Volně navazuje na Pomocí větru s mraky..., znovu se však setkáme především s Janem Trojanem ze Znamení doby. A jednou novou postavou.
Někteří v lágru říkají, že jim Jezerský připomíná psa. Dogu.
Německou, pochopitelně. Patnáct let po válce to pořád zní jako nejsprostší nadávka.
Jan nemůže popřít, že to označení je zčásti přiléhavé.
O něco víc mu ale Jezerský připomíná volavku.
Vybavuje si elegantní, trochu hrozivou siluetu ptačího těla, tyčící se nad vodní hladinou potoka doma na Blatech. Rozvážnou chůzi a hlavu, pasoucí za kořistí.
Připomíná mu ji i teď, v čele skupiny dozorců.
Stojí na nástupu, Jan uprostřed čtyřřadu vězňů .
Je chladné květnové ráno a ve vzduchu příslib amnestie.
Když zazní: „... 24601!“, jeho nositel nevydechne úlevou.
Zhluboka nasaje vzduch do plic.
PS: Mám vysvětlení pro to, jak je možné, aby Jana Trojana odsoudili v roce 1951 na pět let, ale propuštěn byl až r. 1960. Snad se najde prostor v některém z dalších střípků...
Pokračujte k přímo navazujícímu Teď smí mě vyhnat od svých bran.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Perfektní
Aries
Perfektní
Děkuji moc!!!
Small_CS_Traff…
Děkuji moc!!!
Já mám z toho normálně husí
kytka
Já mám z toho normálně husí kůži.
To je nádherná zpětná vazba!
Small_CS_Traff…
To je nádherná zpětná vazba! Moc mě to těší :-).
Mrazivé to je.
Terda
Mrazivé to je.
Děkuji za komentář! :-)
Small_CS_Traff…
Děkuji za komentář! :-)