DMD 2025

Chřadnout, chřadnout ve stínu
Trpět přehřátý bez vody
Zažívat samé podvody
Smutnit ve spárech splínu
Zlé bude rozebráno
Můžeš se zahřát u plamene
Napiješ se z pramene
Po noci přijde ráno

Padat, padat stále níž
Vzdálit se svému účelu
Světlo na konci tunelu
Brzy, slibuju, uvidíš
Cenné bude ti dáno
Bude si odkud sílu brát
Myš a kočka si budou hrát
Po noci přijde ráno

Bojovat v bouři na moři
Netušit směr ani cíl
Dosáhnout na dno vlastních sil
Promoklé dřevo nehoří
Stačí říct pouhé Ano
Bude to dobré, neměj strach
Rozbřesk už je na dosah
Po noci přijde ráno

„Co máš zase za problém, ty paranoidní androide?“ vyštěkl Zafod na Marvina, který vypadal sesypaný v koutě jako hromádka lesklého šrotu.

„Problém je, že i když jsem padesát tisíckrát chytřejší než člověk, stejně nevím, kde jsem nechal boty,“ zakňoural robot a vydal takovou pípací kakafonii, že by to rozbrečelo i Vogona.

„Marvine,“ začala opatrně Trillian, „ty nenosíš boty.“

„Ne?“ zarazil se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou a koukala na něj s opravdovým soucitem. Vždycky byl depresivní, ale dneska jí ho bylo obzvlášť líto. „Ale můžeme ti nějaké pořídit! Na které planetě budeme teď stavět?“

V tom se ozval Arthur: „Bude tam čaj?“

Tentokrát telefon zvedla Jen: „Dobrý den, zkoušel jste to vypnout a zase zapnout?“
Zatímco poslouchala odpověď, Roy ji gestem pobídl, aby položila další otázku.
„Je to v zásuvce?“
Po Royově nápovědě přidala ještě třetí otázku: „Máte zapojené USBéčko?“
Ani toto ale zřejmě nebyl problém, protože Jen zakryla rukou sluchátko a oslovila své podřízené: „Paulovi nefunguje myš.“
„Kterému Paulovi?“ zeptal se Moss.
„Paul Goodhope z účtárny, třetí patro,“ vysvětlila Jen.
„To mi nic neříká,“ zavrtěl hlavou Moss.
„Tři roky neaktualizovaný antivirus, firemní rekord v hledání min a čínská nudle pod mezerníkem,“ zahuhlal Roy s pusou plnou smaženého kuřete.
„Aha, už vím.“

Dedra se zarazila uprostřed pohybu a stáhla nataženou ruku zpět. Už sílaví pokolikáté si v duchu vynadala. Jako by nebylo dost na tom, že se obtěžovala vytáhnout si číslo z databáze ISB, teď vážně uvažovala o tom, že ho skutečně použije.
Bylo to jako svědění, které člověku nedá chvíli klidu, dokud se nepoškrábe. Už při tom setkání před centrálou se jí do hlavy vetřely nevítané myšlenky. Přitom až do té doby byla zvyklá, že se jí muži bojí, soupeří s ní nebo využívají její práce – nic jiného. A pak tu byl Ferrix…
Zatraceně! Znovu Syrila Karna proklela a aktivovala komunikátor.

Po tom, co se Lin Hermioně přiznala, kým ve skutečnosti je, se Hermiona ve večerním kurzu informatiky dva týdny neukázala.
Lin, v masce Clarissy, bez výrazu hleděla do monitoru a trpěla, když na její ruce svírající myš s lehce sedřeným nápisem Logitech přistála druhá. Překvapeně vzhlédla.
„Všude jinde je obsazeno.“
Lin se nemusela rozhlížet, aby věděla, že půlka učebny je prázdná. Cítila, jak rudne – od prstů pod Hermioninými se šířila naděje. A taky touha ji odvést na chodbu, přirazit ji ke zdi, líbat ji, dotýkat se jí na úplně všech místech. Muselo to být naprosto jasné.
„Zajdeme pak k tobě?“

Detektiv dorazil na scénu. Podlaha levného pokoje tancuje divoké staccato. Detektive se pokouší vstát. Kdo vyhraje boj na život a na smrt, podlaha nebo detektiv? Detektiv si na svůj účet připisuje další úspěch a oplachuje tvář vodou z příhodného umyvadla. Nad umyvadlem visí zrcadlo a z něj na detektiva zamlženým zrakem zírá cizinec. Zarudlý nos prozrazuje opilce. Cizinec utrousí několik slov, zřejmě urážku. Detektiv ztěžka odchází do přízemí, kde mu do oka padne osamnělý mikrofon karaoke baru.
Detektiv Kim Kitsuragi dorazil na scénu. Čekal na svého nového partnera marně, zatímco se nějaký bezdomovec na pódiu vlnil do rytmu neexistující hudby.

Červený trpaslík log:

1. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Nevidim myš.

2. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Nevidim myš.

3. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš nevim.

4. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš?

5. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Bez myš.

6. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: ...myš?

7. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: ...velky myš?

8. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš nevim.

9. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: MYS, uh, myš! Velky myš! Tady!

10. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: ...nevidm myš.

11. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Bez myš. Bez rodiny.

12. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš ne tady.

30. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Proc... Jsem tady.

Rath přešlapoval. Konec Obřadu se blížil, a nemohl to zastavit. Pár druidů sice vědělo, že Halsin by tohle neschválil, a byli proti, ale nedokázali druhou stranu přesvědčit. Možná by je porazili, spolu s tieflingy, ale to nemohli.

Jedinou nadějí se zdála ta trpasličí dobrodružka. Slíbila, že Halsina dovede zpět. Ale už pár dní byla pryč, nebylo o ní slechu.

Myš vyběhla do středu Smaragdového hájku. První tomu nevěnoval pozornost. Pak si všiml jizev kolem jejího oka, a už se měnila v obrovitého druida. Jak Halsin častoval druidy provádějící obřad, Rath se usmál. Nakonec se neuzavřou. Nepošlou ty tieflingy na smrt.

Posilněná zašla za Anagramou. Večer dlouho seděly v kuchyni a povídaly si. Druhý den se šly projít do lesa.
„Bědoš!“ ozvalo se najednou z houští.
„Nemáte nic lepšího na práci?“ prohodila Tonička.
Anagrama si založila ruce na hrudi a začala podupávat nohou.
„Jejdanánku, jen to ne!“ ozvalo se z větvoví.
Anagrama se otočila k Toničce: „Umí sehnat myš? Nebo jiného hlodavce?“
„No jéje, kapišto.“ ozvalo se z hromady klád.

Toho rána se zrodil plán a za týden už bylo vše jako dřív.

Petulie se smíchem vyklepala myš z rukávu a pokračovala: „...jednoduše musíš otevřít na noc okno a pozvat je.“

Jak osvěta rozhlásila, nastala ta akce,
kdy se mění zelenáč i fosílie v psavce.
Nastává hon na vejce, to vám tedy povím,
za chimérou škrábeme se třebas hustým křovím.
Žel, bezbřehá fantazie mívá svoje meze
a z prokleté partie jen smutek na nás leze,
proč jen hlavu v oblacích ze začátku máme,
když pak v botách robota stěží klopýtáme.
Však paprsek naděje zas svitne zpod mraků,
snad se jednou dočkáme i noci zázraků.
Jak volavka v toku mysli lovme nápady,
možná že i v odpadu se najdou poklady,
a na křídlech volavčích leťme směle vzhůru,
dokud květen nenařídí odvykací kůru.