DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

Zkoumala, jak by to asi bylo nejlepší.
Ustřihnout tento pramen?
Přibarvit?
Neslušela by jí černá?
A co fialová?
Přemýšlela, zvažovala každou variantu. Hledala tu nejlepší, která by se jemu líbila nejvíce. Jenže marně.
Stále si připadala nejistě. Každou chvíli si povzdechla. Dokázala si představit jeho reakci, ale co když…?
„Takhle to je stejně nejlepší,“ uslyšela za sebou hlas. Ne jeho.
„Co ty o tom víš,“ povzdechla si. Znovu zkusila, jestli by nešlo toto.
„Tak si klidně nech toho ježka!“ Pár hlučných kroků.
Zakroutila hlavou.
Ano, asi má pravdu.
Ale když ona se nudila.
A její dar byl vždycky tak lákavý!

Zatímco mu sluha chystal oděv, seděl nahý před zrcadlem a pročesával si dlouhé vlasy, dokud se neleskly jako černé hedvábí.
Oblékal se líně, zvolna, jako by se zdráhal uvěznit své tělo v opevnění vzácných tkanin. Sněhobílá košile z jemného batistu, s límcem a rukávy zdobenými krajkou. Přiléhavé kalhoty, zdobený pás, zlatý řetěz s křížem vykládaným safíry. Boty z měkké kůže. Pečlivě vykartáčovaný kabátec z anglického sukna, hedvábný šátek a klobouk s péry.
Nakonec si k opasku připjal kord. Na schůzku s d’Artagnanem nehodlal přijít beze zbraně.
Rty v bledé tváři zvlnil jemný úsměv.
Uvědomil si, jak nedočkavě touží být odzbrojen.