Osud

Svůj osud si vybíráme.
Začínáme ve stejném okamžiku. Postaveni sobě na roveň se jeden jako druhý rodíme z jedinečné životodárné substance. Až pak se naše cesty větví.
Některé oslní dokonalost a krása těch druhých tak, že k nim vzhlíží. Jiní vystoupají vysoko nad ostatní zahledění jen do vlastního odrazu.
Někdy zůstaneme sami, aniž se cítíme ztracení. Jindy se skoro nevědomky přimkneme jeden ke druhému.
Je vlastně jedno, zda se necháme bezcílně unášet větrem, nebo si vybereme bezpečné místečko k zakotvení.
Zvolíme osud a ať tak či tak, stejně nakonec praskneme.
Protože žádný člověk není ostrov. Všichni jsme jenom mýdlové bubliny.