Skutečnost je sprosté slovo

„Chtěl bych alespoň pět dětí,“ svěřil se jí muž se santovskou čepicí (vlastním jménem Daniel).

„Cože?“ rozesmála se Mara tak, až málem vylila sklenici šampaňského. Už dávno nemyslela na to, že ani bublinky a možná ani ten povznášející pocit v hlavě nejsou skutečné. 

„Myslím to vážně. Chci děti,“ zopakoval a atmosféra se najednou změnila. 

Dívala se na Daniela a přemýšlela, co mu odpovědět. Přemýšlela, co vlastně chce. Tohle tady neměl být skutečný život. Vždycky si myslela, že se jednou vrátí na Zemi. Jenomže proč? Nikdo by to nepřiznal, ale ze skutečnosti se stalo sprosté slovo.

„Chci víc bublinek,“ řekla nakonec.