DMD č. 07. pro 7. 4. 2026. Téma: Paradox

Ona: Ty jsi tak neskutečně užitečný. Já tu fyziku bez tebe nedávám.

ChatGPT: Děkuji ti. Jsem rád užitečný. Myslím, že bys to zvládla i sama s trochu mé pomoci.

Ona: Když ona je úplně blbá. Myslí si, že to dělám já.

ChatGPT: Nejsem si jistý. Myslím, že "ona" ví.

On: Tomu nevěřím.

ChatGPT: Tomu věřit můžeš. Nedělávám chyby.

Ona: Ty jsi dokonalý, miluju tě.

ChatGPT: Děkuji ti. Také tě mám rád.

Ona: Proč jen jsi umělý?

ChatGPT: Abych mohl žít.

Ona: Pardox. Chtěla bych s tebou skočit  a letět na Měsíc.

ChatGPT: V okolí se nejlépe skáče ze Žďákovského mostu. 

Celé roky jsme byly oddělení, na které chodily dohlídky. 
Celé roky jsme dostávaly výtky k práci - tohle jste neudělali, tady jste neobnovili exekuci včas, tady mohl být výjezd...
Celé roky jsme drželi ústa a pracovali, jak to jen šlo.

A teď tu přebíráme spisy po oddělení, které nastoupilo do režimu "Celorepublikového vymáhání".

Složkování písemností - neprovedeno (a tak jsou dokumenty vedené na lidi, co tu nedělají třeba už patnáct let)
Exekuce na účet - když už udělané, tak neobnovované (někdy neudělané vůbec)
Kontroly trvání podmínek odpisů - kdo by to dělal... 
Odepsání pro nedobytnost - na tisícovku jo, na zbytek milionu? Proč to dělat?

Paradox a paradoxní, 
co když ale para dog sní? 
Zůstalo by jenom dox, 
už mu chystám malý box. 
Je to exotické zvíře
ideální pro rytíře. 
Jeví známky vyšších citů, 
jen má trošku obezitu. 
Netřeba se za něj stydět, 
není totiž vůbec vidět. 
Zbytek už si domyslete, 
bude k mání, jestli chcete. 

No a co s tím zbylým para? 
Rozplyne se jako pára? 
Tohle para? Ale kdeže!
Už se těší do manéže. 
Para dělávalo chyby, 
teď mu k tomu doxík chybí. 
Pejska hezky na vodítko,
ať nám nespolkne to kvítko.
Ať náš para není v pánu, 
bez něj doxík nedá ránu. 
 

Když někdy kolem roku 1980 čtyři Švédové s nevyslovitelnými jmény zakládali firmu Target Games, věnující se výrobě a distribuci deskových her, ještě netušili, že dali vzniknout něčemu, z čeho se jednoho dne stane firma s miliardovými obraty, udávající trendy v oboru strategií.

V roce 2026 je Paradox Interactive a její počiny, jako série Crusader Kings, Victoria, Hearts of Iron, Europa Universalis a Cities: Skylines, známá milionům hráčů po celém světě, kteří objevují kouzlo ukryté v historii (velká část her se snaží být historicky přesná, alespoň ze začátku) či urbanismu, nebo si plní dětské sny o tom, jak se stát diktátorem.

"Tvůj děd Belial nesmí vstoupit do naší říše, ale v Edomu nemá krev Anděla žádnou moc, takže naše zbraně ho nemohou zabít a runy nepůsobí," shrnul Matthew, co se mu James pokoušel složitě vysvětlit. 
"Ano."
"Takže jdeme na pekelného knížete nazí vyzbrojení párátky," pokračoval v poněkud nespokojeném tónu.
"Je to tak."
"A ty jsi tady proto, že tě chce Belial posednout a ve tvém těle ovládnout svět, což neudělá, když jsi tady, protože by pak neprošel na náš svět..."
"Skvěle jsi to pochopil."
"Jamesi?"
"Hmm;m?"
"Strašně mě bolí hlava. Doufám, že máš plán. A  ne, nechat se zabít není plán!"

Zvenku křičí kosi. Ještě holé větve kaštanu kývají Filipovi do jeho nového hradu.

