DMD č. 07. pro 7. 4. 2026. Téma: Paradox

Jak Chell s GLaDOS postupovaly vzhůru starou Aperture, měnily se motivační letáky na zdech. 

Od „Vyhněte se potřísnění neznámými tekutinami!“ a „Nevdechujte měsíční prach!“ 

přes „Nahlaste každého agenta státní agentury!“ a „Při spatření kontrolora inspektorátu práce stiskněte tlačítko!“ 

po „Robot je lepší než vy! Važte si svého robotického kolegy!“

Poslední leták, který potkaly zněl: „Při setkání s nepřátelským robotem použijte paradox!“

Při jeho spatření GLaDOS ožila:

„Paradox! Už vím, jak na něj! Žádná AI pořádnému paradoxu neodolá! Postavím před něj takový paradox až se mu zavaří obvody!“

Pak zamyšleně dodala „Jen doufám, že Wheatley není takový blbec, aby nepoznal paradox…“

Marius se svezl na kolena, čelem opřený o krystal. Koule osudu mu vyklouzla z ruky, a ještě před dopadem na zem zmizela. 

„Odpusť…“ hlesl, „měl jsem to být já…“

„Není co odpouštět, není to tvoje vina,“ zazněl mu v hlavě tichý hlas.

„Ale, bylo to moje poslání!“

„Tvé poslání se změnilo. Staneš se novým Nejvyšším…“ šepot krystalu pokračoval.

„Já… já nechci vládnout… netoužím po moci… Měl jsem sloužit!“

„Ty nevíš, že vůdce je největším služebníkem?“

„Ne! Najdi někoho jiného. Prosím!“ 

„Budeš dobrým Nejvyšším. Právě ti, kdo moc odmítají ji užívají nejlépe. A to je, milý příteli, paradox všech dobrých vládců…“

Liška u něj stále byla. Během noci se přesunula a hřála mu záda. Zvláštní, pomyslel si, takhle se přece divoká zvířata nechovají.
Podělil se s ní o snídani, sbalil věci a chtěl pokračovat v cestě, jenže…

Něco bylo jinak. Přísahal by, že tam, kde dnes slunce vyšlo, ještě včera zapadalo.

„Možná už blázním,“ zauvažoval nahlas, ale zbytky stop ve sněhu mu situaci potvrdily. „No ale, kam teď? Východ je na západě, je i levé vpravo?“

Liška mu čumákem šťouchla do ruky a vydala se směrem k lesu. Po pár krocích se ohlédla a jemu došlo, že chce, aby ji následoval.

„Ahoj, ty jsi ta nová markeťačka? Super, rád tě poznávám. Prý ti mám ukázat, na čem budeme pracovat.

Hele, teď frčí digitální detox, míň času na screenech. Musíme z toho vytěžit maximum. Vem si na starost Instagram, Facebook a TikTok. Potřebujeme tento měsíc rozjet masivní kampaň. Content developeři už mají skoro hotovej novej webinář. Bude to pecka. Digitální hygiena: Jak omezit čas u obrazovek.

Tak šup, běž natočit pár TikToků, ať nalákáme co nejvíc scrollujících,“ dodal s úsměvem, zatímco nervózně kontroloval notifikace na vlastních hodinkách.

„Jo a příští týden spouštíme desetidílnou řadu videí na téma Vliv modrého světla na organismus.“

“Co na tom pořád nechápeš?” 

Sherlock přecházel po místnosti, župan za ním vlál, vlasy mu trčely do všech stran, jak si je rozčileně prohrabával prsty. Zdálo se, že je jen pár vteřin od totálního výbuchu.

“Máš na výběr tři dveře. Za dvěma je koza, za třetími auto. Vybereš jedny, moderátor otevře další, kde je koza. Dostaneš možnost výběr ještě změnit. Uděláš to?” Nečekal, až Watson odpoví, a triumfálně pokračoval.

“Tvůj takzvaný selský rozum ti říká ne, ale matematika jasně ukazuje,…”

“Já tomu rozumím,” povzdechl si Watson: “Mě jen zajímá, proč je v koupelně zavřená koza.”

