Tíha temnoty

Prchali jsme.
Holčička mi však nestačila, zaostávala, klopýtala.
Zděsil jsem se. Neunikneme, temnota nás pohltí.
Chytil jsem dívenku za ruku, vlekl černým pískem.
Pak jsem ji vzal na záda.
Mé kroky vázly, stěží jsem se potácel. Břemeno se zdálo těžší a těžší, jako bych nenesl dítě, ale celou skálu, horu.
Padl jsem na kolena, plazil se z posledních sil.
Neúprosná drtivá tíha mě zatlačila do písku.
V uších mi zněl pláč a křik. Z nesmírné dálky jsem slyšel sirény, třeskot, skřípění, ohlušující rachot, jekot paniky.
V hrůze jsem pochopil. Poslední kletba zasáhla můj svět.
Všechnu tíhu zmaru nesu na zádech.