Portals

Po zdolání testovacích místností, útěku zadním traktem Aperture Sicence, s nadějí na funkční plán dorazila Chell v doprovodu Wheatleyho do GLaDOSiny komnaty.

Neurotoxin vypnula, funkční turety nahradila rozbitými. Teď už jen stačilo přinutit systém, aby GLaDOS ve vedení komplexu nahradil Wheatleym a bude konečně volná!

Vše běželo jak má. Když se počítač zeptal: „Souhlasíte s výměnou poškozeného jádra?“

Wheatleyho radostné „Ano!“ spustilo nevratný proces.

Vítězství však mělo hořkou příchuť. Její společník opilý mocí zešílel.

Chell teď padala do podzemí v doprovodu GLaDOS zasazené do brambory. Uvědomila si, že celou dobu dělala špinavou práci, zatímco skutečný padouch byl někdo úplně jiný…

Caroline blaženě vzdychla, když vyšla na balkon hotelu. Před ní se rozprostíralo modré moře a nekonečná pláž. Týden odpočinku! Nebude pracovat, všechny problémy pěkně počkají…

První den předsevzetí dodržela a kolem recepčního mávajícího vzkazem prošla bez povšimnutí. Druhý den byly vzkazy tři a jeden fax. Třetí den už hromádka zpráv přetékala z pultíku recepce.

Nevydržela. Vyžádala si kancelář s telefonem, faxem a počítačem. Zatáhla žaluzie a pustila se do čtení. 

„Jak, divize umělé inteligence? Přenos vědomí do počítače? Co to zase Caveovi lidé vymýšlejí?“

Zapomněla na azurové nebe a nekonečné pláže. Stejně tak zapomenuté zůstalo předsevzetí: O dovolené, holka, nepracuj!

Pohyboval se mimo kamery. Skrýval se. Přesto nezahálel. Každou stěnu, kterou potkal, pokryl obrazy:

Spící dívka v oranžovém overalu; ta samá dívka, jak bojuje s GLaDOS a vítězí… Bylo to zbožné přání, nebo předtucha?

Psal. Psal věty jako zběsilý: „Tudy nahoru“, „Sem ne“, „Pozoruje tě“, „Ničemu nevěř“ a tu nejdůležitější: „Dort je lež!“

Hádal se o nich s kostkou společnicí. Nebo to byl jen hlas v jeho hlavě?

Nakonec ho štěstí zradilo. Při hledání jídla narazil na turety, kterým se nestačil vyhnout. Když padal pod deštěm projektilů, pomyslel si:

Všechno co nakreslil, všechny ty věty, co napsal - bylo to… zbytečné?

„Já vám nevím, mně stále nepřipadá v pořádku…“

„Prosím tě, Rattmanne, ty a ta tvoje paranoia! Je v pohodě. Koukej, vyzkoušíme jí sérií lehkých úkolů“ odvětil kolega s pohledem na prázdný kávovar. „Necháme jí připravit kafe...“

„GLaDOS?“ 

„Ano, pane?“

„Uvař prosím kávu!“

„Samozřejmě, pane…“

„Vidíš?“ ohlédl se vědec na Rattmanna.

„Jak chcete. Ale u toho být nemusím…“ vyklidil Rattmann pole.

Měl štěstí. Jakmile odešel, začalo z kávovaru vycházet místo kávy něco jiného.

„GLaDOS, proč jde z kávovaru zelený plyn?“ zasípal ztěžka hlavní z vědců.

„Je mi líto, pánové, káva došla. Dnes ale servírujeme něco mnohem lepšího,“ dodala téměř rozjařeně. „Neurotoxin!“

Chell otevřela noviny s inzercí zaměstnání. Byla už nějakou dobu bez práce, takže pomalu začínala být ochotná vzít cokoliv. Jeden inzerát ji zaujal. Stálo tam:

Podpořte vědu! Hledáme kandidáty na testování nových technických zařízení. Vědecké či technické znalosti jsou vítané, nikoliv nezbytné. Potřebujeme co nejširší základnu testovacích subjektů. Můžete to být i vy!

„To zní zajímavě,“ pomyslela si. „Vědec sice nejsem, ale vyzkoušet, jestli je nová verze mixéru dostatečně blbovzdorná zvládnu…“ trpce se pousmála.

