DMD č. 20. pro 20. 4. 2026. Téma: Hlava děravá

Profesor Snape nahnal utišené hejno studentů do učebny.

Dvouhodinovka lektvarů hned po ránu byla vždy náročná.

Když se na tabuli objevil postup, nikdo se neodvážil ani pípnout. Postupně si chodili do skladu pro připravené tácy ingrediencí a dali se do krájení a drcení.

„Teď to má ještě třičtvrtě hodiny bublat,“ přečetla si Hannah předposlední bod postupu. Zmateně se podívala na Justina a Ernieho. Něco tam nesedělo, obvykle měl Snape připravenou práci na celou dvouhodinovku.

V tu chvíli se od katedry nebezpečně radostným hlasem ozvalo: „Ach, já hlava děravá, že jsem vám zapomněl říct, že ve zbylém čase budeme psát test.“

"I'm not Russian! They pressed me into service, I'm a Canadian citizen!" the soldier in the war torn town lifted his palms. Unfortunately for him, Lioness never forgot a face - and they have met before.

She pointed her gun to at his head, blind with sudden rage.

"You would shoot an ally?" Tiger asked quietly.

"Not our ally," she gritted. "But you're right." 

She looked at the man, trembling, and lowered her weapon. 

 "I'm a big fan of your work," she deadpanned. "Always wanted to... recreate it."

His head exploded with the echoes of pain and suffering of his victims.

Zvonek cinkl a do kavárny vešel starší muž. Profesor Tác, teoretický fyzik, obávaný zkoušející, noční můra řady studentů.
Došel ke Ctiborovi a zlehka si odkašlal.
Student nadšeně vyskočil: "Pane profesore, příklad jsem vyřešil o den dříve!" Vytáhl poznámkový blok.
Profesor kontroloval výpočet pečlivě. Na jednom místě se zastavil: "Tady jste zapomněl vypsat použitou transformaci. Vám přijde nejspíš triviální, ale text musí pochopit i čtenář ze širší komunity. Výborně. Dobrá práce."
Ctibor se zatvářil potěšeně.
"A nyní, studente, ten druhý, těžší úkol."
Oslovený sklopil zrak.
"Zapomněl jste?"
"Ne." Ctibor se odmlčel a vyhrkl: "Prostě jsem v té pekárně koupit chleba nezvládl!" 

Přiběhl, po svých a sám. Na těle cáry obvyklé slávy, na tváři výraz autority trhaný strachem. 

Její instinkt velel konejšit. Namazat klidná slova jako hojivou mast do hlubokých ran pýchy. Pohostit - vždyť dobré jídlo a pití spolehlivě léčí všechny útrapy světa. Ochránit - posadit se mezi vchod a jeho lůžko, jako hradba před nepřátelským světem.

Sotva zavře oči, její výraz se změní. Ruka nahmátne nástroje, tak důvěrně známé, stále potřebné. Poslední služba, kterou může prokázat nezvanému hostu.

Když znovu otevře vchod do stanu, naskytne se bojácnému králi a odvážné prorokyni pohled na soka, jehož spánek je připoután k věčnosti stanovým kolíkem.

Yoss sice u zrodu vojenského řádu Velké armády Republiky nebyl, ale představoval si to nějak takhle: Do kanceláře vrchního byrokrata vešel byrokrat druhý, co tomu prvnímu kontroloval první nástřel, a položil na stůl stoh flimsi oglosovaný oranžovou fixkou.
„Všechno neprůstřelně dobré,“ lísal se, „jen tady ta hlava XXII, nezlobte se na mě, ta je poněkud děravá.“
„Opravdu?“ otázal se vrchní byrokrat slizce.
„Vždyť podle ní může voják požádat o uvolnění z armády, pokud je psychicky narušený.“
„Ale může být voják, co o něco takového požádá, psychicky narušený?“
A pak se oba ďábelsky chechtali, až se za břicha popadali, parchanti zatracení.

Boeing stoupal vstříc azurové obloze.

"PA3110, stoupejte do 110, kurz 340 na traťový bod Papa Kilo Tango. Pro pozemní středisko Kréta prelaďte na 128,3."

Sirius odlepil oči od přístrojů a zahleděl se na Snapeův profil, ostrý a soustředěný při manuálním provádění pravé zatáčky.

"PA3110, věž. Potvrďte pokyny."

"Ehm, jo... PA3110, točíme 340 na Papa Kilo Tango. Stoupáme do... do prdele, jakou máme přidělenou hladinu?"

"PA3110, výška 11 000 stop."

"Jasně, 11 000. Jaká byla ta další frekvence?"

"128,3 pro Krétu."

"Rozumím, PA3110."

"Jsi nervózní?" ušklíbl se Severus, srovnal křídla a věnoval mu pohled.

"Ne. Jenom debil, co si nic nepamatuje."

V hustém lese se dá přehlédnout, ale sotva přeslechnout. Hlasitý pokřik, takové krákorání. Mezi větvemi se přehoupne větší pták, hnědý do růžova, zablýsknou se nádherná blankytná pírka. 

Krákoráním si moc sympatií nezíská, přestože tím může pomoci sousedům: upozorní všechny na blížící se nebezpečí. 

Jindy však sousedům škodí, plení hnízda, požírá vejce. 

Však také hraje sojka v lidovém povědomí spíš zápornou roli. Ostatně původně prý bývala blankytná celá, jenže byla za trest proměněna, protože vyzradila jidášsky Pána Ježíše nepřátelům.

Lesu však prokazuje dobrou službu. Dělá pilně zásoby žaludů a bukvic. Často pak na ně zapomíná, a stromy se tak mohou šířit.

Ta moje holka měla smůlu na chlapy. Ten současný je opravdu despota a hovado! A to teď s ním musím být  v baráku. Teď mi chtěl můj nos vymáchat v mé moči, to už je vrchol!

Stařík bere pistoli koupenou kdysi nelegálně na burze a pálí příteli své dcery kulku mezi oči. Sobě už druhou kulku nevpálí, vnuk mu pistoli bere a odnáší ji do patra, kam už dědeček nevyleze.

A tak po několika měsících proběhne zpravodajskými servery video, jak vězeňská eskorta vede k soudu chromého, poloslepého a nahluchlého starce, kterého musí podpírat. Takto divoce se někdy ubírají lidské osudy.

Vycházím schody do bytu. Už se těším, až budu doma a budu moct prostě jen být.

Stojím přede dveřmi a nemůžu nahmatat klíče. Složím jednu, dvě, tři a nakonec i tu poslední tašku na zem. Prohledávám kapsu u batohu znovu a znovu, ale klíče nikde.

Začínám lehce panikařit a zároveň se uklidňovat. I kdybych si opravdu klíče zabouchla, není to tak hrozné. Jen zavolám zámečníka nebo spíš tátovi, aby mi přišel odemknout klíči, které jsem rodičům dala, aby nemuseli pořád zvonit. S tolika taškami už určitě nikam nejdu.

Klíče po chvílích paniky najdu v kapse bundy. Tam nemají co dělat!

Don't forget.

The morning is dark and cold. Getting up is a struggle, but I manage it. But I forgot my umbrella, and it's raining.

Don't forget.

I was supposed to send the e-mail yesterday, but I was just too busy. I will definitely send it today. But I forgot again.

Don't forget.

I need to buy some groceries. The fridge is almost empty. After work, I walked by the supermarket. But forgot to go in.

Don't forget, my phone screams at me again, when I'm running back to the store through the rain. I forgot the fucking umbrella again.