Kapitán Vaňousek

„Vojáci, jdou vojáci jdou, bože jaká je to krása,“ né moc zvesela prozpěvovala pochodující devátá rota.
Čerstvý kapitán Vaňousek jim zpívat nařídil. Měli to ve školení. Při delších pochodech vojáky zaměstnat pochodovou písní. Zvyšuje to morálku.
„… pěkně v řadách za sebou …“ pokračovali ve zpěvu.
„Horší píseň vybrat nemohl,“ mrčeli vojáci.
Pravda je taková, že i Vaňouskovi připadala poněkud „hloupá“, ale v tom stresu (jeho první velení) si na jinou prostě vzpomenout nemohl.
Nyní rota pochodovala rázným krokem přes dřevěnou lávku.
Vaňousek přemýšlel, o dřevěných lávkách byla ve školení taky řeč.
*křup* *čvách* *spoustu sprostých nadávek*
Jo byla – „Zrušit krok!“ zavelel.