Velmi vážný věk

Chvátal na poslední chvíli, ale před ohněm a vodou musel zastavit.
Pevnina hnědá a černá.
"Dělej, už zvoní!" houkli na něj poslední probíhající opozdilci.
"Vám se to řekne," hlesl jim do zad, "když nevíte!"
On věděl: červená hoří, modrá topí.
Živly se mstí.
Z pastí pod sebou by se vymotal, ale nesplněná zkouška předznamenávala špatné známky, výprasky, šikanu.
Poskakoval po pestrobarevné podlaze, tam na ostrov, tu na kámen, tady je celý světadíl.
Ke schodům zbývala poslední překážka, Mars s tmavými koly, když země dýchla:
"Nevstupuj na mé kruhy!"
Zůstal ohromeně stát.
Trubka na stěně, po které ručkoval, horká, bolestně horká.