Vesmír, deprese a trochu čaje

„Co máš zase za problém, ty paranoidní androide?“ vyštěkl Zafod na Marvina, který vypadal sesypaný v koutě jako hromádka lesklého šrotu.

„Problém je, že i když jsem padesát tisíckrát chytřejší než člověk, stejně nevím, kde jsem nechal boty,“ zakňoural robot a vydal takovou pípací kakafonii, že by to rozbrečelo i Vogona.

„Marvine,“ začala opatrně Trillian, „ty nenosíš boty.“

„Ne?“ zarazil se.

„Ne,“ zavrtěla hlavou a koukala na něj s opravdovým soucitem. Vždycky byl depresivní, ale dneska jí ho bylo obzvlášť líto. „Ale můžeme ti nějaké pořídit! Na které planetě budeme teď stavět?“

V tom se ozval Arthur: „Bude tam čaj?“