Cena důvěry

Snad i já kdysi věřil v dobrotu. Předtím.
Konečně volný! A přece stále čekám, odkud přijde rána.
Nejdřív mě bavilo toho dědka balamutit, dělat se zbožným pocestným, hotový Bůh do domu! Časem mi došlo, že moji špínu prostě odmítá vidět. Byl slepý, hluchý a vlídný a to začalo být nesnesitelné.
Útěk s lupem a hlavně radost, že se ten svatoušek konečně zklame. Jistě mě prokleje, dobrodinec!
Když mě chytili, bylo to skoro zadostiučinění: teď uvidím, jak krusta jeho pokrytectví praská a tryská to bahno pod ní.
Pak mi poprvé došlo, že to myslí vážně.
„Já vám ty svícny přece dal.“