Smutné výročí

Přesně věděla, kde rozkvetlou žlutou záplavu hledat... stačilo jen vyklouznout z hradu a nenechat se chytit ve stájích. Otec vždycky žertoval, že prvosenky jsou jediný způsob, jak se do Skotska podívá sluníčko, matka se smála... Eirynn si objala kolena, aby potlačila záchvat stesku. Byly to přesně dva roky, co tu společně naposled byli – pár měsíců před jejich osudnou cestou do Vlámska... a stejně jí nepřestávali strašlivě chybět. Děd sice hroby nechal přemístit, ale vzpomínky jí sebrat nedokázal.
Stálo to i za výprask, co ji od něj čeká.
Alfa smečky měl poslušnost a železnou disciplínu mnohem raději než city a kytky.