DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

„Ahoj Járo. Prosím tě, mohl bys…? Byla jsem s Danielem domluvená a on ještě nedorazil,“ zastavila Diana Z. Jaroslava L.
„Ach, promiň. Řeší drobnou nehodu,“ vysvětloval Jaroslav.
„Nehodu. Samozřejmě,“ zacvrlikala žena. Pyšně pohodila blonďatou hřívou a nechala si podržet dveře.
Daniela von Draka nalezli v oddělení koster. Seděl u hromady písku. Když kolegové dorazili, právě očišťoval nadočnicové oblouky neandrtálce Pepy.
„Co se stalo?“ zjišťoval Jaroslav.
„Troška písku ze Sahary. Poplašnák si hrál,“ odpověděl Daniel von Drak, aniž by zdvihl hlavu od práce. Diana ve fialkovém kostýmku s hlubokým výstřihem vztekle dupla. Vzápětí přistála v hromadě písku.
„Zkrášlovánííííí! Zdarmááááá!“ zavyl poltergeist.

Krášlím si slova na talíř, z písmenek srdce, ta slova se nevylijí.
Je oběd, hraji si s jídlem, bloudím horkými mastnými vlnami oček.
Naproti mně zcradlo v kovovém rámu, vedle otevřené okno; sedí na něm motýl, protahuje si křídla, volá ho jaro, jen ven!
Půjdu parkem a setkám se s Ním, jen co dopíšu. Jen trocha jídla, potrava slov.
Usmívám se na svůj odraz. Oči, řasy, ústa, vlasy - všechno se těší. Vítej!
Z písmenek v polévce tvořím milostný dopis, vzletná slova vzlétnou na křídlech zlatých a pozlatí i mne, také zkrásním - ale nesmím je sníst.
Slova:
Jsem krásná
nahá?
SKŘETE!

Regina se potichounku vkradla do komnaty. Kosmetický stolek byl odemčený.
Některé matky děti pokárají, když něco provedou.
Vypadala směšně, přesně tak, jak má dítě vypadat, když se namaluje maminčinými líčidly. Rudá barva se jí táhla až kamsi k očím a stolek byl celý pokropený pudrem.
Některé matky si se svými dětmi hrají.
„Ty hnusná malá slídilko!“ Zrcadlo se změnilo ve vodopád střepů.
Některé matky by pro své děti udělaly cokoliv.
„Tuhle ti nechám, aby tě už nikdy nenapadlo brát maminčiny věci,“ řekla Cora, když své dceři léčila rány. Jizva nad horním rtem nikdy nezmizela.
Některé matky mají své děti rády.

Nejdřív make-up, korektor, tvářenka, pudr. Pak stíny, linky a řasenku, opatrně, abych si třesoucí se rukou nevypíchla oko. Tak, hotovo. Kapka lesku pro plnější rty.
Teď oblečení. Spodničky vydávají uklidňující šustivý zvuk, korzet utáhnu zkušeně a pevně tisíckrát nacvičeným pohybem a pak se nasoukám do šatů.
Ještě náušnice, kapka parfému za uši a do důlku mezi klíční kosti a to hlavní – krajkový obojek. Naposled pročešu napůl dorostlé vlasy.
Hluboký nádech, zrcadlo mi vrací vlastní vyděšený pohled, něco mezi strachem a nadějí.
Co když to někdo pozná?!
Nervózně promnu jizvu na uchu. Stejná dívka, jiné město. Tentokrát to bude jiné. Musí.

Celé dny v pustině na Páteři Světa nespatřil živou bytost.
Buď dosáhne cíle své cesty, nebo se nikdy nevrátí.
Jednu noc našel rozsápaného verbeega.
Sledoval stopu mířící do skal.
Nad ránem vyplašil mladého bílého wyrma z hnízda.
S východem slunce mu zabořil kopí do krku.
Pomocí dřeva a trav, které dostal od šamana, rozdělal oheň.
Dýkou rozpáral šupinaté tělo a z útrob vyrval kouřící srdce.
Prýštící krví uhasil oheň a směs krve a popela nabral do dřevěné misky.
Za oslavných písní k Uthgarovi Otci Bitev začal kreslit posvátné symboly na obnaženou hruď.
Toho dne se stal válečníkem kmene Velkého Wyrma.

