DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

Hraběnka kriticky pohlédla do zrcadla. Pak vzala z toaletního stolku tmel, který koupila u alchymistů, a začala ho nanášet na kovovou destičku, kryjící díru po zásahu dlažební kostkou v její lebce. Jakmile byla tahle záležitost hotová, nanesla si na tvář pudr, který zakryl nejen tmel, ale i její nepřirozeně šedou kůži. Ještě rtěnku a byla s přípravou hotová.
Teď byla připravena na večírek u lady Žralounové.
Musela si přiznat, že dříve byla značně konzervativní, někdo by ji nazval tvaristou. Ale ta nehoda jí značně zamávala perspektivou. Ostatně, máme století Ovocného netopýra. A navíc, jak říká Reginald – smrt je jenom začátek!

"Je mi to líto, Haruhi."
Položil jí dlaň na rameno a lehkým trhnutím ji k sobě přitáhl. Téměř okamžitě ucítil, jak skrze košili prosakují slzy jeho dcery.
"Víš, jsem si skoro jistý, že nedokážu zastat roli matky jako ona, ale budu se ti věnovat se stejnou snahou. Uvidíš."
Ustoupil o krok dozadu a poklekl. Dlaní setřel potůčky z tváří.
"Nemusíš se ani bát, že bych tě nenaučil stejným věcem. Podívej, táta umí nosit rtěnku líp než máma."
Vytáhl z kapsy dárkový balíček. Měl v plánu jí ho dát k svátku. Přejel tyčinkou po rtech, načež se Haruhi pousmála.
"Přejel jsi."

Polovina její kůže se už odmalička snažila sbalit a odstěhovat.
Matka ji plácala přes ruku. „Neškrábej to. Takhle to dopadá, když ty strupy nenecháš být.“
„Takhle to dopadá, když si začínáte s bohy, teda polobohy. Vlastně, zrádci rodu,“ šeptali obři svým dětem a ukazovali na ni.
Matka vymýšlela stále nové masti a zaříkání, ale nakonec jí s povzdechem pořídila hladkou masku přes špatnou část obličeje.
Masku jí po letech sundal otec.
„Jsi moje nejkrásnější dcera, tak se neschovávej.“
Byl prvotřídní lhář. Lhář s hromadou synů.
Pak jí ale dal pusu na čelo. Doprostřed mezi špatnou a dobrou kůži.
Přesvědčil ji.

Zahlouben do rozhovoru s Krytonem o existenci křemíkového nebe a vskutku bizarních pravidlech, kterými se přijetí řídí, vstoupil do prostoru své kajuty.
Od včerejšího večera, kdy Rimmera z důvodu úspory energií vyřadili z provozu, sdílí kajutu s Kocourem.
„Ale, co když porušíš pravidlo 6, které ti nařizuje pracovat v úsporném režimu v případě, že ceny energií vzrostou o více jak tři procenta?“
„V tom případě je tady ještě pravidlo 12, které...“
To už ale Lister neslyšel. Vyjeveně civěl na barevnou výzdobu nového pokoje.
„Růžová?“
„Líbí?“ zeptal se Kocour s úsměvem. „Krášlení je smysl mého bytí.“
Tělo Kocoura nebylo dodnes nalezeno.

Otrokyně jí pečlivě vyholila hlavu a papyrovým štetečkem jemně nanesla výrazné kontury očí. Víčka vymalovala olověným práškem, oblast pod očima zelenou hlinkou. Na hlavu jí posadila těžkou copánkovou paruku a na ni pečlivě upevnila homolku loje, ovoněného myrrhou. Bílé šaty obepínaly štíhlé tělo a šíji halil široký korálkový náhrdelník.
Faraon měl dobrou náladu. Večer chtěl strávit s kráskou, kterou potkal v zahradách. Když vstoupil a upřelo se na něj sedmdesát párů černo-zeleno-šedivě malovaných očí takřka identických manželek, pochopil, že najít tu pravou nebude vůbec jednoduché. Jak se, u Rea, jenom jmenovala? Náhle se jeho tvář se rozjasnila. Zavolal: „Číslo šedesát!“

