Moje!

Štíhlé tělo se proplétá porostem. Řídí se instinkty, mysl bloudí jinde.
Lidi nejsou vlci. Pochop to.
Nos zachytí nové pachy. Některé z nich k sobě rozhodně nepatří. Automaticky stočí krok, zatímco hlavou dál běží vzpomínky. Na události i na rozhovory. Dávné i nedávné.
Nebudou se vyhýbat ostatním jenom proto, že je nepočítáš do smečky. Ber na to ohledy, nebo ztratíš všechny.
Má brát ohledy? Dobře. Bude. Po svém.
Na mýtinku vběhne právě ve chvíli, kdy se Týnka rozkřičí.
„Moje!“ zavyje Tilda, pročež přejde do hrdelního vrčení.
„Všichni jsou moji!“
Bachyně pochopí rychle. S dusotem žene selata z dosahu vyceněných tesáků.