Mlčel...

Paprsek světla je oba pohladil po tváři a oni si poprvé pohlédli do očí. Byli spolu a čekalo je tolik neznámého na poznávání, tolik nového na učení. Svoboda v bezpečné náruči.
Jednoho dne… šepot mezi listy stromu, příjemný hlas v jitřním vánku. Lživá slova hodna naslouchání. Muž mlčel, sledoval ženu, jak odpovídá, váhá, přikyvuje… jak trhá to, co neměla. Mlčel a jedl s ní.
„Kde jsi?“
Ten hlas!
Skryl se, neboť poznal, co je strach, vina, zranitelnost v nahotě. Získal právo zakusit zlo, převalovat jej na jazyku, mnout mezi prsty. Nést jho marnosti a utrpení, dokud se Slovo nestane tělem.