Marvel Comics

Mít superschopnosti přinášelo mnohé výhody, říkala si. Když váš manžel (i vy) můžete zmenšit či zvětšit své tělo dle potřeby, váš milostný život tím netrpí, naopak. Dostat se do každého místečka, dotknout se i těch nejintimnějších a nejcitlivějších míst...
Svíjela se ve spárech vášně a neznalý pozorovatel by se mohl domnívat, že je v místnosti sama. Jen ona cítila, jak blízko jí byl, kam až zašel.
Když rozkoš konečně ustoupila, objevil se zpátky s úsměvem na rtech, jeho tělo mokré a zpocené.
"A teď si to vyměníme, malá budeš zase ty!" zvolal.
Ach ano, jejich milostný život rozhodně nudný nebyl.

Prvních pár let Poté se nedělo nic.
Ironmanova přilba se stala součástí výstavy ve Smithsonianu, zdánlivě inertní a tichá jako lebka.
Z tragédii se stala historie.
Ta trocha zbytkové energie, která dřív všechno udržovala v pohotovosti, čas od času zapraskala mezi obvody, které dřív propojovaly brnění s Tonyho mozkem.
Čas plynul.
Cesty elektronů postupně vytvářely vzor, získávaly rytmus, opakovaly to, co si pamatovaly ze života. V čipech se probouzel mlhavý obrys vědomí, otisk jeho dřívějšho nositele.
Až najednou...

Vzpomínka na Tonyho Starka, prozatím uzavřená v kleci ze zlaté slitiny a obvodů, otevřela oči, a i bez plic zalapala po dechu.

"Ahoj."

"Ahoj."

Doreen se přistihla, že na něj zírá. Začervenala se a odvrátila zrak.

"Doctor Octopus?" zeptala se.

"Ne, Killer Croc."

"Sakra!"

"Přesně to jsem si taky říkal!" zazubil se na ni. Doreenino srdce vynechalo úder.

"Půjdeme na to?" vyrušil ji z myšlenek.

"Cože? Teď?" rozhlédla se kolem.

Tentokrát zrudl jako rajče on. "Myslel jsem ten souboj! Vlastně... teda..."

"Já rozumím," usmála se. "Pojď, porazíme ho!"

***
Doreen si uvědomila, že je do Spider-Mana zblázněná.

Málem ho po bitvě políbila... než jí po noze přeběhla krysa.

Toho dne si Squirrel Girl uvědomila, že není lepší antikoncepce než romantická procházka v kanálech.

"Pánové, dámy a jiní zloduši, musíme s tím něco udělat. Rozhodně není přístupné, aby Squirrel girl měla potomky! Proslýchá se, že by si přála mít v blízké době děti."
"Kvůli tomu jsi svolal radu záporáků? Dyť její schopnosti jsou... trapný. Mluví s veverkama? Se fakt bojim."
"Hlupáku! Jsi tady nový, tak tě poučím. Squirrel girl porazila Doktora Dooma, Mandarina, MODOKa, Venoma, Kravena... Nakopala zadek několika Avengerům, dokonce i Wolwerinovi a Deadpoolovi! Squirrel girl šla sama proti Thanosovi a ani on nedokázal vyhrát!"
"Ale... jak?"
"Veverky jsou smrtící. A za žádnou cenu jich nesmí být víc, jinak to můžeme rovnou zabalit!"

Někdo3 vstoupil do místnosti

Někdo1: “DC je lepší!”
Někdo2: “Marvel je lepší!”
Někdo3: “Jsou stejné.”

Někdo1 + Někdo2: *knifecat.gif*

Někdo3: “Batman a Ironman. Miliardáři. Vynálezci. Oba rodiče RIP.”

Někdo1: “To ale nemůžeš srovnávat…”

Někdo3: “Deathstroke a Deadpool. Žoldáci. Regenerační schopnosti. Oba dva idioti.”

Někdo2: *heavybreathingcat.gif*

Někdo3: “Green Arrow a Hawkeye. Řekl tu někdo luky a šípy?”

Někdo1: “Není už čas spát?”

Někdo3: “Jason Todd a Bucket Barnes. Postradatelní sidekickové. Mrtví, až na to že ne. Po smrti víc cool než za života.”

