DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

Teď se hezky učesat. Neměla jsem tolik uklízet, jsem celá rozcuchaná.
Vlasy mi leží jeden přes druhý, takové chumáče chlupů, strašné. Kartáč do nich ne a ne zajet.
Rychle se podívat do zrcátka – fuj! to je ale zaprášené! – a vypadám příšerně! Jsem ošklivá, ošklivá fififjonka.
Umýt! A na čenichu mám škrábanec! Asi si tam přilepím list. Nějaký hezký. Však si toho nevšimne.
Co s těmi vlasy?
A šaty! Ty nejlepší krajkové? Ne, vypadají jako po babičce, smál by se mi. Možná zelené?
Šátek přes ramena, tak. Lepší.
Ještě zrcátko. Hrozné, jako vždycky.
Ale co. Vždyť budeme jen hrát na harmoniku.

„Všetko najlepšie k narodeninám.”
„Jééj, zrkadlo.”
„Je magické, prezrádza, kto je najkrajší na svete.”
„Vďaka mami.”
Kráľovná posmutnela. Nebola matkou dievčaťa. A s kráľom sa jej dlhodobo nedarilo otehotnieť. Dokonca mala podozrenie, že bývalá kráľovná si na Snehulienku zohnala výpomoc.
Snehulienka zavrela za sebou dvere. Aj dnes sa chcela uistiť, že je najkrajšia.
„Zrkadielko zrkadielko, povedzže mi, kto je najkrajší na zemi.”
„Si krásna, ale kráľovná je predsa len krajšia.”
„Čože? Ako to?”
Zdvihla telefón.
„Haló? Kráľovský kaderník? Potrebujem ihneď nový účes.”
„Kto volal?” spýtala sa kráľovná.
„Snehulienka.”
Kaderník vstal z postele a začal sa obliekať. Musí ísť. Volá dcéra.

Policie České republiky ve spolupráci s Interpolem pátrá po pachateli, jejž viní z mnohonásobných podvodů a ublížení na zdraví s následkem smrti – konkrétně z úmyslně lživého přikrašlování reality, vedoucímu k bolestivým kolizím se skutečným světem a často i k sebevraždám. Oběťmi, které se zpočátku mnohdy domnívají, že se jim pachatel snaží pomoci z těžké životní situace, bývají zpravidla mladé dívky. Může se skrývat u jedné z nich. Tato osoba disponuje velkým množstvím omamných látek a může se vydávat za ženu i za muže. Většinou si říká Naděje. Poznatky k podezřelé hlaste prosím na čísle 158 či na kterékoliv policejní služebně.

Vlasy pořádně rozčesat, hlavně ty neuvěřitelné chuchvalce vzadu. Trochu laku, ať to má nějaký objem. Pak zakrýt nedokonalosti trochou make-upu, hlavně kruhy pod očima. Určitě trochu přibarvit tváře, na zombie apokalypsu nikdo není zvědavý. Které stíny použít? Nálada by odpovídala tmavě šedým, tolik toho zamaskují a krásně drží. Chvilka napětí, přichází na řadu tužka. Černá, pokud možno čerstvě ořezaná. V tomto okamžiku obvykle oči přestávají vypadat jako malé, zarudlé zraky prasátka. S řasenkou opatrně, nechci stávit dalších deset minut u zrcadla pokusy odstranit černé ťápance okolo očí.
Ano, přesně to jsem měla ráno udělat, říkám svému odrazu ve dveřích metra.

Každý podzim halím své mohutné, sošné tělo do přiléhavého, bronzově lesklého šatu. Odvážné, snad.
Když přijdou mrazy, zachumlám se do kožíšku, měkkého, hebkého a tak bílého, že až jiskří. Oči vám budou přecházet.
Oteplí se, odložím kožíšek a oděju se do růžových krajek. Vypadám něžně, nevinně. A co teprve má květinová vůně.
V pozdním jaru nosím veselý světle zelený šat. Rozpustilost májových večerů.
To v létě volím tmavší zelenou, a ozdobím se rudými šperky.
Pestrý oděv si vezmu jen počátkem jeseně. Hýří žlutou, červenou, i trochou zelené.
Rostu do krásy. Rok za rokem. Dozrávám.
Počkat, co zamýšlíte s tou pilou?

