Nesuď knihu podle obalu

Basil chtěl Dorianovi porozumět. Nestačilo mu jen obdivovat jeho krásu, chtěl proniknout hlouběji.
Snažil se číst v jeho očích, ve výrazu tváře, v držení těla, v tónu hlasu i jeho pohybech a gestech. Úvahy o Dorianovi často vyplňovaly Basilovu mysl, když zrovna maloval nebo když se pokoušel usnout.
Zdálo se mu, že ačkoli si Henry dokázal mladíčka podmanit jedinou větou, také mu neviděl pod povrch. Nerozuměl. Nechápal. A asi po tom ani netoužil.
Jako by Dorian byl napsán nějakým neznámým jazykem, starodávným písmem, jako by nynější kapitola jeho života byla čitelná jen pro něj samotného.
Zbývala jen schránka - čarokrásná ilustrace.