Někdo2: *deadcat.gif*

Někdo3: “Už si rozumíme? Jestli ne, měl bych tu ještě jednoho Aquamana s Namorem.”

V HYDŘE se na diskuze nehraje. Rozkaz je rozkaz, a fakt, že poslední, co jsi kdy ostříhala, byla vlastní ofina (bylo ti osm a měsíc si potom chodila v čepici) nikoho nezajímá. Máš na to deset minut a včera už bylo pozdě.
Aspoň že subjekt se moc nevzpouzel, jen unaveně pomrkával, zatím co mu cvakala nůžkami ve vlasech. Účes pomalu, ale jistě začal nabírat tvar...
"Co to má sakra znamenat..."
Velitel chvíli němě zíral na její výtvor.
"Měl s tím zapadnout mezi lidi..."
Pokrčila rameny.
"Budeme to muset dostat do módy."
Konec konců, HYDRA už lidstvo přesvědčila o horších věcech.

Nejdřív si Jane byla jistá, že to je Thor. Kdo jiný by vytvářel Einstein-Rosenův most uprostřed pouště v Novém Mexiku. Jenže když dorazily na místo, stálo uprostřed očouzeného kruhu země...
"Prase," zamumlala konsternovaně: "Prase v kostýmu Spidermana. A kolem hlavy mu létají hvězdičky."
Stvoření zaklepalo hlavou a hvězdičky se rozprchly. Vyskočilo na nohy.
"Lady Jane!" zakvičelo: "Lady Jane, nesu zprávu..."
Zabzučela elektřina. Stvoření s sebou chvilku cukalo ve vzduchu a pak se zhroutilo do kouřící hromádky.
"Darcy! Už zase?"
"Je to mluvící prase! Lekla jsem se!" Ohradila se, taser pořád výhrůžně před sebou. "A navíc..."
Zarazila se.
"Taky cítíte slaninu?"

Vlastně se nebral jako jeden z nich. Zářivě se usmíval a podepisoval fotky, ale vždycky si připadal jenom jako člověk... s nějakým tím obvodem a hračičkama navíc.

Copak mohl?

A jak mu celý svět, Rogers zejména, nikdy neopomněl připomenout, byl přece egocentrický, arogantní blbec.

Mohl riskovat, že ztratí ještě víc... možná úplně všechno? On?

„Ale můžeš to nezkusit?“ zeptala se jemně.
Pomalu k ní zvedl svůj pohled. Oči se mu leskly.
„Konečně jsem... si zapamatoval, že jsi na maliny alergická,“ pokřiveně se usmál.
„Na jahody,“ sevřela jeho ruku.

Tony Stark vsadil všechno na jedinou kartu, která zbyla. Nemohl to neudělat.

Svět se změnil, a rozhodně ne k lepšímu.
Ty tam byly časy, kdy mohl slušný obchodník sehnat Starkovy zbraně za pár šupů a obratem je pak prodat za tisíce do nějaké zemičky na pokraji občanské války. Pryč bylo dohadování o cenách nad sklenkou dobré whisky, pryč byly slevy pro staré známé a pistole zdarma k bedně granátů.
Stark se rozhodl, že si bude hrát na hrdinu, a on z toho vyšel o jednu ruku chudší.

Byl čas se posunout dál.

Vyťukal do telefonu nové číslo s americkou předvolbou.

"Eriku? To jsem já, Klaude. Chci si promluvit o té tvojí nabídce..."

Z jezera se vynoří startovací plošiny pro obrovská letadla, jenže vzápětí se zřítí zpátky do vody. Jamie, kterému právě zabrala ryba, naštvaně zahrozí k mrakodrapu pěstí.
Do trávníku v Greenwichi vyryje podivný stroj širokou brázdu a na nebi se vytvoří průhledy do jiných světů. Sunny se dojde podívat k oknu, ale pak se vrátí ke knize.
Svatyně vybuchne a trosky se rozletí po okolí. Cheng v bistru na rohu nezúčastněně vyloví z misky poslední sousto rýže.
Útok střídá útok, taxíky létají vzduchem, ale nikdo nekřičí, neprchá, neomdlévá.
Stan Lee si povzdechne: „Co se objevili Avengers, lidi už vůbec nepropadají panice!“