Sagwen vedela, že to čo ju čaká, nebude vôbec jednoduché. Našťastie mala so sebou na pomoc mladú Nautolanku, s ktorou si vždy ochotne pomáhali so zložitými úlohami, či už v škole, alebo práve v takýchto situáciách. Nechutný hlasný mlaskot sa tmavou chodbou blížil k nim a Sagwen hodila posledné kúsky omrviniek na zem pred sprchou. Z tmy vrazila do miestnosti chlpatá, zubatá postava a pustila sa do olizovania pikantnej omáčky z kachličiek sprchy.
„Teraz!“ skríkla Sagwen a zavrela dvere na sprche na závoru snažiac sa prekričať revúceho Simbaccu v sprche.
„Už si sa nekúpal tri mesiace, mysli aj na nás!“

„Všimly jste si včera na Ministerském plese Severuse Snapea?“ zeptá se jedna z úřednic na Ministerstvu kouzel u oběda svých kolegyň.
„Hm, všimla, vůbec nevypadal jako ten sklepní netopýr, co mě učil v Bradavicích,“ odpoví druhá.
„Měl na sobě nový hábit. Tmavě modrý!“ přidá se další.
„A umyl si vlasy!“
„A usmál se. Teda jen povytáhl koutek úst, ale přísahám při Merlinovi, že to vypadalo jako úsměv!“
„A tančil valčík.“
„A zrovna s ní.“
Mohly se stát tři věci.
Svět se zbláznil.
Peklo zamrzlo.
Severus Snape se zamiloval. A navíc do Hermiony Grangerové.
Ta poslední možnost se zdála nejméně pravděpodobná.

Před první oficiální návštěvou Lautuse jsem neskonale trpěla. Každý se mi snažil radit, jak se upravit, aby mi to co nejvíc slušelo. Všechny ženy znaly ten zaručený způsob jak zakrýt mé pihy a zvýraznit světlou pleť. Myslela jsem jen na jediné - rychle se dostat z jejich dosahu. Utéct od těch rukou, které mi co pět minut vjížděly do vlasů a snažily se o nový účes.
Konečně se mi povedlo si najít chvilku pro sebe. Procházela jsem se lesem, když tu jsem zakopla a padla obličejem do bláta.
Pleťová maska. Toliko k mému zkrášlování. Projelo mi hlavou než jsem se rozesmála.

Zvolna procházel tím, co ještě včera bylo japonským zajateckým táborem. S hlavou vztyčenou se snažil nevnímat nadávky a ponižující poznámky těch, kteří by před časem dali cokoli za chvilku s ním.
Pak si našel klidné místo, svlékl novou uniformu (je mu tak cizí) a oblékl se tak, jak byl zvyklý.
Večerní hedvábný sarong. Podprsenka, podvazkový pás, punčochy. Učesal si vlasy, velmi, velmi pečlivě se nalíčil a obul si střevíčky.
Herec, pohlcený určenou rolí. Nelze je od sebe odtrhnout bez trvalého poškození.
Pak dívka vstala, krásná a sebejistá, a vešla do moře. A moře ji objalo a měkce a teple ukolébalo.

„No tak, jeden malý copánek!“
„Jsem pro přírodní krásu,“ odmítl Kili zarputile brášku, který na něj útočil hřebenem, kondicionérem a sadou skřipců. Teoreticky to stejně dobře mohla být přenosná mučírna.
„Musíš dohnat trpasličí standard, vždyť ani nemáš vousy. Nebudeš mít žádné fanynky!“ pohrozil Fili a zašermoval výhružně hřebenem.
Kili zafňukal a rukama si chránil svou bujnou hřívu tmavých vlasů. „Ty snad nejseš ani můj brácha! Neměl bys mě spíš podporovat?“
„Víš sám dobře, že jsem se odbarvil, aby si nás strejda přestal plést,“ urazil se Fili, že jeho oběť není patřičně oceňována.
„A co až copánky vyjdou z módy? Dredy?!“