Since the longevity treatment discovered some decades ago people weren’t dying, just getting older. And their mental health was giving Michel Duval a lot of work. However, now he was heading home. But his beloved Maya Katarina Toitovna was also one of his most troublesome patients. He was wondering at what stage of her usual emotional rollercoaster ride she’d be tonight.
When he came to their apartment, he stopped in shock. Maya was standing in front of a mirror, her head completely bald. Michel cocked his head and smiled. It sort of worked on him.
“Beautiful as ever,” he said.

Tlumené nadávky u trhání obočí. Bolestný výkřik u holení nohou. Voskem.
Potom přichází na řadu pár příjemnějších věcí. Pečlivě nanést oční linky. Natočit řasy a obkroužit rty rudou rtěnkou.
Podvazky a těsný korzet. Jehlové podpatky.
Záchvěv vzrušení.
Nesmí zapomenout na vílí křidélka a kouzelnou hůlku. S hvězdičkou na konci.
Venku už čeká přistavené Bentley Continental GT Coupé. Jedná se koneckonců o maškarní ples, na kterém se sejde celá londýnská smetánka. Musí mezi ně zapadnout a neuříznout si ostudu.
Gregory Lestrade se šťastně usadí na zadním sedadle a uhladí si minisukni. Pořádné vyšetřování si žádá oběti. Některé z nich přinese rád.

Vždy cestou zpět jí to začalo docházet.
Lidé okolo ní nevycházejí ven, aniž by věnovali pozornost svému zevnějšku.
Tam v lesích na to ani nepomyslela. Ale teď? Každá skvrnka na její režné haleně na ni blikala a troubila. A... joj! Ve skalách taktéž nejsou zrcadla a skla. Bezděčně si sáhla do vlasů, aby učinila poněkud marný pokus o narovnání bujné záplavy, padající na její silná ramena. Ne, nepatřila mezi křehké krásky. S povzdechem se otočila od okna.
Pak ji uviděla, jak čmárá tuhou od propisky na zmačkaný kousek papírku. Na malém nose šmouhu, rozcuchané vlasy a v očích nejhezčí úsměv.

“Takové krásné tělo, tak... dokonalé a... mužné,” předla směrem k postavě a přitom v ruce drtila všechny své zlaté šperky.
Plechovka jedna
“To je irelevantní. Budete vylepšena,” odpověděl bezvýrazným hlasem.
“Ale jak ráda,” pokračovala a blížila s k postavě. Pohladila jí. Na dotek byla velmi studená. “Kdo by si nepřál být takhle úžasně vylepšen.”
Takový podřadný design. To my vylepšíme je.
“Ale stejně bych tě ještě trochu zkrášlila,” pronesla klidně. Když mu přejížděla po prsním plátu, nasypala za něj zbytky svých zlatých šperků.
Nebo alespoň zničíme.
Kyber-kontrolor se pomalu sesul k zemi.
“Tak a teď na daleky,” usmála se movellan.

Dlouhé tmavé vlasy rámovaly mladé dívce krásný snědý obličej. Dvě starší ženy je splétaly do úhledných copánků. Třetí jí prsty na nahé tělo malovala rituální symboly. Byla první noc jejích patnáctých narozenin. A byla vyvolená, aby uctila kmenovou bohyni.
Horko z omamného nápoje jí kolovalo v žilách. Vůně hořících bylin a rytmická hudba ji zbavovaly vědomí. Tančila. Realita byla mlhavá, postavy kolem ní ztrácely tváře a krásná noční obloha ji obklopovala. Extázi, kterou prožívala, nebylo možné popsat slovy. Na okamžik měla pocit, že do ní snad vstoupila sama bohyně. Usmála se. A v tu chvíli jí jednou ranou sťali hlavu.