DMD č. 20. pro 20. 4. 2026. Téma: Hlava děravá

Lidská hlava při zásahu z palné zbraně většinou pukne. Dovnitř projde projektil malým otvorem, ale při nárazu na zadní stranu lebky kost roztříští a výsledkem je červenorůžový brajgl všude okolo.

Za určitých podmínek se ale může podařit čistý průstřel. Důležitá je nižší energie střely a stabilní letová dráha. Musí také jít o obyčejnou kulku, která se po nárazu nedeformuje, ani nerozdělí na fragmenty. V takových případech je totiž na mozek vyvíjen příliš velký tlak, což způsobí kolaps lebeční stěny.

Pokud se čistý průstřel povede, máte kraťoučký okamžik na to, abyste zaostřili a člověku s prostřelenou hlavou řekli "sem tě prokouk."

Rok 1620. 

Jak jsem mohl zapomenout, že nejsem voják?

„…mluvit?!“ 

„…z jakého jsi rodu?!“ 

…že Turci mohou kdykoliv přijít znovu? 

Rok 1628.

Jak jsem mohl zapomenout chránit především svou ženu? 

„…že nesnáším ty zasraný fazole?!“ 

…že láska je krásná a bolestivá zároveň? 

„…že muži jsou všichni stejní?!“ 

Rok 1630. 

Jak jsem mohl zapomenout, co je podstatou křesťanského milosrdenství? 

…na manželský slib? 

„…že ti nikdy nepříslušelo hrát si na Boha?

…říct svému muži pravdu, když byl ještě čas? 

Rok 1633. 

Jak jsem mohl zapomenout na svou vinu? 

„… jaký byl náš nejstarší bratr?!“

…že jsem pořád jenom člověk a mohu zemřít? 

…odejít? 

Popocházel po místnosti a rozhlížel se kolem sebe, jakoby něco hledal. 

Došel ke stolu, postupně bral do ruky jednu knížku za druhou. Nadzvedl haldu papírů, posunul vázičku. 

"Kde mám brýle? Kam jsem si je jenom dal?"

Přešel do obývacího pokoje a jeho pohled neustále přejížděl z konferenčního stolku na poličky s knihami. 

Čím dál, tím víc se mračil. 

Dokonce se zašel podívat i do kostela, do zpovědnice. Ale kromě hrníčku od čaje v ní nic nenašel. 

Konečně mu jeho ruka vystřelila k vlasům. Nahmátl obroučky a vítězoslavně se usmál. Konečně našel svoje ztracené brýle. 

Sem já to ale hlava děravá.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nezabudol, že nás na dnes predseda do dediny na schôdzu pozval.
- Starý môj, načisto mi to z hlavy vypadlo. A prečo nás tam chce?
- Že vraj sa s nami o hospodárení a vyhliadkach na ďalší rok chce pozhovárať.
- To kvôli takej kreposti do dediny musíme? Veď to aj tu mohol prísť. A tuto moja valaška by mu ukázala pádne argumenty.
- Nechaj valašku, Pištík. Predseda ti má teraz dobrú náladu, dotácie dostal. Zdá sa, že nám aj nové ovce kúpi.

"Takže vy tvrdíte, že kdykoliv někomu utrhnete hlavu, vypadnou z ní vzpomínky."

"Jo. Potřebuju, aby tou dírou hned nepropadly. Chci je ukládat."

"Jistě," přikývl jsem a přemýšlel, co jsem komu udělal, že mám takové klienty.

"Dáváš vůbec pozor?" Ozval se můj návštěvník.

"Pardon. A proč vlastně ty hlavy trháte?"

Věnoval mi pohled typu quel idiot. "Je to má práce. Jsem Trhač."

"Dobře, pane Trhači," přikývl jsem, "k uchování vzpomínek potřebujete..."

Zapomněl jsem, že magickou ampuli, kterou jsem mu chtěl prodat, mi sežral minulý týden dinosaurus (neptejte se).

Tak místo toho Trhač dostal láhev od Coly, do které jsem předtím čůral.

Nepamatoval si, jak se správně drží blaster.

