Hodiny šermu

Dorotka se nesouhlasně mračila, když sotva dojedli, malý Joachim popadl kus klacku a s panem Joachimem pokračovali v šermu.
"Nechte je, panno Dorotko," řekl Barbarič, "chlapci se to bude hodit."
Tváří se jí mihl stín, pak ji sklonila k začouzenému kotlíku a začala ho drhnout.
Matěj se od ní odvrátil, už se naučil, že u ní neuspěje, a zadíval se na oba bojující Joachimy.
Když večer tomu malému s Jarošovou pomocí znovu ošetřovala šrámy a několik modřin a znovu protestovala, byl to tentokrát kapitán, co se jí postavil.
"Nenechám toho. Chlapec se musí umět bránit a bez oděrek to nejde!"