Vzdáleně navazuje na http://sosaci.net/node/16085
Vrátila se domů. Na okamžik. Zanechat poslední dojmy. Odlesky zlatého kroužku ve větru za kočárem.
Směla se vrátit. Otec nikdy nebyl schopen trvat na svých zásadách.
Přijela vítězně, úsměvy na všechny strany. Byla nejlepší novinkou posledního půltuctu měsíců. Pozdvižení i trpké uklidnění.
Držela fasádu. Červík ani zdaleka nedohlodal. Stal se z něj vypasený červ a teď na okamžik tichá kukla. Co bude potom? Raději se neptat. Je čas se radovat, čas se chlubit. Je čas vládnout.
Dveře do srdce rodiny se znovu otevírají.
"Ty ne, Jane, už ne," mávne zavřeným vějířem.
"Já teď musím jít první. Jsem totiž vdaná žena."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ty první okamžiky...
Faob
... obav i nadšení, hrůzy z nenávratnosti i hrdosti na rozhodnutí, červíků i červů a povinných úsměvů na všechny strany! Zvláštní a tajemný čas, nový začátek, základy budoucího. Ale hrdinka zjevně uchopuje správně: "Jsem totiž vdaná žena." Jen aby to věděla za pět, za deset, za třicet let! Ach, krásné!
Fandom neznám, ale je to
Lee
Fandom neznám, ale je to krásně napsané, jako bych tam byla. :)
Jo, Lydie, Lydie... Zajímalo
Tenny
Jo, Lydie, Lydie... Zajímalo by mě, co si o sobě myslela, když byla starší.
Hlavně ten konec se mi líbí. :)
Dokonale austenovské. Škoda,
Martian
Dokonale austenovské. Škoda, že těch kachniček nejde dát víc…
Bezvadný vhled!
Rya
Bezvadný vhled!
Jo, tahle scéna mě pěkně štve
Esclarte
Jo, tahle scéna mě pěkně štve. Fracek jeden namyšlenej.
Ještěže Jane se brzo nato vdala a ta káča už se nad ni zase nemohla povyšovat.
Krásné. Ještě to ve mně
Aplír
Krásné. Ještě to ve mně doznívá...