Pamatoval si, jak byl cítit ferobeton, když jednou za čas vysvitlo slunce.

Nepamatoval si, jaký je vzletový úhel pro stíhačku Z-95.

Pamatoval si, jak zůstávali vzhůru dlouho po večerce, protože jiný volný čas neexistoval.

Nepamatoval si tu směs basicu a mando’a, kterou spolu mluvili.

Nepamatoval si svoje číslo, jméno, které mu jeho sourozenci dali.

Nepamatoval si, jak přišel na Coruscant, jen cinkání kreditů z dlaně do dlaně.

Pamatoval si věci, které by chtěl zapomenout.

Pamatoval si, jak si komandér Thire sundal přilbu a ukázal mu svou tvář - první klonskou tvář po několika letech. 

„Jsem úplně dutý,” král Cuisse – Grenouille si zaklepal na olysalou lebku, až v koruně zadunělo. „Hlava děravá! Co já jsem toho kluka vlastně naučil?”

Rozesmutněl se.

„Snít! Hrát si na hrdinu! Dělat čest svému jménu,” nervózně popotáhl žabozelené kamaše. „A pár absolument bezvýznamných francouzských vět!”

Nervózně ohryzal jablko a pak s ním mrštil o parkety. Odkutálelo se pod barevný portrét v nadživotní velikosti. Král napočítal do deseti a teprve potom se odvážil pohlédnout nebožce ženě do očí: „Quel malheur, mon amour!”

Černé šaty zdobené půlměsíci se zaleskly. Mlčela.

„Slyšíš mě, Žofko? Jakou zakletou ženskou si s touhle výbavou může najít?!”

"Jejdanánku!”

Wolffe cítil, jak se mu zvedá tlak. Po týdnu stráveném s Jar… s velvyslancem Binksem už věděl, že jejdanánku znamená čin, za který by kdokoli jiný skončil před popravčí četou. 

“Já hlava díratá, já je docela zapomněla!”

“Zapomněla…” Wolffe se zastavil a zkusil to znovu, tentokrát bez gunganského přízvuku: “Co jste zapomněl, pane?”

“Klíčky od lítadla!”

V normální mluvě bezpečnostní klíč, bez kterého neodstartují. A které naposledy viděl ve vesnici vzdálené dvě hodiny chůze.

“Nic se neděje, pane,” procedil mezi zuby. Za chvilku budete mít v hlavě opravdu díru a bude to vypadat jako od droida se úplně neslušelo.

Jsi múza, noční přelud, dávný sen. Jsi skrytá v hlubinách času a obrazů, ale nikdy ne zapomenutá. Jsi krásná a jsi vzdálená, v odlescích ohně se zlehka usmíváš jak obraz v medailonku. Jsi mé první bláznivé zamilování, tehdy skryté za obdiv a touhu po přátelství. Jsi první žena, která mě okouzlila, když jsem ještě ani netušila, že se to může stát. Jsi skutečná a přitom nejsi víc než výplod fantazie. Jsi tady a jsi daleko.

Vzpomínky můžou vyblednout a rozkutálet a poztrácet se, ale ta na tebe nikdy úplně nezmizí.

Jednou bych si přála ti říct… změnila jsi mi svět.

Byl jako myška. Slepice začaly kdákat. Alexovi se zastavilo srdce.

V domě se rozsvítilo a kdosi vykoukl z okna. Naštěstí na dvorku nebylo nic, a tak zase zalezl. Alex si oddechl.

Jedním okem sledoval hodinky a druhým koukal z dvířek kurníku. Pozoroval ulici. Zbraň měl přichystanou a byl na ní řádný tlumič, který zajišťoval téměř absolutní ticho.

"Půl osmé," Alex poklepával nohou.

Vtom uviděl soudkyni, jak vychází z budovy. Zamířil – a šup. Kulka vyletěla z pistole a zasáhla soudkyni do spánku. Skácela se k zemi.

Začali se kolem ní sbíhat lidé.

"Sakra," procedil mezi zuby. "Asi tu budu muset přespat."