomínáte ovšem, že hovoříme o carské říši osmdesátých let devatenáctého století… Instituce vyšších ženských kurzů fungovala v tu dobu již nejméně třicet let. A ujišťuji vás, že absolventky tohoto pomaturitního studia – podobného vašim dnešním vyšším odborným školám – dosahovaly ve společnosti nemalé vážnosti.“