Doctor Who

"Neměl byste nějaké, co se hodí do kanceláře?" oslovila Donna chlapce v běžeckých potřebách.
"Obvykle lidé hledají nějaké vhodné na maraton," odpověděl zmateně.
"Ale ti-"
Přerušil ji známý zvuk vřeštící kočky bojující s dudy a vedle řady s nápisem Puma se zjevila modrá budka.
"Kde jsi, spěcháme!" objevil se ve dveřích Doktor.
"Říkala jsem, že se vším tím běháním potřebuju nový běžecký boty," odpověděla trpělivě.
"Běhat se dá ve všech botech, jde o techniku," předvedla za ním Mel popoběhnutí na podpatkách.
"Nejsem masochistka," obrátila se na prodavače. "Vezmu si ty růžový."
"Donno!"
"Nevím, kam pořád spěcháš, vždyť máš stroj času!"

"Udělej to pro tetičku Missy."
"Za prvé nejste moje tetička," zpražila ji Rose nezvykle nepříjemným tónem, "a za druhé vás nemám ani trochu ráda."
"No to mi ale úplně láme srdce," popadla se Missy teatrálně za hruď.
"Tak to ještě, že máte dvě," našpulila Rose rty, vzala školní batoh a odešla do svého pokoje.
Missy zamračeně našla své společníky.
"Ta holka ví, že máme dvě srdce!"
"A kdo to neví, copak o tom Doktor někdy zmlkne," pokrčil Master rameny.
"Navíc není vůbec snadné ji zmanipulovat."
"Možná to zkus na někoho, kdo neprošel lidsko-pánočasovskou metakrizí."
"Lidsko-pánočasovská metakrize?! Ale to je nechutné!"

“Ne.”
“Ani nevíte, o co jde.”
Pohrdavě si odfrknul: “Ani mě to nezajímá.” Vstal, zapřený o hůl. Nějak při tom dokázal vypadat cool, a ne že se za minutu poroučí k zemi. “Všechno zajímavé už jste si vypotřebovala. Můžete nabídnout jen opakování, a za to kliniku nedělám.” Když neprotestovala, otočil se k odchodu.
Nechala ho dojít skoro ke dveřím, než promluvila. Pro ten efekt.
“Pacient má dvě srdce.”
House se málem zadusil vikodinem.
“Cože?”

O dvě hodiny později už byl Gregory House v roce 1994 a řešil, jak mohla krev Glorie Ramirézové otrávit půlku nemocnice. Na kliniku si ani nevzpoměl.

Konzole uprostřed TARDIS doutnala. Doktor se vynořil zpoza ní.
"Donno?"
"Tady!" zakřičela z druhé strany. Pomohl jí na nohy a vyběhli ven.
"Země!"
"Podle GPS Glasgow."
"Správný stát!"
"Shaun nás zabije, řekla jsem, že jen skočíme pro čínu!"
"Alespoň už nejsme v Číně? Zavolám UNIT na odtah, za pár hodin jsme doma. Ale náhodou, tohle je dobrý, jednou jsem vypadl ven do Sheffieldu a potom jsem TARDIS vůbec nemohl najít. Vlastně jsem už jednou boural i ve Skotsku. A jednou na Powell Estate, to by se nám hodilo víc. A jednou-"
"Není náhodou nad Británií velký nápis 'úsek častých nehod'?!"

Nešlo o to, že by Missy výslovně nenáviděla lidskou rasu. Jako většina jiných druhů jí byla jedno. Rasy klasifikovala využitelné, zneužitelné, bezpečné, nebezpečné a samu sebe nade všemi z nich.
Jinou záležitostí ale byly její pocity ohledně Doktorovy posedlosti tím naprosto bezvýznamným druhem. Sledovat, jak je zas a znovu protežuje, ji dovádělo k šílenství. Všechny ty unylé nicky, jejichž jména napůl zapomněla a tváře si stěží pamatovala. Přesto, pro něj byly dost důležité na to, že by ji snad kvůli nim i zabil.
Snažila se pojmenovat svůj pocit vzteku a znechucení, který cítila.
Nemohla přeci na někoho tak bezvýznamného žárlit?

