Lovcovo ráno

Jako obvykle jsem se vzbudil před úsvitem, stejně jako Ťufík. Občas má záchvaty štěněcího nadšení, a protože je skoro stejně těžký, jako já, cítil jsem se potom, co jsem ho vyhodil ze svého pelechu a vstal, už vlastně docela umytě, nebo aspoň olízaně.
Vytáhnul jsem konzervu Pedigree, cvaknul víčkem a postavil jí do žhavých uhlíků od večera. Ťufík začal nadšeně slintat, ale takové ňamky si šetřím pro sebe. Dostal zbytky zvěda, co se tu ochomejtal minulý týden.
Doufám, že se nějaký takový obejda naskytne zase brzy. Je to lehčí, než vymýšlet pasti, na které potkani ještě naletí, mrchy jedny vynalézavý...