Zmínka o testovacích subjektech sice zněla trochu zvláštně, přesto spustila počítač, aby odeslala přihlášku.

„Aperture science? Tu firmu neznám… Zkusím to. Co by se mohlo stát?“

Cave stál před zrcadlem a snažil se zavázat uzel na kravatě (zatím dost neúspěšně).

„Caroline!“ štěkl, „postarej se o všechno, zatímco budu na té nóbl události!“

„Jak si přejete, pane Johnsone.“

„Ty přednahrané zprávy pro testovací subjekty jsou připravené?“

„Samozřejmě, pane Johnsone.“

„Už se nemůžu dočkat, jak budou ti trotlové z Black Mesa zírat, až převezmu letošní cenu. Nejlepší nová vědecká společnost! Má to zvuk, že jo?“

„To má, pane…“

„Jak to…“ vzdal Cave práci s uzlem, „Caroline, zavaž mi to! A víš co? Máš nějaké nóbl šaty? Vem si je. Půjdeš se mnou. Potřebuju na tu slávu elegantní doprovod!“

Cave se znechuceně probíral hromadou dopisů.

„Nějaké problémy, pane?“ ptala se Caroline.

„Jdou po mně! Nedají si pokoj!“ odfrkl si.

„Tady: Předvolání z kongresu kvůli těm zmizelým astronautům!“ Práskl o stůl dopisem.

„Nebo tenhle: stížnost z komise pro kvalitu potravin. Prý náš dietní doplněk způsobuje zažívací problémy. Vždyť funguje! Obalí potravu a nechá jí v žaludku skákat a vyvolá pocit sytosti. Co na tom, že občas vystřelí jednou nebo druhou stranou ven!“

„A ta stížnost etické komise, že náš pokus způsobil přeměnu obsahu střev na uhlí vůbec nemá smysl. Za tím je Black Mesa!“

„Zavolej právníky, ať to nějak vyžehlí…“

Přihlášené dobrovolníky z řad astronautů, zkušebních letců a olympioniků obklopila skupina vědců. Brali jim krev, měřili tělesné funkce, vážili je, přeměřovali každou část těla zvlášť a nakonec jim dali k podpisu formulář informovaného souhlasu o délce devadesáti stran. Ten ovšem vyvolal spoustu nepříjemných otázek:

„Jak, infuze neznámých substancí?“

„Co má znamenat to ‚vyvolání nádorů‘?“

„Proč je zmiňovaný toxický měsíční prach?“

„A co ten dotaz ‚Zažaluje někdo Aperture Science pokud zmizíte?‘“

Lidé přihlášení jako testovací subjekty začínali být nervózní. Tohle nebylo to, co jim slibovali. Měli pomoci vědě, ne stát se její obětí!

Přišli v dobré víře; bylo však pozdě couvnout…

„Musíme chvilku počkat, než připravím místnost,“ prohlásila do ticha GLaDOS.

„Povím ti zatím pohádku, aby ti to rychleji uteklo. O rodičích, kteří neměli rádi svou dceru, nechtěli jí a opustili jí hned po narození. A pak umřeli. Jejich těla teď leží v relaxačních místnostech… Ta dcera byla moc těžká a široká. A ne moc chytrá. A brzy také umře. Ale ještě před tím dostane dort. Jestli k němu dokáže dojít. I když bych se tomu dost divila…“

„Tak co, jak se ti pohádka líbila?“ jízlivě zněl hlas GLaDOS odnikud a zároveň odevšad.

Chell mlčela. Na některé věci je lepší neodpovídat….

Chell bloudila očima po výjevech před ní. 

Na prvním obraze spala ve své relaxační buňce. Na dalším pokládala zatěžovací kostku na tlačítko při svém prvním testu. Pak odhazovala kostku společnici do incinerátoru. 

Následoval obraz, jak přes portál pouští kostku na turetu. Na jiném využívala portály k odstřelení jednotlivých jader GLaDOS. Na posledním pak stála nad zničenou GLaDOS s portálovou zbraní vítězně zdviženou nad hlavu. 

Za tímto obrazem byl podpis „Rattmann“ a datum před deseti lety.

Co to znamená? První tři věci se teď staly, ale ty další? Bylo to snad nějaké proroctví nebo šlo jen o výplod Rattmannova chorého mozku?