Každé ráno do její komnaty vešly tři dívky a započaly práci.
Krém.
Pudr.
Tmavé stíny.
Umělé řasy.
Tmavorudá rtěnka.
Komplikovaný účes.
Vyzývavé šaty tmavých barev.
Vzhled, který byl stejným dílem přitažlivý a zastrašující.
Královnino brnění.
Každé ráno se probudila a pustila se do práce.
Krém.
Make-up.
Pudr.
Oční stíny.
Řasenka.
Nápadná rtěnka.
Dokonale upravený účes.
Elegantní kostýmek.
Vzhled, který nikoho nenechal na pochybách, kdo je zde autoritou.
Starostčin štít.
Každé ráno se probudila a vydala se do kuchyně.
Úsměv.
Polibek.
Vůně dobré kávy.
Čerstvé ovoce.
Sladké palačinky.
Henryho nadšené štěbetání.
Už se nepotřebovala skrývat za masku moci.
Teď měla Emmu.

Sloužící letkyně Darja se chystala na schůzku.
Nepodcenila žádnou část přípravy; ten chlapík z Kersku se jí líbil, proč by se na něj tedy řádně nepřichystala? Uniformu vyměnila za slušivé šaty, oči si podbarvila černí, zvýraznila rty červenou barvou z drobné krabičky. I na vlasy se dostalo; půvabně zvlněné kadeře jí spadaly na záda v plavém vodopádu.
A přece na jeden aspekt zapomněla.
Z kouta místnosti se ozvalo zašramocení. Darja se otočila a -
"Tarlyne!"
Pozdě. Křídlatčí mládě nešťastně schlíplo uši a vrhlo po své letkyni nechápavý pohled. Jenže upřímně - sebenešťastnější pohled mohl těžko odmazat ze šatů mnohočetné stopy šedivého bláta.

“Holka, takhle to nemůžem nechat,” zašeptal a lehounce se jí dotknul. “Takhle bys nezazářila, až přijde tvůj velkej den. Tohle bude třeba... ale jenom trochu... neboj,” zabral se do práce a tiše si pohvizdoval.
“Tak. To by bylo.” Pátravě si ji prohlížel.
“Tak mě napadá, ta šedivá je taková fádní. Co takhle barvy, nebo vertikální pruhy, abys vypadala štíhlejší?” Zaklapl panel.
“Ale no tak, nebuď smutná, jistěže si nemyslím, že jsi tlustá.”
Něžně poplácal kovovou schránku přímo na plaketě s označením 100 Mt. Zamyslel se. Opravdu byl ještě čas dojít pro plechovku s barvou. Útok byl plánovaný až na zítřek.

Stávalo se to tak jednou za dva za tři měsíce. Většinou to byl ten nejsvětlejší (skoro bílý) make-up, pudr a někdy i černá rtěnka, kterou si jinak kupovali jen herci.
„Pane vedoucí,“ odvážil se jednou nahodit, „myslím, že nám mizí líčidla.“
„Toho si nevšímej,“ mávl šéf rukou. „Odepiš je jako rozbitý materiál.“
Nakonec se rozhodl, že si na zloděje prostě počká.
Když ho ráno našli, zbělely mu vlasy hrůzou a nebyl schopný vypravit ze sebe rozumné slovo.
Vedoucí ji na to při příští návštěvě opatrně upozornil.
„To se tak občas přihodí, když mě někdo vidí bez make-upu,“ pokrčila rameny Smrt.

Zvŕtal sa pred zrkadlom, ktoré bolo - ostatne, ako všetko v jeho dome - krásne vypracované. Na to si však už zvykol, viac ho zaujímal odraz.
"Nie moje najlepšie dielo, ale konečne ako-tak vyzeráš," odtušil nakoniec smerom k svojmu spoločníkovi.
Ten jeho nadšenie nezdieľal.
"Čo si mi to urobil s vlasmi?!"
"Ten zázrak sa volá česanie," zapriadol vyšší z dvojice, nevšímajúc si prúd nadávok v jemu neznámom jazyku. "V tej tvojej hrive sa predtým mohli ubytovať myši."
"A kde mám BRADU?!"
"Už ju nemáš, nevšimol si si?" uškrnul sa samozvaný holič a kaderník v jednej osobe. "Konečne, image hodný kráľa pod Horou!"