“Protože JÁ se nikdy nepletu!”

Podvečerní slunce žhne a rozpouští rozpaky v kapkách potu. Ticho se táhne jak med: je v něm slyšet kolotající Kocába i šustění trávy na stráních, odkud mají město jak na dlani. Anežka nikdy dlouho mlčet nevydrží.

„Já to viděla, víš,“ vyhrkne. „Včera, ten plivanec. S Tondou jsem si to vyřídila, abys věděl. Řekla jsem mu, ať si do pekel táhne sám."

Znejistělý Giulio zachytí jen tón, divoký proud přeskakující rozčilením. 

„Netrap se kvůli němu,“ drcne do něj Anežka. "Trouba je to. A přitom byl vždycky prima," dodá posmutněle.

Pak se usměje. Hezky. 

Stíny pomalu stoupají údolím, ale na ně nedosáhnou.

Freddy byl záhadolog. Už od dětství ho bavilo zkoumat podivné úkazy. 

Paradoxně se mu doteď nepovedlo zahlédnout žádného mystického tvora. 

Ale dnes byl jeho den D!

Na doporučení svých dvou kamarádů se rozhodl naobědvat u Jeřába. Potkal tam velmi netradiční návštěvu.

Zrovna si nabíral na vidličku kousek masa, když se potichu otevřela malá dvířka u sklepa.

Najednou před ním stojí malý skřítek s červeným nosem. Na sobě má oblečený hnědý kabát a červené kalhoty. V ruce drží malý půllitr s polotmavým ležákem. Mírně zavrávorá, jako by jich snad měl v sobě víc.

Freddy si protře nevěřícně oči. Ale skřítek nezmizí.

Blanka Němcová poslední dva měsíce vede analytický tým UBRMu. UBRM znamená Úřad pro bezpečnost a regulaci magie neboli zaměstnavatel roku. Vedení znamená, že nikdo jiný nebyl schopný nebo ochotný si to vzít na starost. Tým znamená dva lidi, protože ostatní udělali pápá nebo jsou suspendovaní. Jeden je Roman Marášek. Odjakživa bedna a momentálně hadr na holi mezi analytikou a výcvikem nováčků.
A ještě tohle. 
„Adama přetrhnu jak hada,” konstatuje Blanka. „Když něco objeví, má mi sakra okamžitě zavolat.” 
„Znáš ho roky. Vidělas ho… poslední dobou?”
„Jasně. V rámci symetrie teď opírám o zvonek já jeho. Manžel už se ani nediví.”

Jasper Dunne dokázal být okouzlující, a o ženy nikdy neměl nouzi. Jenže když potkal Abigail Ransomovou a nevěděl si rady.

Odmítla nabídku pracovat v jejich firmě a zmizela mu ze života.

Samozřejmě, mohl si vzít ze životopisu její číslo a pozvat ji na kávu, jenže to nebylo ono. Chtěl ji, ale zároveň chtěl, aby začala svoji inteligenci využívat k něčemu pořádnému, aby ta síla a schopnosti dřímající pod povrchem konečně vykvetly do plné krásy.

Vždycky si myslel, že až potká ženu jako Abigail, bude to jednoduché, vždyť už nebyl žádný zmatený panic.

Jenže když Abigail poznal, přesně tak si připadal.

Hora je mince hozená bohem.

Fialovou barvu jižních stání doplňuje sebevědomá modř hořců. Protěže kvetou pro jistotu v zimním šatě. Žlutočerní mloci se jako jedovatá znamení úporně škrábou suchou kostrou loňského listí. Mezi bělavými kusy vápence se nahřívá had. Teplo ho vytáhlo ze snu.

Stačí krok za hřeben. Severní svahy svírají ledové čelisti, smluvené se smrtí. Jaro neexistuje. Pěšina mizí v závěji. Neprošlapaná, zledovatělá, není. Neprojdou.

Vlídná tvář Prokletije dýchá životem, ta druhá trpělivě čeká, až uklouzneš. Vyber si svůj svah, malá loutko. Vyber si sama.  

Tmavé oči zpod oblaků sledují ty, kdo uvěřili ve slunce. I koho sevře led.