Siletium videtur confessio

Víra ve spravedlnost je stejně slepá jako ulička za barem, ve kterém jsem podle nich nebyl.
„Přiznávám, strávil jsem tam asi pět minut. Pak jsem i s pivem odešel ven, abych si zapálil. V postranní uličce jsem narazil na Jamese. Pohádali jsme se. On odjel a já zůstal.“
„V čem spočívala vaše hádka?“
„Kdybych vám to řekl, pravděpodobně skončím stejně jako on.“
„To u soudu neobstojí,“ varoval mě advokát. „Musíte říct všechno, co víte, musíte se nějak obhájit, Jeremy! Porota vám nemůže číst myšlenky, soudce nepoužívá křišťálovou kouli a já nejsem všemocný!“
„Tak v tom případě už jsem nejspíš odsouzený.“