Disco Elysium

There is something about the right to remain silent.

Harry knows this one like he knows his own name; fresh and raw and vague, with the lingering impression of importance. He looks over at Kim through the brainfog of Electrochemistry's screaming protest, Volition wrestling Physical Instrument to the ground, allowing his knees not to tremble. 

The lieutenant doesn't notice. His face is deep in his notebook, and his peripheral vision is worse than whatever the looking straight ahead one is called. 

Whose right is it? Encylopedia is silent. Kim doesn't need it. Harry, dry tongue aching, does not want it. 

 

Harry sits in the disturbingly clean hotel room, the window of which provides almost a direct line of sight to where (in hindsight) he should have spent the night. Part of him is still there; remnants of his beard on the table for someone else to clean up. 

He's going home today. He can feel it. 

Downstairs, Kim will be waiting for them to head back to the village, then the island, and then... 

When the case is solved and he finds the solution to this mystery... they will find him. He knows this too. Just not who they are.

Mladík v honosné důstojnické uniformě se postavil zády ke zdi. Dýchal zhluboka, jako by si každý nádech vychutnával coby vzácný pokrm.

Před mladíka nastoupili komunardi. Postarší muži a jeden chlapec s puškami a v uniformách, ze kterých někdo strhnul odznaky monarchie. Comissaire politique mladíkovi hodil k nohám špinavý šátek, ale ten si s ním otřel z boty zaschlé bláto a napřímil se.

Zacvakaly závěry pušek. Ruce chlapce se nepatrně zachvěly, když tvář, kterou ještě nedávno vídal na mincích, viděl přes mířidla zbraně. Komisař zvedl paži.

Jean Foche táhnul svého syna pryč od loutkového divadla. Správný člen Moralinternu se revolucí nezabývá. 

Detektiv dorazil na scénu. Podlaha levného pokoje tancuje divoké staccato. Detektive se pokouší vstát. Kdo vyhraje boj na život a na smrt, podlaha nebo detektiv? Detektiv si na svůj účet připisuje další úspěch a oplachuje tvář vodou z příhodného umyvadla. Nad umyvadlem visí zrcadlo a z něj na detektiva zamlženým zrakem zírá cizinec. Zarudlý nos prozrazuje opilce. Cizinec utrousí několik slov, zřejmě urážku. Detektiv ztěžka odchází do přízemí, kde mu do oka padne osamnělý mikrofon karaoke baru.
Detektiv Kim Kitsuragi dorazil na scénu. Čekal na svého nového partnera marně, zatímco se nějaký bezdomovec na pódiu vlnil do rytmu neexistující hudby.

Taneční parket na sklonku Elysia se zastaví.
UVADĚČ: Zabouchá ceremoniální holí do země a oznámí "Zagreus, princ podsvětí!"
ZAGREUS: Vejde. Ale ne, už zase! Podívá se na pozoruhodný pár uprostřed parketu. Tak do toho.
THÉSEUS: Otočí hlavu na svého rohatého společníka. On se snad nikdy nepoučí.
ASTÉRIUS: Začne vykrucovat a pohazovat svým hovězím tělem. Tak do toho.
THÉSEUS: Přidává se. Ať se jednou provždy rozhodne, kdo z nás je nejlepší.
Všichni tři se zmítají v nesmyslných kreacích, aby ukázali, který z nich - padlých hrdinů - je nejvíc fajn, fajnový.
UVADĚČ: Znovu zabouchá ceremoniální holí do země a oznámí "Raphaël Ambrosius Costeau!"

"Kime, Kime!"
Možná když bude předstírat že ho neslyší, tak jim oběma ušetří nepříjemné zítřejší ráno.
Disco koule točící se nad pódiem házela barevné odstíny na zbytek místnosti. Kim pomalu točil po baru sklenicí sody. V oknech kantýny se s každým nepravidelným zablesknutím reflektorů objevil odraz poručíka du Bois vlnícího se do rytmu hudby. ´Jak drží balanc na těch-´ Crescendo refrénu přerušila hlasitá rána, způsobená kolizí dospělého muže v podpatcích a rozvlátém seolském hábitu a spodní strany schodiště. A v následujícím tichu jako by Kim slyšel chraplavý hlas - "Nová myšlenka: Homo-Sexuální Underground. Gratuluji poručíku. Teď to půjde jen z kopce."

Kim Kitsuragi does not dance.

This is not for lack of trying, a fact he suspects would surprise Detective Du Bois. But after all, he muses, the anodic dance music filling the air around him like early morning fog, they are of an age. One does not have to have been of Disco to remember it.

"Kim!"

Detective Du Bois is glowing in the half light of the church, moving like the music does not, around and with Kim simultaneously.

"Come on!"

His expression is... different. Kim smiles in return, and slowly, bobs his head in time to the beat.