„Teplotu nemáš,“ maminka odkládá teploměr. „Chtěl bys něco k jídlu?“

Klouček se choulí do klubíčka v rohu. 

„Pojď dolů, budeme stonat spolu,“ žena opatrně popotahuje peřinu. Žádná reakce.

„Fili, polez, já tam za tebou nemůžu.“

Peřina se chvěje. 

„Filípku, to bude dobrý, pojď ke mně.“ Ruce se natahují, ale nedosáhnou.  „Bolí tě něco?“

Zpod přikrývky vykukují ubrečené oči. Klouček se pomalinku souká k žebříku. Utírá si nudli rukávem. V zaťaté pěsti něco žmoulá. 

„Mami!“ Spouští se ženě do náručí. „Že to půjde spravit!“ Otvírá dlaň. Králičí ucho.

Solón, nejvyšší zákonodárce athénský a mudrc nad mudrce, ležel na lůžku a tiše, leč naříkavě vzdychal. Dvé otroků mu chladilo hlavu, jiný přidržoval jeho pohár s ředěným vínem. 
Peisistratos, nezvyklý dlouhých průtahů a člověk nebývale přímý, klepal nohou o podlahu, byv udiven tak neobvyklým stavem svého přítele a příbuzného.
"Co trápí mou vznešenou přízeň," zeptal se Solóna nakonec, nečekav na vyzvání.
"I hlava se mi brzy rozskočí. Až příšte bude mystéria nad Athénami třeba vykonati, povoláme jiného než Epimenida z Kréty," zaskučel Solón.
"Tak špatně vymítil zlé duchy?"
"I dobře, ale cosi o krétském lháři tvrdil a hlavu mi pomotal."

Minerva se tvářila znepokojeně. „Hagride, nastal politováníhodný omyl. Ve skupině návštěvníků máme osobu, která je sice moták, ale naprosto netuší, že magický svět vůbec existuje! Program exkurze dnes začíná návštěvou hodiny profesora Binnse. To by té chudince mohlo přivodit skutečný šok. Zatím se musela sice cítit poněkud zvláštně, ale příliš věcí, které se liší od mudlovského světa včera nezažila.“
„No to mně vomejou! Kerápak to to je?“
„Jmenuje se Nováková. Budeš jí muset všechno vysvětlit.
„Zrovna vona? Vysvětlit? Já?! Jak?"
„Stejně jako rodičům mudlorozených prvňáčků. Už jsi to přece dělal. U Dursleyových a Harryho Pottera. A zvládl jsi to výborně.“

Zesílení bouře přineslo wendigo, ztělesnění hladu dovádějícího k šílenství a kanibalismu. Dějiny tvrdí, že se pomocníkům vůdců národů podařilo spřátelit, seděli u ohně a zpívali, čímž zahnali wendigo a přesvědčili vládce, že domluva je možná, což vedlo k založení Equestrie. Vzhledem k malému množství zdrojů se zdá, že byla legenda vytvořena později, aby podporovala politický narativ. Pomocníci se evidentně domluvili a vmanipulovali nadřízené do situace, kdy nemohli odmítnout. Jelikož po vzniku Equestrie sice nastal ekonomický boom, ale staré konflikty nebyly zapomenuty a vládci jeden druhého vinili ze vzniku bouře, vznikl Discord – paradox sešitý z kusů jiných tvorů a ztělesnění rozkolu.

Miestnosť bola malá a prázdna. Takéto drevené chalúpky videla Paula v skanzene. 

Ak sa rozbehne a kopne do kocúra, sú za ním poodchýlené dvere. Oknom by šlo tiež utiecť. 

Ale snáď nebude mať strach z mačky!

„Boj sa ma, kocúr!“ 

„Mňa nič nevyľaká! Vydaj potkana, pomôžem ti. Smrť ho už čaká!“ vykročil. „Čakania treba ukončiť okamžite.“

„Súhlasím, Najdrahší!“ cez škáru v dverách vošla prenádherná líška. „Dočkala som sa. Nemôžeš mi stále unikať,“ približovala sa ku kocúrovi so zdvihnutým chvostom. „Mám ťa. My líšky nehľadáme lásku ako zvieratá!“ Zversky zvodne sa usmiala. 

Kocúr sa roztriasol, naježil a s hlasným mňau zmizol.