Sestra Luna a Otec Slunce

Záře nebeská, tak jasná, by oslnila všechny. Vypálila zrak.
Tolik světla, že viděti vlastně nic nebylo.

Naše moc život hubí. Musíme se uskromnit, chceme-li ho nechat růst.
Tvá je noc a můj zase den.

Ale já bez tebe nezářím, jsem jenom tvým odrazem.

Ty budeš tam a já tady.
Když půjdu spát, světlo bude tvé.
Já dám teplo životu, svým zlatem budu laskat Zem.
Mým dotekem se zazelená a smíchem zazvoní.

A já svým stříbrem pohladím na duši a sílu vodám dám.
V cyklech budu přicházet, odrážet se na vlnách.

A tak Otec Slunce a Sestra Luna hýčkají Matičku Zem.