Spoutáni časem ve mně evokuje jedinou věc, a to je cestování časem. Cestování časem, které není samospásné a nevyřeší každý problém.
Cestovatel sedí v obraze Clauda Moneta - Západ slunce nad Seinou. Nebo alespoň v té stejné krajině, není to takový frajer, že by uměl cestovat i po obrazech. :)
Seděl u řeky, nad hlavou meruňková oblaka na sivém pozadí oblohy za rozbřesku, jako na impresionistických malbách, které tak milovala.
Jediný den po jejím skonu. Nikdy netušil, jak moc krátce byl vyměřen jejich společný čas.
Mohl by se vrátit o pár desítek hodin, kdyby se její smrt dala zvrátit. Kéž by ji srazilo auto, kéž by uklouzla na vrcholku skály. S nemocí nepohne, i kdyby se vrátil o pět let.
Nakonec se skutečně vrátil; to aby s ní mohl znovu prožít každou chvilku, kterou spolu měli, tentokrát s vědomím, že jim čas šlape na paty. Tentokrát toho spolu stihnou víc.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné, ale konec se mi líbí,
Esti Vera
Smutné, ale konec se mi líbí, je v tom naděje :). Posílám kachnu!
Ooo, to je velká pocta. Danke
Albia
Ooo, to je velká pocta. Danke shön.
Tragické a poetické, moc se
Esclarte
Tragické a poetické, moc se mi líbí i zasazení do monetovské krajiny.
moc děkuju :)
Albia
moc děkuju :)
Strašně mi to připomnělo
Rya
Strašně mi to připomnělo jeden film, i když tam to není takhle... moc dobré a moudré.
mahalo! asi jsem ho neviděla,
Albia
mahalo! asi jsem ho neviděla, jinak by mě to trklo :) většinou se snažím zjevným podobnostem vyhýbat :)
Ono se často zdá, že času je
Killman
Ono se často zdá, že času je dost, ale nemusí přijít ani nemoc nebo smrt, a seznáš, že najednou je čas pryč.