Vilda a Tilda (Originální fandom)

Letošní dobrodružství Vildy a Tildy v souhrnu se dá najít tady.
Některé díly jsou víceméně samostatné, ale hlavně ke konci na sebe celkem navazují.

„Já chci vodníka.“ sápe se Týnka k rybníku.
Dáša chytí sestru za tričko.
„Vodník se courá po lese s vlkem,“ uchechtne se.
„Jo, zatímco my máme na krku uřvaný prtě,“ přisadí si Vilda.
„Já nejsem pltě,“ brání se Týnka.„A chci vodníka!“
„Přejde ji to někdy?“ zakoulí Vilda očima.
„Žárlíš, že má Adamův vodník větší úspěch než tvoje princezna?“ rýpne si Dáša.
„Ale houby. Leze mi to na mozek. A víš co? Chce vodníka, má ho mít. Ať si taky užijou, strašidla.“
Popadne Týnku za ruku a vyrazí s ní k lesu.
„Pitomečku,“ směje se Dáša.
Je poslední den prázdnin.

„Ona je vlkodlak.“
Vilda mrkne na sestru, navlečenou v pestré směsi oblečení.
„Hm. Vadí ti to?“
„Zachránila Týnku.“ Dáša pevněji sevře mrně v náručí. „Bylo by mi fuk, kdyby byla Kerberos.“
„Pejsek zahnal oklivý plase,“ přisadí Týnka.
„A tobě, Adame?“ zajímá se Tilda.
Adam si prohrábne vlasy.
„Koušeš?“ mrkne na ni.
„Jenom, když se naštvu,“ zacukají Tildě koutky.
„V tom případě si budu dávat pozor, abych tě nenaštval.“
„Takže ta pozvánka na výroční trhy platí?“
„Jestli se mnou půjdeš.“
„Nee, běžela jsem kolik kiláků, abych ti řekla, ať si trhneš.“
Vlastně to ani není moc vtipné, ale rozesmějí se všichni.

Štíhlé tělo se proplétá porostem. Řídí se instinkty, mysl bloudí jinde.
Lidi nejsou vlci. Pochop to.
Nos zachytí nové pachy. Některé z nich k sobě rozhodně nepatří. Automaticky stočí krok, zatímco hlavou dál běží vzpomínky. Na události i na rozhovory. Dávné i nedávné.
Nebudou se vyhýbat ostatním jenom proto, že je nepočítáš do smečky. Ber na to ohledy, nebo ztratíš všechny.
Má brát ohledy? Dobře. Bude. Po svém.
Na mýtinku vběhne právě ve chvíli, kdy se Týnka rozkřičí.
„Moje!“ zavyje Tilda, pročež přejde do hrdelního vrčení.
„Všichni jsou moji!“
Bachyně pochopí rychle. S dusotem žene selata z dosahu vyceněných tesáků.

O Umrlčím kopci se povídá lecjaká děsivá historka. Třeba o kostlivém bálu nebo o ohnivém psu.
Stará Mrázková ale hlavně ví, že tady rostou nejkrásnější hřiby. Zrovna se sklání pro jeden ukázkový, když lesní ticho prořízne uširvoucí zaječení.
Mrázková strne. Do chvíle, kdy se k jekotu přidá táhlé zavytí, následované vrčením, chrochtáním a dupáním. V tom okamžiku zapomene na houby i na revma, na které si tak ráda stěžuje. Metelí z lesa, přesvědčená, že má v patách veškeré stvůry pekelné.
Doma se sice poněkud uklidní, malým kafem s velkým rumem, ale do lesa od toho dne odmítá byť jen vkročit.

U rybníka Týnka není. Jen Adam, vlasy plné žabince a ponurý výraz. Na Dášin dotaz krčí rameny.
„Asi se tu mihla,“ připouští. „Ale k vodě nešla. Myslím, že zatočila k lesu.“
Dáša zbledne.
„Bachyně vyvádí mladé,“ špitne.
Má pravdu. Les je aktuálně nebezpečnější než místní louže.
***
„Kouzevnou byvinu,“ mumlá si zatím Týnka v hloubi hvozdu. Rybník zklamal. Byliny žádné, zato cosi, co neodbytně připomínalo vodníka. Nevadí, v lese určitě něco najde.
Týnka se protáhne dalším křoviskem a vykulí se na mýtinu. Vzápětí zapomene na byliny, princezny i čaroděje.
„Jé!“ zajásá nadšeně při pohledu na roztomilý taneček před sebou. „Pvuhovaný pvasátka!“

„Jsem začarovaná princezna,“ sténá Vilda fistulí. „Jen kouzelná bylina mě zachrání.“
„Pinesu,“ slíbí Týnka.
„Dostaneš česnek,“ prorokuje strašlivý čaroděj Dáša. Ale čas se vleče a odvážný zachránce nikde. Herci se rázem promění na detektivy. Ani obrácení bytu vzhůru nohama však nepomůže.
„Hele,“ nadhodí Vilda, když prohledají i rodičovský šatník, „co když to cvaknutí nebyly dveře od skříně.“
Krátký pohled do chodby potvrdí nejhorší obavy, kromě Týnky chybí i jedny mokasínky. Čaroděj s princeznou opustí byt tak rychle, že ani nestačí odložit kostýmy. Zaváhají až před domem.
„Rybník,“ rozhodne nakonec Dáša. „Jednak tam trefí a jednak tam chodí ráda. Hledat rusalky.“

Žbluňk.
Adam pozoruje vlnící se žabinec. Pak hmátne po dalším kameni. V hlavě mu šrotují myšlenky.
Žbluňk.
Dopis jsem napsal skoro týden dozadu a nic. Proč?
Žbluňk
Možná mě odepsala a už se neozve. Ale to na Tildu nesedí.
Žbluňk
Možná ho Vilda nepředal. Ale tvrdí že předal. Proč by kecal?
Cink. Šplouch
Adam strne. Pozdě mu dojde, že to poslední nebyl kámen, ale klíče, bůhví jak se z kapsy dostaly na trávník. Teď jsou na dně rybníka. Tilda by umřela smíchy. S povzdechem začne stahovat tričko.
„Spokojená?“ bručí při tom. „Co tě znám, jsem v tomhle bahňáku pečenej, vařenej.“

Láska nutí lidi dělat divné věci. Třeba slíbit pomoc s hlídáním tříletého prcka. Kdyby tušil, co ho čeká. Malá zatoužila hrát divadlo. A herce je potřeba řádně připravit.
„Děsně ti to sluší, fakt.“ Dáša se usilovně tváří vážně, ale koutky jí cukají. Je proč. Týnka už Vildu stihla nazdobit kdejakým hadříkem a celou sadou gumiček a sponek.
„Seš kvásná pincezna,“ oznámí mu malá spokojeně. To už Dáša nevydrží a zhroutí se v záchvatu smíchu.
„Bezva,“ ucedí Vilda. „Teď bychom ovšem potřebovali nějakého škaredého zlého čaroděje, co mě zakleje,“ nadhodí pomstychtivě, pohled upřený na řechtající se přítelkyni.
„Čavodeje, jo!“ zajásá prcek.