Tak nějak skoro pořád

Ti velcí jsou zvláštní. Rádi mluví do malých věcí, co mi nepůjčují.
Rádi hledí na barevné desky.
Rádi listují v knížkách s trhavými papíry a bez obrázků!
Rádi se zavírají v pokoji a říkají: "Momentíček."
Já vždycky raději osobní kontakt.
Když mi kručí v bříšku.
Když se v noci probudím a je tma.
Když mě strčí do postýlky a jdou pryč.
Když si prohlížím "máma pere drum, drum, drum", nebo jak se to jmenuje.
A úplně ze všeho nejraději jsem nahoře u velkých v jejich rukách.
Nevím, co kdo na samotě vidí.
Jen málokdy nepotřebuji společnost.
Třeba když plním pračku.