"Co dělá?" zeptal se Master svého staršího protějšku ohledně jejich ženské verze, která nehnutě ležela na posteli, ruce složené na břiše a se zkroušeným výrazem zírala do stropu.
"Ale, poslouchá hlasy našich obětí," mávl ten druhý rukou. "Doktor na nás zkoušel takovou věc, svědomí."
"Fuj, to jsem nikdy neměl," znechuceně se ušklíbl. "Jako slýchám občas bubny, ale teda hlas svědomí..."
"Mohli byste laskavě mlčet," zvedla se Missy s naštvaným pohledem. "Nevidíte, že se tu snažím o sebenápravu a charakterový vývoj."
"Ví, že jsi její budoucí já, že jo?" pošeptal Master svému kolegovi, který přikývl. "Takže to nebude fungovat?"
Další přikývnutí.

"Prosím tě, ty je znáš dlouho, viď?" zeptal se při odpoledním čaji Shaun Doktora.
"No, nějaký čas, od Akademie, takže od dětství?" přitakal Doktor.
"Můžeš mi říct, co se jim stalo, to je doma mlátili nebo mučili?"
"Ne, úplně normální respektující výchova."
"Tak to je divný," povzdechl si Shaun, než ho napadl dotaz. "Počkej...co je u vás respektující výchova?"
"Normálně, zíraní do časoprostorových trhlin, indoktrinace strachu z časových pevných bodů a paradoxů, prostě abys měl respekt z časoprostoru," pokrčil Doktor rameny a namazal džem na koláček.
Shaun se zvedl s výkřikem do útrob domu: "Donno, asi jsem to pochopil!"

"Tady čtu, že je na ránu nejlepší přiložit obklad z babského ucha," pravil Master nad knihou "Domácí lékař" z roku 1941.
"Píšou tam, od kolika jsou lidi bába, nestačí chytit tu holku?" zeptal se světlovlasý Master, jehož hnisající rána celé pátrání započala.
"Ta bude moc mladá. Uříznout ucho Donně by Doktora naštvalo..."
"Nechodí sem ještě jedna? Jak se vždycky Doktor se Shaunem tváří, že jim budou trhat zuby."
"Jo ta...tchýně! Nad jejím uchem určitě brečet nebudou, jak dlouho se má vařit..."
"Vidím, že jste si to skvěle naplánovali, ale Donna mi prostě dala Framykoin," oznámila jim od dveří Missy.

Řev ze zahrady vylákal Doktora s Donnou ven. Nebylo těžké najít původce - světlovlasý Master visel hlavou dolů z okna, zatímco ho ti druzí dva drželi za nohy.
"Okamžitě ho pusťte!" rozkázala Donna.
"Ne, nepouštět!" vykřikl zděšeně Doktor a podíval se na ni. Pokrčila rameny.
"Chtěl vědět, co by se stalo, kdyby některý z nás umřel," vysvětloval Master.
"Nemusíte to hned zkoušel, okamžitě ho vytáhněte nahoru!"
"Nebo co?" Missy si dala ruce v bok a Masterův jekot zintenzivnil. Rychle opět chytla jeho nohu. "Promiň."
"Nedostanete večeři?" zkusil Doktor.
"Nebudou pohádky?" navrhla trest Donna.
"Není nám osm!" obořil se ten hlavou dolů.

"Co myslíš, že je tohle?" vytáhl Master z Donnina nočního stolku realisticky vypadající strap-on.
"Fuj, co asi myslíš, lidi jsou fakt hrozně nechutná rasa," sebrala mu předmět Missy a vrátila ho na místo.
"Jak víš, že ty klíčky od TARDIS schoval tady?" zeptal se její druhý protějšek, který si zkoušel hedvábnou halenku. "Sluší mi tahle barva?"
"Říkal: 'napovím ti, jsou na místě, kde tě nikdy nenapadne hledat'," odsekla Missy. "A je to dámská halenka."
"Nebuď malomyslná. Nechci se ti do toho motat, ale tohle místo tě napadlo?"
"No a které mě nenapadlo?"
Všichni tři si vyměnili pohledy.
"Asi máme problém."