Dědictví

Jo. Mně připadá, že ten princip je jasný, ale jednak kdo si bude pamatovat, co se psalo na začátku, a možná to tak jasný není, tak sem (jako tradičně) polopaticky připíšu, o čem to vlastně celé bylo, třeba se to ještě někomu bude hodit:
Takže čarodějnice měla syna a shraňovala pro něj majetek, jinak zřejmě dost škudlila, protože dle svědectví byla lakomá a v domě po ní nic cenného nezůstalo. Syn se odstěhoval do Austrálie, ale baba věřila, že se jednou vrátí, proto mu to zlato zabezpečila tou pavučinou, aby se k němu nedostal nikdo jiný.
Kdyby syn osobně přijel, provedl nějaké ty rituální úkony na znamení, že teď je tam pánem on, nestalo by se vůbec nic. Poklad by našel, protože jakmile by stoupnul na to ohnisko, průchod by se otevřel (jako se to stalo Alešovi).
Jenže on se nedostavil. Prodej na papíře byl sice formálně v pořádku a legální a všechno, ale na magii tohle neplatí, proto pavučina Aleše považovala za vetřelce a snažila se ho vypudit. Situace se ještě zhoršila po Evženově zásahu, protože ten ji přímo aktivně naštval.
No ale díky tomu lektvaru s kouskem synovy podstaty se podařilo pavučinu přesvědčit, že se dostavil pravý dědic. Tím se kouzlo zrušilo a teď může Aleš vším disponovat bez omezení.