Letmo

Divizna došla.

Ve snu jdu blaty k doutnajícímu ohni.

Jako první cítím bolest. Bodnutí v jizvě, která nás spojuje.

Martin spí. Nedovoluji mu otevřít oči. Dokud mě nespatří, není vše ztracené - čarodějka má jistou moc i ve vlastním snu.

Prohlížím si ho. Zestárl, vlasy mu prokvetly. Kde dřív byl jako mladý vlk, dnes připomíná spíše rysa zabijáka, posetého jizvami.

Bezděky se dotýkám té nad zápěstím, klikaté a nové. Jeho dlaň hřeje a mě zaplaví vzpomínka na mozolnaté ruce v mých vlasech, na mém krku, na mých ňadrech...

Vyruší mě ostrý nádech a pronikavý pohled černých očí.

Jasným tahem sen utínám.